8 A 171/2025 – Městský soud v Praze

8 A 171/2025- 16 - text 8 č. j. 8 A 171/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: H. M., X bytem X zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 8. 10. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-429672/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 8. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-429672/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Veroniky Pupalové a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou zásahovou žalobou domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který dle tvrzení žalobkyně spočívá v tom, že jí dne 8. 10. 2025 byla jako nepřijatelná vrácena žádost o dočasnou ochranu, evidovaná pod č. j. OAM–429672/DO–2025. Důvodem nepřijatelnosti podle žalovaného bylo, že žalobkyně nesplňuje podmínku podle § 5 odst. 1 písm. f) (v žalobě nesprávně uvedeno písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace („lex Ukrajina“) Podstata sporu spočívá v tom, že žalobkyni byla udělena dočasná ochrana v Německu. Následně podala žádost o udělení dočasné ochrany v České republice, kterou žalovaný vrátil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., s tím, že Ministerstvo vnitra dne 25. 8. 2025 zaslalo Evropské komisi oznámení podle § 3 odst. 3 téhož zákona o riziku vyčerpání kapacit. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně dne 8. 10. 2025 podala u žalovaného žádost o poskytnutí dočasné ochrany, evidovanou pod č. j. OAM429672/DO2025. Žalovaný její žádost obratem vrátil jako nepřijatelnou (dále jen „předmětná žádost“). Důvodem měla být skutečnost, že žalobkyni byla dříve udělena dočasná ochrana v Německu, a dále to, že bylo ve vztahu k její osobě učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Na základě těchto tvrzení žalovaný aplikoval § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina a žádost vrátil. 3. Žalobkyně je přesvědčena, že ke dni podání žádosti splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, a její žádost proto neměla být odmítnuta jako nepřijatelná. Nesouhlasí zejména s tvrzením, že pouhé prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina má automaticky vést k nepřezkoumatelnosti podané žádosti, neboť takový postup je podle ní v rozporu s právem EU. Postup žalovaného považuje žalobkyně za nezákonný a navrhuje, aby soud obnovil stav před vrácením její žádosti. 4. Žalobkyně dále uvádí, že se neztotožňuje s konstrukcí tzv. „učiněného prohlášení Ministerstva vnitra“, které má mít faktický přednostní účinek před právem EU, byť je založeno na nově vloženém § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Podle žalobkyně jde o účelový trend, odporující kontinentálním právním tradicím i ustálené judikatuře Soudního dvora EU. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/202521, jehož odůvodnění zdůrazňuje, že nově vložený důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 Lex Ukrajina nemůže zvrátit základní závěry dubnové judikatury Nejvyššího správního soudu ani zbavit žalovaného povinnosti žádosti věcně posuzovat. 5. Soud v tomto rozsudku současně upozornil, že postup žalovaného může vystavovat Českou republiku podezření ze systematického nerespektování práva EU, zejména principů vyplývajících ze směrnice o dočasné ochraně a prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, které členským státům ukládají solidaritu s občany Ukrajiny. 6. Žalobkyně rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442 ze dne 3. 4. 2025, opírající se mimo jiné o tzv. „rozsudek Krasiliva“, jehož závěry považuje za plně dopadající i na projednávanou věc. 7. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 6 A 122/202455 ze dne 28. 5. 2025, na jehož základě žalovaný v obdobné věci dne 12. 6. 2025 udělil pobytové oprávnění typu D/DO/967 (vízový štítek č. 902395614) žadateli, kterému byla dříve dočasná ochrana udělena Rumunskem, avšak svůj rumunský pobyt zrušil. Pobyt v ČR byl udělen s platností do 31. 3. 2026. 8. Žalobkyně uvádí, že její žádost je soudně přezkoumatelná, jak vyplývá z čl. [5] citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. 9. Žalobkyně je občankou Ukrajiny a držitelkou trvalého pobytu na jejím území. Nemůže se do vlasti vrátit z důvodu hrozby skutečného nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, což potvrzuje závazné stanovisko MVČR č. j. MV939651/OAM2022 ze dne 20. 5. 2022. Dočasná ochrana jí byla udělena v Německu, s dlouhodobým pobytem do 4. 3. 2025. Po uplynutí této doby žádné pobytové oprávnění v rámci již udělené ochrany EU nemá. Z vlastní vůle si také zrušila evidenci adresy v Německu. 10. Poté, co se rozhodla žít v České republice a když zjistila, že žalovaný v jiném obdobném případě udělil pobytové oprávnění (viz výše), podala dne 8. 10. 2025 svou žádost o pobyt včetně všech náležitostí. Žalovaný však její žádost opětovně odmítl jako nepřijatelnou, s čímž žalobkyně zásadně nesouhlasí. 11. Žalobkyně uvádí, že vždy jednala v souladu s právními předpisy a učinila vše potřebné pro legalizaci svého pobytu v ČR. Odepření možnosti podat žádost představuje podle ní nezákonný zásah žalovaného do jejích práv. Odkazuje i na odst. [32] rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/202442, podle nějž je „dočasná ochrana“ podle Lex Ukrajina pouze legislativní zkratkou pro pobytové oprávnění, které jsou členské státy povinny vystavit držitelům dočasné ochrany podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. 12. Žalobkyně je přesvědčena, že její žádost měla být žalovaným přijata a věcně posouzena, aby nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům legalizace jejího pobytu na území České republiky. 13. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. III. Posouzení žaloby 14. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025]. 15. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s rozhodnutím o věci samé bez jednání účastníci souhlasili. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně u žalovaného podala a kterou jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými v podáních účastníků. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu. 16. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobkyně podala dne 8. 10. 2025 žádost o poskytnutí dočasné ochrany, připojila k ní cestovní pas a doklad o zajištění ubytování. Součástí spisu je potvrzení vydané Policií ČR KŘP Karlovarského kraje o probíhajícím řízení ve věci správního vyhoštění a předvolání k sejmutí daktyloskopických otisků pro účely tohoto řízení. Žádost byla vrácena jako nepřijatelná s tím, že žalobkyně je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Součástí správního spisu je údaj o udělení dočasné ochrany (TP) v Německu dne 1. 3. 2024. Ze spisu rovněž vyplývá, že Česká republika adresovala Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob ve smyslu § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. 17. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochr