6 A 129/2025 – Městský soud v Praze

6 A 129/2025- 22 - text 7 6 A 129/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 – Holešovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 16. 9. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 9. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 9. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 85 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 16. 9. 2025 požádal v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 16. 9. 2025 označil jako nepřijatelnou z toho důvodu, že žalobce dříve získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Rumunské republice). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č. j. OAM-0418685/DO-2025 (dále jen „žádost“). II. Žaloba 2. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. 3. Žalobce překročil hranice Rumunské republiky, kde mu byla dne 13. 9. 2025 automaticky udělena dočasná ochrana. V Rumunsku však neměl v úmyslu setrvat, rovnou tak odcestoval do České republiky za svou matkou, která je zdejší držitelkou dočasné ochrany. Dne 16. 9. 2025 požádal o dočasnou ochranu v Česku. Ta byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná, a to z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. 4. Stran možného přezkumu zásahu odkázal žalobce na závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. 5. Dále uvedl, že žalovaný postupoval při vyznačení jeho žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Poukázal přitom na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), která v minulosti konstatovala rozpor ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Konkrétně zmínil rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, bod 53 až 70 a č. j. 3 Azs 366/2024-42 a ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024-37, bod 32, včetně bohaté navazující judikatury NSS i zdejšího soudu. 6. Uvedená judikatura dle něj zapovídá žalovanému označit žádost o dočasnou ochranu za nepřijatelnou jen proto, že občan Ukrajiny má nebo dříve měl dočasnou ochranu v jiném členském státě. Na této skutečnosti dle žalobce ničeho nemění „nové“ Prováděcí rozhodnutí Rady EU 2025/1460 Prováděcí Rady EU 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“). Postup pro vyřizování žádostí, které aproboval NSS a které žalovaný setrvale nerespektuje, k tomuto stavu totiž nevede. 7. Žalovaný novou právní úpravou zákonné ustanovení odporující unijnímu právu neodstranil, naopak přidal další, která je s ním v rozporu. Její důsledek je totiž stejný jako v případech dle § 5 odst. 1 písm. c) nebo d) Lex Ukrajina. 8. Závěrem žalobce poukázal na to, že Česká republika nemůže svévolně zamezit určitým kategoriím osob získat dočasnou ochranu tím, že Evropské komisi oznámí, že jí hrozí vyčerpání kapacit pro přijetí ve smyslu § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, neboť toto oznámení nemá oporu v unijním právu. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný úvodem připustil, že soudní přezkum tvrzeného zásahu je možný. Následně poukázal na to, že žalobce figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform (dále „systém TPP“) jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Proto žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle písmene f) nepovažuje žalovaný za rozporný s unijním právem. K tomu zopakoval ty samé argumenty, které opakovaně přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem ve vztahu ke zpochybnění nezákonnosti jeho postupů vůči žádostem vyhodnoceným jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina (srov. řízení zdejšího soudu vedená pod sp. zn. 18 A 38/2025, 18 A 61/2025 nebo 11 A 97/2025). Prakticky totožnou argumentaci zvolil žalovaný i v řízeních, které se týkaly žádostí posouzených již dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. 10 A 173/2025-24, ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 143/2025-30 nebo ze dne 19. 12. 2025, č. j. 5 A 121/2025-26,). 10. Na vyjádření žalovaného žalobce nereagoval. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 11. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024). 13. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť oba účastníci s tímto postupem po poučení nevyslovili nesouhlas. Nařídit jednání nebylo potřeba ani kvůli dokazování. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož by bylo možné zjistit průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobce mohl jako stěžovatel seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88 a rozhodnutí v něm citovaná). 14. Účastníci řízení pak žádné důkazy nenavrhli. Soud proto s ohledem na výše uvedené jednání nenařizoval (obdobně viz zejména rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 54 A 50/2021-38, bod 16, nebo ve skutkově obdobném případu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2025, č. j. 10 A 112/2025-19, bod 15). 15. Soud dále posuzoval, zda žalobce k hájení svých práv zvolil správný žalobní typ. 16. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud žalobci poskytnout tehdy, je-li v jeho případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 17. V tomto řízení jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka. Žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka), když mu byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Vrácení žádosti nepředcházelo žádné správní řízení, žádost nebyla žalovaným věcně posouzena – nejedná se tedy o rozhodnutí, ale o faktický úkon – zásah (4. podmínka), který byl navíc nepochybně zaměřen přímo proti žalobci (5. podmínka). Lze tedy shrnout, že žalobce postupoval správně, když se na soud obrátil prostřednictvím zásahové žaloby. Důvodnost žaloby 18. Soudu tak zbývá posoudit, zda byla splněna třetí podmínka – tedy zda žalovaný při vrácení žádosti jako nepřijatelné postupoval v souladu s právními předpisy, či naopak nezákonně. Pro zdejší soud je pak stěžejní postavit najisto, zda žalovaný vyhodnotil žádost žalobce jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina v rozporu s (unijním) právem, či nikoli. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina, ve znění účinném od 3