— Nejvyšší správní soud

Vol 50/2006- 53 - text č. j. Vol 50/2006 - 53 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: ing. P. P., zastoupený JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem pplk. Sochora 4, Praha 7, proti odpůrci: Státní volební komise, se sídlem Nám. Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o návrhu na určení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2. - 3. června 2006, t a k t o : I. Návrh na neplatnost volby kandidátů s e v části týkající se kandidátů zvolených v Libereckém volebním kraji z a m í t á . II. Návrh na neplatnost volby kandidátů s e v části týkající se kandidátů zvolených v ostatních volebních krajích o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Navrhovatel, který je zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku svého bydliště, ve včas podaném návrhu požaduje ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1, 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů vyslovení neplatnosti volby všech poslanců zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 2. a 3. června 2006, případně neplatnost volby všech poslanců zvolených v těchto volbách v Libereckém volebním kraji, tzn. R. D., T. H., ing. L. J., Z. M., P. P., Bc. J. R., JUDr. J. V. a C. Z. Svůj návrh odůvodňuje tím, že podle čl. 18 Ústavy ČR se volby do Poslanecké sněmovny konají (mimo jiné) na základě rovného volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. V tomto směru odkazuje rovněž na čl. 21 odst. 3 a na čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel tvrdí, že tyto ústavní zásady nebyly v předmětných volbách dodrženy a důsledky těchto deformací se projevily v extrémní nerovnosti voličských hlasů a v extrémní nespravedlnosti vůči Straně zelených. Navíc zvolený systém nevedl k vytvoření parlamentní většiny, nýbrž dovedl výsledky voleb „k obtížně řešitelné rovnosti přirozených bloků“. Proto navrhovatel považuje proceduru sčítání hlasů upravenou v ustanoveních § 26 věta 2., § 49, § 50, § 51 zákona č. 247/1995 Sb. za odporující čl. 18 Ústavy a čl. 21 odst. 3, čl. 22 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Strana zelených totiž ve volbách získala celkem 336 487 platně odevzdaných hlasů, což činí 6,29% z jejich celkového počtu. Za tyto hlasy však obdržela pouze 6 mandátů, přičemž při použití „klasické zásady poměrného zastoupení“ by musela získat 13 mandátů (přesně: 12,58 mandátů). K principu poměrného zastoupení a k možné deformaci tohoto principu v zájmu na účelné integraci navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zvolená D´Hondtova volební formule ve spojení s rozdílnou velikostí jednotlivých volebních krajů vedla k výsledku, podle něhož Strana zelených potřebovala k zisku jednoho mandátu téměř dvojnásobek hlasů než ODS. Konkrétně u ODS činí počet hlasů na jeden mandát 23 364, u ČSSD 23 363, u KSČM 26 359, u KDU-ČSL 29 747 a u Strany zelených 56 081. Stávající podoba volebního zákona proto vyvolává stejné protiústavní efekty jako jeho podoba dřívější, v podstatných částech zrušená citovaným nálezem Ústavního soudu jako protiústavní. Protiústavnost vzniklého stavu je vyvolána rovněž nerovností mezi voliči a voličskými hlasy. Zde navrhovatel uvádí počty voličů v jednotlivých krajích a poukazuje na skutečnost, že mezi krajem s největším a s nejmenším počtem oprávněných voličů je více než čtyřnásobný rozdíl a tento rozdíl dále prohlubuje D´Hondtova volební formule. To vede k výsledku, že podmínka poměrného zastoupení je naplněna prakticky jen ve velkých volebních krajích, zatímco v krajích malých je situace jiná. Nejvýrazněji tak byla poškozena Strana zelených v Libereckém kraji, kde sice získala největší volební úspěch v rámci všech krajů (9,58%), nicméně nepřipadl jí ani jeden z osmi přidělovaných mandátů. Navrhovatel z toho dovozuje, že chce-li volič zapsaný do seznamu voličů v některém z malých volebních krajů, aby jeho hlas přispěl k vyššímu počtu mandátů politické strany, u níž lze očekávat výsledek v rozmezí 5-10% hlasů, může tak učinit pouze volbou v jiném volebním kraji na základě voličského průkazu. V tomto směru navrhovatel odkazuje např. na ustanovení § 3 odst. 3 německého volebního zákona, podle něhož se počet voličů ve volebních krajích může od průměru odchylovat do 15% a pokud tato odchylka činí 25%, musí dojít k jejich novému rozdělení. V projednávaném případě je nicméně rozdíl mezi ideálně poměrným a skutečným počtem mandátů více než dvojnásobný, což znamená porušení poměrného volebního principu i porušení principu rovnosti hlasování. Proto navrhovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 26 věta 2., § 49, § 50, § 51 zákona č. 247/1995 Sb. Zároveň navrhovatel tvrdí, že všichni zvolení kandidáti byli zvoleni za použití protiústavních ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., takže je namístě vyslovit neplatnost volby všech poslanců i náhradníků. Protože si je však navrhovatel vědom toho, že v případě občana není jasné, zda může navrhnout vyslovení neplatnosti voleb všech kandidátů, podává „alternativní petit“, který požaduje vyslovení neplatnosti volby všech shora jmenovaných kandidátů zvolených v Libereckém kraji a jejich náhradníků. Navrhovatel dále tvrdí, že podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb. musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. V pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“, vysílaném dne 14. 5. 2006, nicméně lídr jiné politické strany V. Ž. uvedl nepravdivé informace týkající se údajného střetu zájmů a korupce u navrhovatele; další nepravdivé informace byly zveřejněny na internetovém serveru N. p. dne 17. 5. 2006 autorem D. B. Navrhovatel je přesvědčen, že uvedení těchto nepravdivých údajů jej poškodilo a zásadně tak ovlivnilo volby v Libereckém kraji. Navrhovatel konečně uvádí, že disponuje informacemi, podle nichž v některých případech došlo k nesprávnému určení, zda se jedná o platný či neplatný hlas. Proto požaduje prověření jednotlivých volebních lístků odevzdaných ve všech volebních okrscích, tzn. souladu mezi oficiálním udaným počtem platných a neplatných hlasů. K výzvě soudu na upřesnění těchto tvrzení navrhovatel uvedl, že z neformálních rozhovorů s členy z volebních komisí, se starosty obcí a s novináři získal informace o pochybnostech o správném postupu při vyhodnocování lístků v případech, kdy na těchto lístcích byly sprosté nápisy, někteří kandidáti byli zakroužkování srdíčky a jiní zase symboly mužského či ženského přirození apod. Hovořilo se prý též o tom, že některé firmy sebraly zaměstnancům hlasovací lístky vyjma lístků ODS, přičemž delegovaní členové této strany v okrskových komisích následně kontrolovali, zda tito voliči přišli k volbám a zda si nevyzvedli obálku s náhradními lístky. Ve venkovských oblastech, zejména na Českolipsku, se měli podobně chovat stoupenci KSČM, kteří výměnou za lístky ostatních stran platili 1000 Kč. V zařízeních spravovaných Libereckým krajem (domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou) údajně byly do obálek vkládány lístky ODS i tehdy, když si nemohoucí voliči přáli jinou stranu. Navrhovatel uzavírá, že tyto informace „nebyly zkoumány na jejich prokazatelnost, neboť by musely logicky vyústit v podání podnětu k trestnímu stíhání. Proto je nemožná jejich konkretizace na straně jedné, ale nelze tyto informace zcela odložit jako neopodstatněné.“ II. Státní volební komise ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že není příslušná posuzovat ústavnost zákona č. 247/1995 Sb., kam směřuje podstata návrhu. Klasická zásada poměrného zastoupení tak, jak ji označuje navrhovatel, by teoreticky platila pouze tehdy, jestliže by se všech 200 mandátů rozdělovalo v rámci jednoho volebního území. Platný postup při aplikaci poměrného systému je dán rovněž ustanoveními § 48 a § 49 zákona č. 247/1995 Sb., což navrhovatel vůbec nezmiňuje. D´Hondtova metoda je podle názoru Státní volební komise „stejně klasickou metodou jako všechny ostatní metody.“ K námitkám vůči volební kampani komise připomíná nález Ústavního soudu č. 140/2005 Sb. (Pl. ÚS 73/04). Posouzení platnosti hlasovacích lístků je v kompetenci okrskových volebních komisí, jejichž členové byli za tímto účelem řádně vyškoleni. Soud dále vyzval k vyjádření k návrhu všechny shora jmenované poslance zvolené v Libereckém volebním kraji. Nikdo z nich se však ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádřil. III. Poté, co soud zjistil, že podaný návrh splňuje všechny zákonem stanovené podmínky, přistoupil k jeho věc