— Nejvyšší správní soud

7 A 136/2002- 67 - text č. j. 7 A 136/2002 - 67 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P. M., s. p., zast. JUDr. Pavlem Blažkem, PhD., advokátem se sídlem AK Brno, Poštovská 8d, za účasti 1) o. s. P. s. P., 2) Y. D. B., 3) U. p. ř. M., 4) R. P., a. s., 5) M. r. s., 6) o. s. E. p. s., proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2002, č. j. 560/1045/02, t a k t o : I. Žaloba se o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč k rukám jeho právního zástupce z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 3 týdnů ode dne právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal dne 11. 10. 2002 u Vrchního soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2002 č. j. 560/1045/02, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále ČIŽP) č. j. 90/OP/1799/02/Pra ze dne 28. 2. 2002, kterým bylo žalobci ve smyslu ust. § 80 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nařízeno omezení manipulace s výškou hladiny na střední a dolní nádrži vodního díla N. M. Žalobci, který je správcem vodního díla, bylo nařízeno omezení manipulace s výškou hladiny na území přírodní rezervace V. n. tak, aby zde mimo období povodňových situací nedocházelo ke zvýšení maximální zásobní hladiny nádrže na kótu 169,50 m n. m. a v důsledku toho k ohrožování a poškozování obnovených a nově vznikajících lužních biotopů a lužních společenstev na přirozených i uměle zbudovaných ostrovech, poloostrovech a podél břehů nádrže. Omezení se vztahuje do doby právní moci příslušných vodoprávních rozhodnutí, stanovících nově účel jednotlivých nádrží vodního díla, povolení s nakládání s vodami a schvalujících revizi manipulačního řádu vodního díla N. M. tak, aby byla odstraněna zmíněná ohrožení a poškozování přírody a krajiny. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného z důvodu, že byl zkrácen na svých právech a domáhá se přezkoumání jeho zákonnosti. Namítá, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nevyjádřil ke znalecké studii, vztahující se k problematice N. n., zpracované Doc. Ing. R. B., CSc., Ing. M. K. a Z. K.; není tedy zřejmé, zda při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí ČIŽP ze dne 28. 2. 2002 byly skutečnosti vyplývající z předložené studie zohledněny či nikoli. Česká inspekce životného prostředí je oprávněna podle ust. § 80 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně krajiny a přírody v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Je tedy zřejmé, že uvedené ustanovení má být využito v případě, kdy reálně bezprostředně hrozí určitá škody, které lze zabránit omezením či zastavením škodlivé činnosti, a to pouze na určitý časový úsek. V daném případě se však nejednalo o bezprostředně hrozící škodu, když na hladině 170,0 m n. m. se v souladu se schváleným manipulačním řádem manipulovalo již 1-2 roky. Uvedené ustanovení rovněž nelze využít pro ochranu nově vznikajících lužních biotopů a lužních společenstev, neboť je určeno k ochraně existujícího závadného stavu, nikoli však něčeho co neexistuje. Předpokládá-li předmětné ustanovení možnost v případech hrozící škody nařídit omezení či zastavení škodlivé činnosti, měla by tato být jasně definována, když by mělo jít o konkrétní probíhající činnost. Za takovou činnost nelze však považovat existenci pravomocných správních rozhodnutí, stejně tak jako dobu, na kterou je tato činnost omezena či zastavena, nelze uvádět jako dobu do právní moci příslušných rozhodnutí správního orgánu, která budou oproti stávajícím rozhodnutím změněna. Zákonné ustanovení, podle kterého žalovaný postupoval, předpokládá odstranění nedostatků a příčin škodlivé činnosti; toto by mělo být zcela v dispozici povinné osoby. V daném případě však povinná osoba, tj. žalobce, není schopna zabezpečit odstranění pravomocných rozhodnutí správních orgánů, kterými je povinen se řídit. V případě žalobce nenastala situace pro použití ust.§ 80 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když vývoj zvláště chráněných živočichů podmiňoval výší hladiny 169,50 m n.m. Zcela pominul fakt, uvedený žalobcem v odvolání, že uváděných 30 zvláště chráněných druhů ptáků prokazatelně na předmětné nádrži sídlilo již v době kdy výše hladiny dosahovala 170,35m n.m. Stejně tak z nesprávně zjištěného stavu vycházely znalecké posudky Moravského zemského muzea a Expertní posudek Agentury ochrany přírody a krajiny, kterých bylo jako důkazů použito. Navrhovaným a předloženým důkazem - posudkem zpracovaným Doc. Ing. R. B., CSc. a kol. se žalovaný nezabýval. Zcela irelevantní je argumentace žalovaného opírající se o usnesení Ústavního soudu zn. II ÚS 142/02 z 28. 5. 2002, v němž soud vyslovil názor týkající se postavení a rozhodování ČIŽP. Dané usnesení nemá obecnou právní závaznost, nebylo rovněž publikováno. Argumentace v něm se navíc vztahuje na zcela jiný případ, a to na postup dle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., které stanoví možnost stanovení podmínek pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu chráněných částí přírody. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť veškerá vodoprávní rozhodnutí byla prokazatelně vydána v dohodě s orgánem ochrany přírody a je tedy nelogické, aby následně byla dána překážka pro jejich realizaci. Žalobce se ne vlastní vinou dostal do situace, kdy je vázán rozhodnutím dvou orgánů státní správy, která si odporují navzájem, není tedy schopen objektivně zabezpečit splnění obou. S odkazem na problematiku územního systému ekologické stability, žalovaný konstatuje, že je povinností dotčených subjektů, tedy i žalovaného realizovat své zájmy tak, aby nedocházelo k jeho narušování. Předmětná lokalita však byla natolik hodnotná již při hladině 170,35 m n.m, že byla vyhlášena přírodní rezervací, tedy zvláště chráněným územím. Je proto nesprávné tvrzení žalovaného, že by lokalita nemohla být začleněna do územního systému ekologické stability, když v současné době je hladina o 35 cm nižší než tomu bylo v době vyhlášení přírodní rezervace. V žádném případě nelze za škodlivou změnu označit překročení hladiny ve výši 169,50m n. m, tj. kóty, na níž hladina v době vyhlášení rezervace prokazatelně nebyla. Nelze rovněž souhlasit se závěrem žalovaného, že byl prokázán rozpor s ust. § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., podle kterého je výslovně na celém území přírodní rezervace zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie. Za intenzivní technologii však nelze považovat udržování vodní hladiny ve výši 170 m n. m. Žalovaný konstatuje, že rozhodnutí ČIŽP vydané dle § 80 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., má preventivní a dočasný charakter; toto tvrzení však žalovaný sám svým postupem popírá, když se snaží použitím tohoto ustanovení změnit existující právní i faktický stav. Postupem dle citovaného ustanovení by tak žalovaný mohl kdykoli vytvářet zákonnou překážku k realizaci jakýchkoli práv k činnosti v libovolném území. Žalobce má za to, že byl vydaným rozhodnutím zkrácen na svých právech, navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a současně zrušil i rozhodnutí ČIŽP č. j. 90/OP/1799/02/Pra ze dne 28. 8. 2002. Žalovaný je názoru, že napadené rozhodnutí není finálním rozhodnutím, kterým by bylo rozhodnuto o nakládání s vodami; jedná se o rozhodnutí předběžné povahy, jehož cílem nebylo nahradit rozhodování příslušných vodoprávních orgánů, nýbrž v souladu s účelem zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zásadou prevence a předběžné opatrnosti vyjádřené v § 9 zákona č. 17/1991 Sb., o životním prostředí, odvrátit ohrožení a poškození zvláště chráněné části přírody a krajiny na střední nádrži vodního díla N. M. Žalobce nemohl být při dodržení stanoveného omezení manipulace s výškou hladiny zkrácen na svých právech; žalobce porušil povinnost ochrany životního prostředí a přírody a krajiny, když sám navrhl vodoprávnímu úřadu ke schválení manipulační řád umožňující mu takové zvýšení hladiny, a to i na území přírodní rezervace (střední nádrž), které zjevně ohrožovalo přirozené podmínky zde existujících i nově vznikajících mokřadních ekosystémů. Žalobce tak učinil i přesto, že již v té době byl vázán rozhodnutím ČIŽP o předběžném opatření, dle něhož byl povinen do ukončení řízení strpět omezení manipulace s výškou hladiny. Jako nedůvodné odmítá žalovaný tvrzení žalobce, že se nevyjádřil k předložení studii; opak takového tvrzení je zřejmý z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Studie byla navržena k doplnění dokazování až v odvolání žalobce, byl tak na místě postup prvostupňového orgánu dle § 56 správního řádu.