4 As 13/2005 — Nejvyšší správní soud

4 As 13/2005- 110 - text č. j. 4 As 13/2005 - 110 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2004, č. j. 58 Ca 15/2003 – 60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna advokáta Mgr. Tomáše Cimboty s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba žalobce směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 1999 č. j. RR 1677/99/S/330, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu města Olomouce, odboru stavební úřad, ze dne 27. 5. 1999 č. j. OP-152/1999/Hab, jímž byla žalobci za přestupek podle § 105 odst. 1 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) uložena pokuta 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Přestupku se měl dopustit tím, že nesplnil výzvu orgánu státního stavebního dohledu č.j. OP 629/98/Ču ze dne 29. 9. 1998 a neodstranil do stanovené doby stavební rumisko na pozemku parc. č. x – stavební plocha, zbořeniště, v k. ú. T. a nesplnil ani II. výzvu téhož orgánu č.j. OP 3/1999 ze dne 15. 1. 1999 a totéž rumisko neodstranil ani do 15. 2. 1999. Krajský soud na základě listin založených ve správním spisu zjistil, že žalobce nesplnil ani jednu ze dvou výše zmíněných výzev orgánu stavebního dohledu a neprovedl jím podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nařízené opatření, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 105 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Neshledal důvodnou žalobní námitku, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a neopatřil si důkazy k otázce, zda materiál ležící na staveništi je stavebním materiálem nebo rumiskem. Podle mínění žalobce šlo o stavební materiál, takže nebylo co odstranit. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že si žalovaný opatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí, k posouzení povahy materiálu ležícího na zbořeništi domu č. p. x v obci T. měl k dispozici protokoly o provedených obhlídkách na místě samém, výzvy doručené žalobci a vyjádření žalobce u ústního jednání dne 17. 5. 1999. Na jejich základě posoudil hromadu nesourodého materiálu obsahující hlínu promísenou s vepřovicovými a pálenými cihlami, částmi dřevěných konstrukcí ze stavby a částmi betonových prvků, jako stavební rumisko. Pro posouzení otázky spáchání přestupku není subjektivní dojem žalobce, že se jedná o stavební materiál, podstatný. Orgánem stavebního dohledu byl opakovaně vyzýván k odstranění „stavebního rumiska“, přičemž z obou výzev jednoznačně vyplývá, co tím myslel. Soud nepřisvědčil ani námitce tvrdící porušení ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“, „s. ř.“). Z protokolu o ústním jednání je zřejmé, že se ho žalobce účastnil a byl při něm seznámen s předmětem jednání. Vyjádřil se k výzvám, jež mu byly doručeny a staly se jedním z podkladů rozhodnutí. Obsahovaly i závěry z protokolů o obhlídkách na místě samém. Žalovanému (zřejmě bylo míněno žalobci) byla dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům a on jí využil již v řízení před správním orgánem prvého stupně. Odvolací orgán vyšel ze stejných podkladů, když žalobce nevyužil možnosti dokazování doplnit. Včasnou kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl tento rozsudek z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Kasační stížností tvrdil, že se správní orgány ani soud nezabývaly námitkou, že se na stavbě nachází stavební materiál, nikoli rumisko a o svých tvrzeních si neopatřily žádný důkaz. Spatřoval v tom porušení § 3 odst. 4 s.ř. stanovící, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Podotkl, že podle technické zprávy ke stavebnímu povolení bude část použita jako násep. Žalovaný dále porušil § 59 odst. 1 s. ř., jelikož nezkoumal, zda byly dodrženy všechny procesní podmínky pro vydání rozhodnutí. Správní orgán také nevyrozuměl ve smyslu § 56 s. ř. ostatní účastníky řízení o obsahu podaného odvolání a proto je ani nemohl vyzvat, aby se k němu vyjádřili. Správní orgán nesezval všechny účastníky řízení neupozornil je výslovně podle § 21 odst. 2 s. ř., že k námitkám a připomínkám uplatněným později než při ústním jednání nebude přihlížet. Závěry místních šetření nebyly v rozporu s § 22 odst. 1 s. ř. sepsány do protokolu a nebyly také podle § 24 odst. 1 s. ř. doručeny účastníkům řízení do vlastních rukou. Žalovaný rovněž stěžovateli upřel jeho právo zaručené § 33 odst. 2 s. ř., tj. možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Podotkl také, že dne 16. 9. 2003 v zákonné lhůtě žádal nařízení ústního jednání a navrhl další důkazy. Ustanovený advokát pak kasační stížnost doplnil ještě o tvrzení, že správní orgány obou stupňů vážně pochybily v otázce účastenství, když se nevypořádaly s tím, že stěžovatel je toliko spoluvlastníkem předmětné nemovitosti (stavby). Úřad města O. se v řízení o odstranění stavby ani o uložení pokuty nezabýval tím, že je třeba je vést i s dalšími spoluvlastníky stavby, porušil § 14 s. ř., a proto podle stěžovatele trpělo celé řízení vadou, kterou neodstranil odvolací orgán ani krajský soud. Toto pochybení se promítá do dalších stěžovatelem vytýkaných porušení správního řádu, zejména pokud jde o jeho ustanovení § 18, § 21, § 32, § 33, § 46 a § 47. Pro tyto vady měl krajský soud žalobou napadená rozhodnutí správních orgánů zrušit. K otázce hodnocení, zda je materiál ležící na pozemku stavebním materiálem nebo rumiskem připomněl, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se uvádí, že podle obhlídky na místě samém se zde nachází nesourodý stavební materiál blíže vymezený, což je právě to, co stěžovatel od počátku tvrdí. Správní orgány se měly zabývat otázkou, zda se jedná o neupotřebitelnou suť či materiál použitelný na další stavbu, zde pouze odložený. Fotodokumentací, videozáznamem ani jinými důkazy nelze vyvrátit tvrzení stěžovatele, že tento stavební materiál byl způsobilý a určený pro další výstavbu. Podklady pro vyslovení závěru, že na pozemku stěžovatele je rumisko, tj. suť a nepoužitelný stavební materiál, byly nedostatečné. Hodnocení správního orgánu, který jej ve svém rozhodnutí označuje za stavební materiál, považoval za rozporné. Krajský soud nesprávné hodnocení pouze přejal, místo aby tyto otázky důkazně zkoumal. V postupu soudu, kdy tento rozhodl bez jednání přes písemnou žádost stěžovatele, že se chce jednání osobně účastnit, spatřoval odnětí možnosti před soudem osobně jednat. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k obsahu kasační stížnosti uvedl, že dle jeho názoru soud v odůvodnění svého rozsudku popsal přesně skutkový i právní stav. Pokuta byla stěžovateli uložena za nesplnění opakované výzvy státního stavebního dohledu. Jiné porušení stavebního zákona, které tomu předcházelo, mělo vliv na hodnocení společenské nebezpečnosti přestupku a výši pokuty. Pokuta postihuje toho, kdo se zaviněně dopustil protiprávního jednání, solidární odpovědnost vlastníků se neuplatní. Zda je hromada nesourodého materiálu stavebním materiálem nebo rumiskem, je pro posouzení spáchání přestupku nepodstatné. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i řízení, jež jeho vydání předcházelo, přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle § 109 odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že Úřad města O. provedl dne 22. 9. 1998 v rámci výkonu státního stavebního dohledu podle § 98 stavebního zákona obhlídku místa v k.ú. T., kde stála nemovitost č. p. x, která se poté, co nebylo realizováno rozhodnutí o odstranění stavby z roku 1989, v roce 1997 v důsledku zchátrání samovolně zřítila. Při obhlídce bylo zjištěno, že na místě se stále nachází materiál ze zříceného domu a sousedící nemovitost č. p. xx přiléhající štítovou zdí jeví známky vlhkosti a plísně. Za ú