22 Azs 248/2025 — Nejvyšší správní soud

8 A 64/2025- 89 - text 16 č. j. 8 A 64/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobci: a) Y. Y., rozená K., dat. narození: X, st. příslušnost Ukrajina, pobytem X, b) F. Y., dat. narození X, st. příslušnost Ukrajina, pobytem X, c) nezl. A. Y., dat. narození X, st. příslušnost Ukrajina, pobytem X, d) nezl. M. Y. F., dat. narození X, st. příslušnost Ukrajina, pobytem X, za účasti: O. K., dat. narození X, st. příslušnost Ukrajina, pobytem X zastoupení: advokátem JUDr. Václavem Veselým, ev. č. ČAK: 07340, se sídlem K Vršku 80, 254 01 Jílové u Prahy, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2025, č. j. MV-55183-11/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10.02. 2025 číslo jednací OAM-8042-10/DO-2025 (Y. Y.), ze dne 11.02. 2025 číslo jednací OAM-8061-10/DO-2025 (F. Y.), ze dne 11.02. 2025 číslo jednací OAM-8083-10/DO-2025 (Y. A.), ze dne 11.02. 2025 číslo jednací OAM-8076-9/DO-2025 (F. M.), jímž Ministerstvo vnitra označilo žádost žalobců o přesídlení dočasné ochrany z Nizozemí do České republiky jako nepřijatelnou, a rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 09.05. 2025 číslo jednací MV-55183-11/SO-2025, kterým nebylo v rámci nového posouzení důvodů žádosti žalobců vyhověno, se zrušuje a věc se vrací žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k dalšímu řízení. II. Žalovaná Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 51.801, -Kč, přičemž tato náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců JUDr. Václava Veselého, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutími Ministerstva vnitra ze dne 10. 2. 2025 a 11. 2. 2025 nebylo žalobcům uděleno oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem dočasné ochrany podle § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Ministerstvo shledalo, že jsou naplněny důvody bránící poskytnutí dočasné ochrany, mimo jiné též s ohledem na zjištění týkající se sekundárního pohybu žadatelů. 2. Spolu se žalobci podala žalobu rovněž osoba zúčastněná na řízení O. K., datum narození X - původně označena jako žalobce a). 3. Žalobci následně podali žádosti o nové posouzení důvodů neudělení oprávnění k pobytu, o nichž rozhodovala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“). Komise ve spojeném řízení rozhodnutím ze dne 9. 6. 2025 rozhodnutí ministerstva potvrdila a shledala, že důvody pro neudělení oprávnění k pobytu nadále trvají. 4. Proti postupu správních orgánů podali žalobci a) až d) a osoba zúčastněná na řízení u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Městský soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, čj. 8 A 64/202535, žalobě vyhověl. Výrokem I. určil, že zásah ministerstva spočívající ve vrácení žádostí žalobců b) až e) jako nepřijatelných, jakož i následný přípis Komise, byly nezákonné. Výrokem II. ministerstvu zakázal pokračovat v porušování práv žalobců a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádostí. 5. V odůvodnění městský soud uvedl, že ačkoliv žalobci označili jako žalovaného „Ministerstvo vnitra ČR – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců“, je třeba považovat za žalovaného ministerstvo, jelikož ministerstvo a Komise tvoří „jeden funkční celek“. Městský soud vycházel z § 170a a § 180e zákona o pobytu cizinců a dospěl k závěru, že Komise nemá být v řízení posuzována jako samostatný správní orgán odlišný od ministerstva. Z tohoto důvodu žalobce k úpravě označení žalovaného nevyzýval. 6. Proti rozsudku městského soudu podaly ministerstvo i Komise kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, čj. 22 Azs 190/202550 (dále též jako „zrušující rozsudek“), vyhověl kasačním stížnostem a rozsudek městského soudu zrušil. Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobci brojili proti rozhodnutí Komise ze dne 9. 6. 2025, tedy proti správnímu rozhodnutí vydanému v posledním stupni. Městský soud je proto měl vyzvat ke změně žalobního typu podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 68 písm. a) a § 69 s. ř. s. Tím, že tak neučinil, zatížil řízení vadou podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 7. Nejvyšší správní soud odkázal na svou ustálenou judikaturu (např. rozsudky čj. 3 Azs 91/202432 ze dne 16. 1. 2025 a čj. 5 As 134/202425 ze dne 10. 1. 2025), podle níž je soud povinen vyzvat k odpovídající změně žalobního typu, pokud je zřejmé, že žalobci brojí proti rozhodnutí. Zároveň zdůraznil, že správním orgánem příslušným v žalobě proti rozhodnutí je dle § 69 s. ř. s. orgán, který rozhodl v posledním stupni, tedy v projednávané věci Komise. 8. V rámci metodického vedení Nejvyšší správní soud dále upozornil na význam § 170a odst. 1 věty třetí zákona o pobytu cizinců, podle níž se Komise považuje za nadřízený správní orgán ministerstva a je nadána samostatným „svazkem kompetencí“, což vyplývá i z judikatury (např. rozsudek NSS čj. 4 Azs 38/201728 ze dne 6. 4. 2017). Nejvyšší správní soud tím korigoval nesprávný právní názor městského soudu, že Komise a ministerstvo tvoří jeden nerozlišitelný orgán. 9. Nejvyšší správní soud rovněž korigoval skutkové závěry městského soudu, zejména jeho tvrzení, že správní orgány žádosti žalobců b) až e) pouze „vrátily jako nepřijatelné“. NSS zdůraznil, že správní orgány některé aspekty [péče o žalobkyni a), vzdělávání žalobce d)] posuzovaly věcně, ač žádostem nevyhověly. Současně připomněl, že správní řízení se vedla pouze o žádostech žalobců b) až e), nikoliv žalobkyně a). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, čj. 8 A 64/202556, byli žalobci poučeni o nutnosti změny žalobního typu. Na základě tohoto poučení žalobci změnili svou žalobu na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 s. ř. s.) a brojí proti: rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 09. 05. 2025, čj. MV5518311/SO2025 (dále jen „napadené rozhodnutí Komise“), jímž nebylo vyhověno žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany; předcházejícím „Informacím o důvodech neudělení dočasné ochrany“ Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), a to: ze dne 10. 02. 2025, čj. OAM804210/DO2025 (Y. Y.), ze dne 11. 02. 2025, čj. OAM806110/DO2025 (Y. F.), ze dne 11. 02. 2025, čj. OAM808310/DO2025 (A. Y.), ze dne 11. 02. 2025, čj. OAM80769/DO2025 (M. Y. F.). 11. „Informace o neudělení DO“ byly doručeny obecnému zmocněnci žalobců Ing. Davidu Zejdovi, Ph.D., MBA dne 07. 03. 2025. Následně podali žalobci b) až e) dne 15. 03. 2025 žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany podle § 180e zákona o pobytu cizinců, v níž akcentovali sloučení rodiny s paní O. K. - matka žalobkyně a), která požívá dočasné ochrany v České republice, zatímco žalobcům b) až e) byla dočasná ochrana dříve udělena Nizozemskem. 12. Žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí Komise i předcházející úkony správního orgánu jsou nezákonné, neboť: - mylně staví nepřijatelnost žádosti výlučně na tom, že dočasná ochrana byla již dříve poskytnuta jiným členským státem EU (§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb.), - opomíjejí sloučení rodiny (§ 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců) a důvody hodné zvláštního zřetele (§ 52 téhož zákona), a to zejména nejlepší zájem nezletilých dětí a zdravotní stav matky O. K., - zatěžují řízení procesními vadami (nevedení plnohodnotného správního řízení, neseznámení s podklady, nevyzvání k doplnění tvrzení a důkazů, absence odborného podkladu pro medicínské závěry, vadné vymezení okruhu účastníků – opomenutí matky jako dotčené osoby). 13. Žalobci odkazují na „dubnovou“ judikaturu Nejvyššího správního soudu (1 Azs 174/202442; 1 Azs 336/202442; 6 Azs 221/202456; 2 Azs 172/202431), na rozsudek SDEU C753/23, Krasiliva, a operují také Sdělením Evropské komise 2022/C 126 I/01 a Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382. Argumentaci správního orgánu opřenou o Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025 považují za neaplikovatelnou ratione temporis a připomínají nezávaznost recitálu. 14. Původní žalobkyně a) O. K. byla vyrozuměním ze strany městského soudu ze dne 2.3. 2026 poučena o právu uplatnit svá práva v postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 3 s.ř.s., neboť ona sama nebyla účastnicí řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, a tedy nebyla ve věci aktivně legitimována. Po poučení ze strany soudu vzala žalobu zpět, což vzal předseda senátu na vědomí usnesením ze dne 27.3.2026, č. j. 8A 64/2025-86. 15. Žalobní body (námitky) I. Nesprávné právní posouzení nepřijatelnosti žádosti p