4 As 56/2005 — Nejvyšší správní soud

4 As 56/2005- 71 - text č. j. 4 As 56/2005 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. Ř. zast. Mgr. Olšiakem, advokátem, se sídlem Rakovník, Vysoká 267/I., proti žalovanému: Ředitel Policie České republiky, Správa Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zbraslav, Na Baních 1304, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005 č. j. 7 Ca 123/2004 – 37, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005 č. j. 7 Ca 123/2004 – 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Správy Středočeského kraje ve věcech služebního poměru (dále jen „žalovaného“) ze dne 11. 6. 2004 č. j. 955/2004 bylo zamítnuto odvolání žalobce podané proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství v Rakovníku, ve věcech služebního poměru ze dne 11. 2. 2004 č. j. 18/2004, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR (dále jen „zákon“). Skutek, pro nějž byl žalobce propuštěn a který byl posouzen jako porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem, měl spočívat v tom, že žalobce se měl dne 2. 2. 2004 v marketu Hypernova v R. dopustit pokusu krádeže zboží. Pracovníky marketu Hypernova R. bylo zjištěno a zapsáno zboží: 2x Stalinovy slzy, 5x Slivovice zlatá, 3x baterie Energizer, 2x nůž, 1x Slivovice bílá, 2x nůž kuchařský a 3x baterie Wonder. Celková hodnota zboží, které měl žalobce odcizit, činila 2788,50 Kč. Ve výroku tohoto rozhodnutí je dále uvedeno, že služební poměr končí pro úmyslné porušení přísahy zvlášť závažným způsobem dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že z prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, jakou povinnost stanovenou služební přísahou porušil. Z rozsáhlého a málo srozumitelného odůvodnění lze dovodit, že se tak stalo „úmyslným neukázněným jednáním“, ale o 2 odstavce níže na straně 4 je porušení služební přísahy spatřováno v porušení čestného a ukázněného chování a jednání. Žalobce poukazoval na to, že i kdyby bylo pravdou, že se dopustil přestupku, nemohl se dopustit neukázněného jednání, které směřuje k dodržování služební kázně. Podle jeho názoru by bylo absurdní označovat spáchání přestupků ze strany policistů za neukázněnost. Pokud by pak porušil služební přísahu nečestným jednáním, bylo by nezbytné najít přesně znějící definici nečestného jednání nebo naopak jednání čestného, kterou však právní řád neobsahuje. V tomto nedostatku proto spatřoval porušení ust. § 124 odst. 1, 3 zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť kromě ust. § 6 tohoto zákona, kde je obsažen text služební přísahy, se prvostupňový funkcionář neopírá o žádný právní předpis. Navíc ve výroku prvostupňového rozhodnutí je uvedeno jednání, které je přestupkem podle ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., ale v rozhodnutí není tento skutek nikterak právně kvalifikován. Prvostupňový služební funkcionář se navíc nevyrovnal s tím, co vlastně dokládá stav, že žalobce jako policista porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem. Vyjmenované služební povinnosti, které žalobce navíc neporušil, pouze proklamativně dokladují porušení služební přísahy (např. policista je povinen zatýkat osoby, které se dopustí porušení zákona, jako policejní inspektor zařazený na operačním středisku je povinen mimo jiné koordinovat, řídit a přesně evidovat veškerou činnost policistů, kteří vykonávají službu v terénu, taková osoba nemůže porušovat zákon a domnívat se, že pokud zákon poruší, zůstane porušení bez potrestání a podobně). Poukazoval dále na to, že zvlášť závažné porušení služební přísahy je potom odůvodněno tautologickou větou „podmínka čestného a ukázněného jednání npor. V. Ř. byla porušena zvlášť závažným způsobem, a to ve smyslu služební přísahy a proto je nutné ho propustit ze služebního poměru… pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem“. Obdobně je odůvodněno použití ust. § 108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje ukončení služebního poměru dnem doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže policista porušil služební přísahu nebo služební povinnost úmyslně zvlášť závažným způsobem. Konstatování, že „vzhledem k uvedenému, odůvodněnému a prokázanému jednání a neodkladnosti řešení je nutné použít ust. § 108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a služební poměr ukončit dnem doručení rozhodnutí o propuštění, neboť … porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem“, pak z hlediska odůvodnění úmyslu navíc nemůže obstát v porovnání s definicí úmyslného jednání obsaženou v ust. § 4 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce dále namítl, že druhostupňový služební funkcionář sice obsáhle konstatuje v rozhodnutí o odvolání porušení služební přísahy a propouštěcí důvod uvedený v ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona, ust. § 108 odst. 3 zákona, a vyvrací jeho obhajobu tím, že jeho tvrzení o průběhu skutkového děje je účelové se snahou se vyvinit, ale důsledně se nevypořádal s odvolacími námitkami, v nichž žalobce namítal že se nedopustil jednání, které má znaky přestupku krádeže, protože bezpečnostní služba v hypermarketu ho zastavila ještě před pokladnou, kde chtěl věci z kartonové krabice od piva vyjmout a zaplatit je. I když to z odůvodnění druhostupňového rozhodnutí vyplývá jen velmi zprostředkovaně, pravomocné rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru se opírá o uložení blokové pokuty, kterou v rozrušení zaplatil. Rozhodnutí o blokové pokutě uložené policistovi je však rozhodnutím neplatným, protože z ust. § 10 zákona č. 200/1990 Sb. a z ust. § 32 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., vyplývá, že jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustil policista, musí být projednáno v kázeňském řízení. Ostatně rozhodnutí o přestupku, které vydala v blokovém řízení Městská policie v Rakovníku, bylo zrušeno v mimoodvolacím řízení Krajským úřadem Středočeského kraje pro rozpor se zákonem. V důsledku toho pak pro zamítnutí odvolání chybí jakákoliv opora, protože provstupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě neplatného rozhodnutí o vině přestupkem. Žalobce se dále dovolává rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 253/94, který rozhodoval v obdobné věci, a konstatoval, že dopustí-li se kterákoliv fyzická osoba jednání, které vykazuje znaky skutkové podstaty přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., musí být o vině, tedy o tom, že určitá osoba toto jednání skutečně spáchala, rozhodnuto způsobem stanoveným zákonem; v případě policisty tedy podle § 30 a následujících zákona č. 186/1992 Sb. Služební funkcionář v řízení podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. tedy nemůže učinit závěr, že policista se dopustil jednání, které vykazuje znaky skutkové podstaty přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb. (či znaky skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona) a posoudit, že toto jednání (tedy jednání o němž dosud nebylo pravomocně příslušným orgánem rozhodnuto) je zvlášť závažným porušením služebních povinností či služební přísahy. Tentýž soud v rozsudku č. j. 38 Ca 137/95 – 21 uvedl, že „pokud by k propuštění ze služebního poměru mělo dojít proto, že policista se dopustil přestupku, případně trestného činu, muselo by být pravomocně rozhodnuto, že se přestupku (trestného činu) dopustil“. Navrhoval, aby rozhodnutí obou správních orgánů byla zrušena. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2005 č. j. 7 Ca 123/2004 – 37 žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu správního spisu. K námitkám žalobce uvedl, že má za to, že obě rozhodnutí správních orgánů odpovídají ust.§ 124 odst. 1, zákona č. 186/1992 Sb. včetně úvah služebních funkcionářů, které považoval soud za logické a plně se s nimi ztotožnil. Ve shodě se služebními funkcionáři též dospěl soud k závěru, že se žalobce dopustil jednání, které směřovalo k odcizení zboží v hodnotě 2788,50 Kč. K dalším námitkám žalobce soud uvedl, že je sice pravdou, že se v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů hovoří na jednom místě o tom, že jednání žalobce jako policisty v marketu je neukázněné ve smyslu služební přísahy a na jiném místě o tom, že toto jednání žalobce je v rozporu s požadavky čestného a ukázněného chování policisty ve smyslu služební přísahy, nicméně toto nepřesné vyjádření služebních funkcionářů neměnilo podle soudu nic na tom, že žalobce porušil svým jednáním služební přísahu. Městský soud vyslovil názor, že jednání žalobce v marketu (změna obsahu kartonu