4 As 23/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 23/2004- 73 - text č. j. 4 As 23/2004 – 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: H. m. P., M. h. m. P., proti žalované: Městská část Praha - Libuš, se sídlem Libušská 35, Praha - Libuš, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem, Seifertova 17, 130 00 Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2003, č. j. 28 Ca 48/2002 - 39, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se žalobce domáhal toho, aby soud zrušil usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš ze dne 25. 4. 2001, č. 56/2001, pro rozpor se zákonem (a to s ustanovením § 19a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 190/1993 Sb., dále s ustanovením § 6 odst. 2 vyhlášky č. 35/1992 Sb., o mateřských školách, jakož i se čl. 2 odst. 1 vyhlášky č. 21/1994 Sb., hl. m. Prahy, o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů, ve znění vyhlášky č. 2/1996 Sb. hl. m. Prahy). V textu žaloby pak žalobce dále uvedl, že žalobu podává r. h. m. P. podle § 111 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (dále jen „zákon o hl. m. Praze“), neboť rada hl. m. Prahy svým usnesením ze dne 28. 8. 2001, č. 1351, v souladu s ustanovením § 111 odst. 1 zákona o hl. m. Praze pozastavila výkon předmětného usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš, a protože uvedené zastupitelstvo nezjednalo do tří měsíců od pozastavení výkonu daného usnesení nápravu, podává (dle žaloby) r. h. m. P. podle § 111 odst. 2 zákona o hl. m. Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení předmětného usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš soudem. Žalobu za žalobce podepsala ředitelka odboru legislativně právního M. h. m. P., pověřená dle § 21b odst. 1 s. ř. s. primátorem h. m. P. jednáním za takto označeného žalobce. O podané žalobě nebylo rozhodnuto do 31. 12. 2002 a Městský soud v Praze proto dále postupoval přiměřeně podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s., když z podané žaloby a shromážděných podkladů vyplynulo, že jde o žalobu ve smyslu ustanovení § 111 odst. 2 zákona o hl. m. Praze. Soud ve věci nařídil jednání, při němž zástupce žalované strany mj. poukázal na spornou legitimitu k podání žaloby, když je jako žalobce označeno H m. P., tomu odpovídá i pověření založené ve spise, přičemž z ustanovení § 111 odst. 2 zákona o hl. m. Praze vyplývá, že k podání žaloby je příslušná r. h. m. P., a je zde založena zvláštní procesní legitimace tomuto orgánu. K této námitce a výzvě soudu k odstranění rozporu v označení žalobce, kdy na č. l. 1 žaloby je jako žalobce označeno H. m. P. a na č. l. 2 a 3 žaloby se pak uvádí, že žalobu podává r. h. m. P. podle § 111 odst. 2 zákona o hl. m. Praze, zástupce žalobce uvedl, že žalobu podává obec – H. m. P., neboť rada je jeho výkonným orgánem. Městský soud poté dospěl k závěru, že k podání žaloby jak podle právní úpravy platné do 31. 12. 2002, tak podle § 67 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), t. j. žaloby ve věcech územní samosprávy, byla a je ze zákona, jako orgán státního dozoru, legitimována r. h. m. P., která je ve smyslu citovaného ustanovení správním úřadem a uvedené ustanovení zakládá tomuto úřadu zvláštní procesní legitimaci k podání žaloby. Vzhledem k označení žalobce v žalobě a k jeho výslovnému vyjádření před soudem, Městskému soudu v Praze nezbylo, než žalobu shora označeným usnesením odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou, když uvedený rozpor v podání žalobce byl žalobcem odstraněn shora uvedeným způsobem. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž s citovaným právním názorem Městského soudu v Praze nesouhlasí, považuje jej za nesprávný, a v důsledku toho považuje napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby za nezákonné. Argumentuje jednak tím, že žaloba byla podána dne 23. 11. 2002 podle části páté, hlavy druhé o. s. ř., ve znění platném v době podání žaloby, kdy podle § 250 odst. 2 o. s. ř. byla žalobcem fyzická nebo právnická osoba, přičemž právnickou osobou je H. m. P. a nikoliv r. h. m. P. V usnesení Městského soudu v Praze citované ustanovení § 67 písm. a) s. ř. s. potom podle stěžovatele nezakládá zvláštní procesní způsobilost r. h. m. P., neboť toto ustanovení zakládá zvláštní procesní způsobilost správního úřadu, kterým však r. h. m. P. není. Na základě uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedla, že s právním názorem v ní uvedeným nesouhlasí a naopak se plně ztotožňuje s argumentací Městského soudu v Praze, obsaženou v odůvodnění napadeného usnesení. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal náklady řízení k rukám zástupce JUDr. Františka Veselého. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvodem, který stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Za stěžovatele jedná zaměstnanec, který má předepsané právnické vzdělání. Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda mělo být žalobci vyhověno, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvod či důvody vymezené v § 103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem. Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel se dovolává nezákonnosti usnesení o odmítnutí žaloby a uplatňuje tak důvod, podřaditelný ustanovení § 103 odst. 1 pod písm. e) s. ř. s.. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Takové pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení Městského soudu v Praze neshledal. Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že r. h. m. P. svým usnesením ze dne 28. 8. 2001, č. 1351, v souladu s ustanovením § 111 odst. 1 zákona o hl. m. Praze, schválila rozhodnutí o pozastavení výkonu usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš ze dne 25. 4. 2001, č. 56/2001, pro rozpor se zákonem (a to ustanovením § 19a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 190/1993 Sb., dále s ustanovením § 6 odst. 2 vyhlášky č. 35/1992 Sb., o mateřských školách, jakož i čl. 2 odst. 1 vyhlášky č. 21/1994 Sb., hl. m. Prahy, o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů, ve znění vyhlášky č. 2/1996 Sb. hl. m. Prahy). Předmětný rozpor usnesení zastupitelstva Městské části Praha - Libuš byl podle schváleného rozhodnutí, které je (zřejmě nesprávně) datováno dnem 29. 8. 2001, spatřován v několika směrech, a to jednak v tom, že omezovalo placení příspěvku jen na rodiče dětí z jiných okresů, dále rozšiřovalo placení příspěvku na úhradu provozních nákladů (t. j. neinvestičních i investičních), dále zvyšovalo výši příspěvku na 1000 Kč měsíčně, zatímco podle čl. 2 odst. 1 vyhlášky č. 21/1994 Sb., hl. m. Prahy, o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů, ve znění vyhlášky č. 2/1996 Sb. hl. m. Prahy, činila výše příspěvku 300 Kč měsíčně, a konečně umožnilo ukončit pobyt dítěte v mateřské škole městské části, zatímco podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 35/1992 Sb., o mateřských školách, přísluší toto oprávnění řediteli mateřské školy. Vzhledem k tomu, že zastupitelstvo městské části Praha - Libuš nezjednalo do tří měsíců od pozastavení výkonu předmětného usnesení nápravu, podala r. h. m. P. podle § 111 odst. 2 zákona o hl. m. Praze žalobu s označením žalobce jako „H. m. P.“, v níž navrhovala, aby Městský soud v Praze usnesení zastupitelstva Městské části Praha – Libuš ze dne 25. 4. 2001, č. 56/2001, zrušil. Při nařízeném ústním jednání se, jak již bylo shora poznamenáno, zástupce žalobce k rozporu v označení žalobce v žalobě (v záhlaví žaloby – H. m. P., v textu žaloby – r. h. m. P.) vyjádřil tak, že žalobc