6 Afs 169/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 22/2024- 50 - text 21 9A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: KRONOSPAN CR, spol. s r. o., IČO: 62417690 sídlem Na Hranici 2361/6, 586 01 Jihlava zastoupená advokátem Mgr. Martinem Bělinou sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 12. 2023, č. j. MZP/2023/240/2420, sp. zn. ZN/MZP/2023/240/278, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 2. 2024 k Městskému soudu v Praze domáhala přezkumu rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“) ze dne 20. 12. 2023, č. j. MZP/2023/240/2420, sp. zn. ZN/MZP/2023/240/278 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod (dále jen „ČIŽP“) ze dne 23. 10. 2023, č. j. ČIŽP/46/2023/5869, sp. zn. ZN/ČIŽP/46/707/2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Výrokem A. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečištění a o změně zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o integrované prevenci“), kterého se měla dopustit tím, že porušila ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci, neboť provozovala zařízení „KRONOSPAN – Výroba dřevotřískových desek“, Na Hranici 2361/6, 586 01 Jihlava, registrační kód zařízení: MZPRHGQVX7Y5 (dále jen „zařízení“) v rozporu s integrovaným povolením vydaným rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 26. 1. 2016, č. j. KUJI 8371/2016 ve znění změny ze dne 19. 11. 2018, č. j. KUJI 85464/2018; ze dne 15. 8. 2019, č. j. KUJI 64718/2019 a ze dne 19. 5. 2020, č. j. KUJI 46858/2020 (dále jen „integrované povolení“), konkrétně v rozporu s podmínkami integrovaného povolení stanovenými v kapitole A) Emisní limity, opatření na ochranu ovzduší, vody a proti hluku a související monitoring, v bodě b) Voda, Odběr povrchové vody (neoprávněný odběr vody), a to konkrétně s - podmínkou č. 1) tím, že byla ve dnech 1. 7. 2018 (2 634 m3), 2. 7. 2018 (2 515 m3), 3. 7. 2018 (2 586 m3), 4. 7. 2018 (2 575 m3), 10. 7. 2018 (2 705 m3), 11. 7. 2018 (2 710 m3) a 12. 7. 2018 (2 690 m3) překročena hodnota povoleného denního maximálního odběru (stanovena hodnota 15,4 l/s) povrchové vody, čímž bylo nedovoleně odebráno celkem 9 101 m3 povrchové vody z řeky Jihlavy a - podmínkou č. 2) tím, že za měsíc srpen 2018 odebrala žalobkyně celkem 14 765 m3 povrchové vody z řeky Jihlavy přesto, že hodnota průtoku v řece Jihlavě byla po celý měsíc pod hodnotou Q364 a žalobkyně proto byla povinna odběr povrchové vody přerušit (dále jen „přestupek“). 3. Za spáchání přestupku byla žalobkyni uložena pokuta dle § 37 odst. 6 písm. b) zákona o integrované prevenci ve výši 954 640 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 4. Výrokem B. prvostupňového rozhodnutí bylo usnesením zastaveno řízení o přestupku v části týkající se provozu zařízení v rozporu s podmínkou č. 5) uvedenou v kapitole A) Emisní limity, opatření na ochranu ovzduší, vody a proti hluku a související monitoring, v bodě a) Ovzduší (nezakrytování drtiče recyklátu). II. Napadené rozhodnutí 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním ze dne 15. 2. 2023, kterým jej napadla v rozsahu výroku A. V první části odvolání žalobkyně předně zdůraznila, že je podstatné, z jakého důvodu odebírala povrchovou vodu z řeky Jihlavy. Žalobkyně namítala, že vodu odebírala v režimu § 8 odst. 3 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodách“), tedy jako jednorázový odběr pro případ záchranných prací při mimořádných událostech, požárech a jiných živelních pohromách, kdy není povolení k nakládání s vodami třeba, proto se na předmětné odběry vody podmínky stanovené integrovaným povolením nevztahovaly. Odebraná voda byla žalobkyní využita pouze v případě, že bezpečnostní zařízení nainstalované na sušárně v zařízení reagovalo na požár nebo na bezprostřední nebezpečí vzniku požáru. Tyto nebezpečné stavy vznikají nahodile a nelze je s jistotou a dostatečným předstihem předvídat. Jedná se například o možné výpadky elektrické energie, poruchy dopravních zařízení, které vedou k přerušení toku materiálu a navýšení teploty v sušícím bubnu a dalších částech sušárny nebo jakoukoli poruchu regulačních prvků. Možný vznik ohně, který má být odebranou vodou potlačen, je požárem ve smyslu mimořádné a nežádoucí skutečnosti, která ohrožuje osoby, životní prostředí a materiální hodnoty. 6. Ve druhé části odvolání žalobkyně namítala nepřiměřenou výši uložené pokuty. Žalobkyně tvrdila, že výše pokuty byla vypočtena chybně, neboť ČIŽP při výpočtu neoprávněných odběrů vod v měsíci srpnu 2018 odečetla od celkových odběrů vody (16 060 m3) hasební vodu přímo použitou při hašení v daném měsíci (1 295 m3), čímž ČIŽP získala hodnotu 14 765 m3. Při výpočtu neoprávněných odběrů vody v měsíci červenci 2018 nepostupovala ČIŽP shodně, když hasební vodu neodečetla. Základ 23 866 m3, ze kterého ČIŽP vycházela při výpočtu pokuty, měl být dle žalobkyně snížen o 1 198 m3 (hasební voda za červenec 2018). 7. Ve vztahu k uložené pokutě žalobkyně dále namítala, že ČIŽP nezohlednila polehčující okolnosti spočívající v tom, že byl přestupek spáchán z důvodu odvrácení nebezpečí požáru a nedošlo k žádným škodám. 8. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby žalovaný výrok A. prvostupňového rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, případně výrok A. zrušil a věc vrátil ČIŽP k opětovnému posouzení výše uložené pokuty. 9. K první části odvolání žalovaný předně uvedl, že jednorázovým odběrem se rozumí stav, kdy je při mimořádné události, požáru a jiné živelné pohromě nutné jednorázově odebrat vodu a uhasit např. požár. Žalobkyně však vodu dočerpávala průběžně pro potřeby provozu technologie, vždy když klesla hladina v nádrži pod určitou hranici. Dle bezpečnostní dokumentace výrobce sušárny se sušička uvede do provozu pouze tehdy, když řízení signalizuje dostatek vody pro hašení. Jak je uvedeno v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, je zřejmé, že před samotným spuštěním technologie je nutné mít dostatečnou zásobu této vody v nádržích a v případě, že je zákaz čerpání vody z řeky Jihlavy, má být tato voda dodána z jiných zdrojů, neboť by bez ní sušárna nemohla být spuštěna. Jednalo se o vodu nutnou k fungování technologie, nikoliv vodu k hašení požárů. Pokud by žalovaný přistoupil na výklad žalobkyně, byla by závazná podmínka integrovaného povolení zbytečná a pro žalobkyni by žádné omezení pro čerpání povrchové vody z vodního toku neplatilo. 10. Ke druhé části odvolací argumentace týkající se překročení maximálního odběru povoleného v měsíci červenci 2018, kdy ČIŽP neodečetla hasební vodu, žalovaný uvedl, že během dnů 1. 7. 2018, 2. 7. 2018, 3. 7. 2018, 4. 7. 2018, 10. 7. 2018, 11. 7. 2018 a 12. 7. 2018, došlo k až dvojnásobnému přečerpání stanoveného maximálního odběru, přičemž bylo hašeno pouze dne 3. 7. 2018 a dle předložené zprávy o zásahu bylo spotřebováno celkem 35 m3. Na likvidaci požáru tedy nebylo nutné čerpat takové množství vody, které až dvojnásobně překročilo stanovenou maximální hodnotu denního odběru, a to v několika po sobě jdoucích dnech. V měsíci srpnu 2018 byla voda použitá při zásazích (hasební voda) odečtena z důvodu nemožnosti čerpání vody po celý měsíc srpen 2018. 11. Při stanovení výše pokuty byla vzata v úvahu skutečnost, že v případech nakládání s povrchovými vodami podle § 8 zákona o vodách v rozporu s povolením k nakládání s vodami, kdy se jedná o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a) zákona o vodách, je za tento přestupek ukládána pokuta ve výši násobku sazby 40 Kč za 1 m3 nedovoleně odebraných povrchových vod a celkového množství těchto vod, nejvýše však ve výši 10 000 000 Kč. Dle § 125a odst. 6 zákona o vodách je možno snížit sazbu za 1 m3 nedovoleně odebraných povrchových vod, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné. ČIŽP ani žalovaný v tomto případě neshledali žádné důvody svědčící ve prospěch žalobkyně. Vzhledem k tomu, že byla stanovena pokuta ve výši 954 640 Kč, což činí 9,5 % z maximální výše pokuty, měl žalovaný zato, že se jedná o výši při spodní hranici zákonného rozpětí