— Nejvyšší správní soud

7 A 33/2002- 42 - text  č. j. 7 A 33/2002 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce M. r. s., zastoupeného JUDr. Pavlem Příhodou, advokátem, se sídlem Merhautova 8, Brno, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2002, č. j. 45 828/01-7010, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2002, č. j. 45 828/01-7010 s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4650 Kč k rukám zástupce žalobce a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou včas Vrchnímu soudu v Praze dne 18. 3. 2002 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým byla z rybářského revíru O. 3A vyjmuta vodní nádrž Ž., z vodní nádrže Ž. se vytvořil rybářský revír O. 3B a potvrzeny hospodářské ukazatele, nově vzniklý mimopstruhový revír se předává k užívání majiteli vodohospodářského díla, kterým je obec Ž. a rybářský revír O. 3A se mění tak, že jeho součástí není zmíněná vodní nádrž, stávající uživatel revíru předloží Krajskému úřadu Zlín návrh na změnu dekretu a příslušných hospodářských ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl funkční, případně přiřazen k jinému revíru. Žalobce v žalobě uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť jím byl žalobce zkrácen na svých právech, uvedené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 46 správního řádu, žádná právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, kdy příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví podmínky pro takový postup a to v ustanovení § 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné ukazatele hospodaření, o takový případ se však nejedná. Žalobce namítá, že z ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, pak, bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže, musí být provedeno výběrové řízení. Rybářské právo náleží bez výjimky státu, tedy i na revírech tvořených vodohospodářským dílem ve vlastnictví jiného subjektu, z žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké právní úpravy žalovaný použil, když rozhodl o vynětí rybníka z rybářského revíru užívaného žalobcem a o začlenění tohoto vodního díla do revíru jiného, takové oprávnění žalovanému zákon o rybářství nesvěřuje. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného i důvody uvedené v napadeném rozhodnutí za logické, nikoliv však vycházející ze zákona, nelze nahrazovat legislativní nedostatek extenzivním výkladem, pro tyto uvedené vady navrhuje žalobce, aby soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně žalobce žádá o odložení vykonatelnosti rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí žalobci vážná újma. Žalovaný ve svém podrobném vyjádření k žalobě, podaném Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 5. 2002 uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru přiřazovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, může tak učinit. Umožňuje-li zákon vytváření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou, aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka oprávněn vodní plochy z existujících revírů vyjímat a vytvářet revíry jiné. Názor žalobce, že pokud byla již vodní plocha zařazena do rybářského revíru, není možno tento měnit ve prospěch vlastníka vodní plochy, je chybný. Pokud vlastník vodního díla může požádat příslušný správní orgán o vyhlášení rybářského revíru a splňuje veškeré zákonné podmínky včetně ustanovení § 2 dst. 3 a § 3 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 296/2001 Sb., není důvodu, proč by takovému subjektu nemohl být výkon rybářského práva přenechán. I když zákon o rybářství neobsahuje přímou formulaci o vynětí vodní plochy z rybářského revíru, přesto, že na základě žádosti vlastníka vodní plochy takovou možnost má, žalovaný je přesvědčen, že vyhoví-li takové žádosti vlastníka vodní plochy o jejím zařazení do nového rybářského revíru, činí tak v souladu se zákonem. K otázce zbytku rybí osádky, jež v lokalitě zůstala, uvedl žalovaný, že po uplynutí rybářské sezony nevzniknou žádné mimořádné ztráty, ostatně strany mají možnost se dohodnout na finančním vypořádání za zbytek rybí osádky, pokud žalobce prokáže jeho složení a uvádí, že výkonem rozhodnutí nehrozí žalobci významná hospodářská újma. Ze správního spisu žalovaného vyplynuly následující skutečnosti. Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 17. 9. 2001, č. j. ŽPZe/662/01/Kr bylo oznámeno zahájení správního řízení ve věci vyhlášení rybářského revíru O. 3B o přidělení výkonu rybářského práva vlastníka vodní nádrže obci Ž., s uvedením, že se bude rozhodovat o vyčlenění vodní nádrže ze současného rybářského revíru O. 3A, který byl žalovaným předán do užívání žalobce dekretem ze dne 7. 11. 2001, čj. 2433/27/00-2220, s uvedením, že vyčleněním vodní nádrže Ž. bude vytvořen nový rybářský revír O. 3B, užívat jej má zájem vlastník nádrže, obec Ž. Rozhodnutím o zahájení správního řízení byli účastníci řízení upozorněni, že mohou nejpozději do 28. září 2001 uplatnit své připomínky, či náměty. V rozhodnutí o zahájení správního řízení bylo rovněž uvedeno, že jej obdrží na doručenku správnímu orgánu známí účastníci tohoto řízení – tedy M. r. s., S. 83, B., OÚ Ž., H. a M. r. s., místní organizace B. Doklady o doručení rozhodnutí těmto účastníkům nejsou součástí správního spisu. Podáním ze dne 3. 10. 2001 se vyjádřil žalobce k žádosti obce Ží. o vyčlenění vodní nádrže Ž. z rybářského revíru O. 3A, uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení mu bylo doručeno dne 21. 9. 2001, poukázal na skutečnost, že oznámení nebylo doručeno zástupci žalobce, ač předložil jeho plnou moc k zastupování, v takovém případě se o doručení nejedná a proto nemohlo dojít ke zmeškání lhůty stanovené pro uplatnění námitek či připomínek. V tomto podání žalobce uvedl, že právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, kdy příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví podmínky pro takový postup a to v ustanovení § 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné ukazatele hospodaření, o takový případ se však nejedná. Žalobce namítá, že z ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, pak, bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže, musí být provedeno výběrové řízení, uvedeným podáním vyjadřuje žalobce zájem o výkon rybářského práva na uvedené lokalitě. Dne 7. 11. 2001 bylo vydáno rozhodnutí Krajským úřadem Zlínského kraje, č. j. ŽPZe/923/43/01/Kr, kterým se vyhlašuje rybářský revír O. 3B – vodní nádrž Ž., který je vodou mimopstruhovou, výkon rybářského práva na tomto revíru se přenechává vlastníkovi vodohospodářského díla, kterým je obec Ž. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání v němž uvedl opakovaně, že zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, kdy příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví podmínky pro takový postup a to v ustanovení § 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož ze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné ukazatele hospodaření. Žalobce uvedl rovněž, že důvody, jež vedly žalovaného k výroku v napadeném rozhodnutí, považuje za logické, nikoliv vycházející ze zákona, nelze nahrazovat legislativní nedostatek extenzivním výkladem. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že z rybářského revíru O. 3A byla vyjmuta vodní ná