4 Ads 19/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 19/2004- 26 - text č. j. 4 Ads 19/2004 – 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně I. B., zast. JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem, se sídlem Orlová – Poruba, Slezská 950, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004, č. j. 43 Cad 13/2004 – 11, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004, č. j. 43 Cad 13/2004 – 11 s e z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne 16. 9. 2003, č. , byl žalobkyni přiznán od 19. 2. 2000 plný invalidní důchod podle ustanovení § 29 zákona č. 100/1988 Sb. (o sociálním zabezpečení) v platném znění s tím, že plný invalidní důchod činí 4548 Kč měsíčně, sirotčí důchod 996 Kč měsíčně a zvýšení důchodu pro bezmocnost 852 Kč měsíčně, celkem tedy žalobkyni náleží 6390 Kč měsíčně. Ve výroku rozhodnutí dále žalovaná uvedla, že od dubna 2000 náleží žalobkyni plný invalidní důchod ve výši 4548 Kč, sirotčí důchod ve výši 996 Kč a zvýšení důchodu pro bezmocnost ve výši 876 Kč, celkem tedy 6420 Kč měsíčně. Od prosince 2000 náleží plný invalidní důchod ve výši 4840 Kč, sirotčí důchod ve výši 1086 Kč, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 876 Kč, celkem tedy 6802 Kč měsíčně. Od 24. 10. 2001 náleží plný invalidní důchod ve výši 4840 Kč , zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 928 Kč, celkem tedy 5768 Kč měsíčně (zanikl nárok na sirotčí důchod dovršením 26 roku věku). Od prosince 2001 náleží žalobkyni plný invalidní důchod ve výši 5229 Kč měsíčně, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 928 Kč, celkem 6157 Kč měsíčně. Od ledna 2003 náleží pak invalidní důchod ve výši 5386 Kč, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 928 Kč, celkem tedy 6314 Kč měsíčně. V odůvodnění žalovaná uvedla, že důchod je přiznáván podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění tři roky zpět od uplatnění nároku. Nárok na plný invalidní důchod přitom vznikl žalobkyni dne 1. 9. 1992, kdy získala dva roky zaměstnání potřebné pro vznik nároku. Vypočítán byl z fiktivního průměrného měsíčního výdělku 2000 Kč, a to ve výši 64 % z této částky, při zápočtu 39 let zaměstnání; důchod tak činil 1570 Kč měsíčně, přičemž po zákonných úpravách náleží k 19. 2. 2000 plný invalidní důchod 4548 Kč měsíčně. Navrhovatelce bylo v oznámení o výplatě důchodu sděleno, že doplatek důchodu za dobu od 19. 2. 2000 do 23. 9. 2003 ve výši 15.160 Kč je jí současně poukazován. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě dne 1. 10. 2003 žalobu, v níž připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno jako reakce na její žádost ze dne 3. 2. 2003 podanou u Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně, o překlasifikování jejího plného invalidního důchodu na invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí. Posudkovým lékařem uvedené OSSZ byla uznána invalidní z mládí a následně proto uplatnila nárok na doplacení důchodu podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. tři roky zpětně. Obdržela však rozhodnutí žalované, že se jí přiznává plný invalidní důchod podle ustanovení § 29 zákona č. 100/1988 Sb., s čímž nemůže souhlasit, jelikož občanům, kterým podle téhož zákona vznikla invalidita před ukončením povinné školní docházky byl přiznáván plný invalidní důchod podle § 33 uvedeného zákona od 18. roku věku (tzv. „invalidita z mládí“). Výše těchto důchodů byla sice stejná, ale od 1. 1. 1996 však podle § 100 zákona č. 155/1995 Sb. vznikl nárok na jeho přepočet; jestliže plný invalidní důchod přiznaný podle § 33 zákona č. 100/1988 Sb. nedosahoval výše 40 % všeobecného vyměřovacího základu za rok 1994, upravila se procentní výměra na tuto částku a dále se invalidní důchody valorizovaly podle platných zákonných předpisů, přičemž v současné době činí takto upravený invalidní důchod 6344 Kč měsíčně. Důchod žalobkyně však této částky nedosahuje. Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu podle § 33 již uvedeného zákona a o jeho přepočítání s tím, že 18-ti let dosáhla v roce 1993. Zároveň žádala o zohlednění procentní výměry a všech valorizací. Žalovaná podala vyjádření k opravnému prostředku žalobkyně, v němž potvrdila, že žalobkyně pobírala plný invalidní důchod od 1. 7. 1994 a po obdržení vysvětlujícího dopisu dávkového oddělení žalované ze dne 21. 1. 2002 požádala o plný invalidní důchod z mládí. Posudkový lékař jí vyhověl a uznal tzv. invaliditu z mládí se vznikem k 1. 1. 1985, tedy před dokončením povinné školní docházky. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se sice stala invalidní před dosažením věku, v němž končí povinná školní docházka, avšak byla schopna i přes svůj zdravotní stav studovat, neboť je absolventkou čtyřletého studia na Obchodní akademii při U. B., takže získala dobu potřebnou pro vznik nároku na plný invalidní důchod, byť po vzniku plné invalidity. Přitom podle § 33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění má občan nárok na plný invalidní důchod tehdy, jestliže se stal invalidním před dovršením věku, v němž končí povinná školní docházka, avšak nemohl být proto zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a dosáhl věku 18-ti let. Z ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění vyplývá, že potřebná doba zaměstnání pro nárok na plný invalidní důchod v případě, že doba zaměstnání byla získána po vzniku invalidity, činí u osob mladších 24 let celkem dva roky [podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) téhož zákona se zaměstnáním rozumí i studium po skončení povinné školní docházky]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v době od 1. 9. 1990 do 30. 6. 1994 studovala a tedy ku dni 1. 9. 1992 splnila podmínku potřebné doby zaměstnání pro nárok na plný invalidní důchod ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění, nárok na plný invalidní důchod podle druhého odst. téhož ustanovení jí nevznikl, neboť ten vznikne pouze tehdy, jestliže občan nemohl být zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na plný invalidní důchod. Žalobkyně však pro potřebnou dobu studovala, a proto jí plný invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí nelze uznat. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Při jednání u Krajského soudu v Ostravě žalobkyně ještě namítala, že plný invalidní důchod podle § 33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. jí měl být přiznán i s ohledem na § 42 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. s tím, že i její spolužáci tento druh invalidity „mají uznán z Obchodní akademie pro tělesně postižené v B.“. Žádala, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc vrácena k vydání nového rozhodnutí, v němž jí bude přiznán plný invalidní důchod z mládí od 10. 10. 1993, kdy dosáhla 18-ti let věku. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Vycházel ze záznamu o jednání OSSZ v Novém Jičíně ze dne 19. 5. 2003, jímž bylo zjištěno, že žalobkyně je plně invalidní od 1. 1. 1985 (zdravotní postižení jí umožňovalo soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek). Dále vycházel z obsahu dávkového spisu, z něhož ověřil, že žalobkyně v době od 1. 9. 1990 do 30. 6. 1994 studovala. Z žádosti obsažené v tomto dávkovém spise poté zjistil, že žalobkyně požadovala, aby plný invalidní důchod „z mládí“ jí byl přiznán od 19. 2. 2003. Z toho dovodil, že žalobkyně splnila podmínku potřebné doby pojištění, neboť k 1. 9. 1992 získala dva roky pojištění, jak vyžaduje zákon u osob mladších 24 let. Proto jí vznikl nárok na invalidní důchod podle ustanovení § 29 zákona č. 100/1988 Sb. Podle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. byl jí potom invalidní důchod přiznán zpětně tři roky od uplatnění nároku, tedy od 19. 2. 2000. Krajský soud v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalované. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 16. 9. 2003 byla plně invalidní, avšak nesplňovala zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu podle § 33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.; proto jí byl právem plný invalidní důchod přiznán podle § 29 téhož zákona. Ve včas podané kasační stížnosti vytýkala žalobkyně Krajskému soudu v Ostravě nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení, dovolávala se tedy důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasila se závěrem uvedeného soudu, že nesplňovala k datu 16. 9. 2003 zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu podle § 33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. a vyslovila názor, že v jejím případě nelze aplikovat ustanovení § 29 zákona č. 100/1988 Sb., neboť plně invalidní byla podle posudku OSSZ v Novém Jičíně již