3 As 5/2007 — Nejvyšší správní soud

3 As 5/2007- 55 - text č. j. 3 As 5/2007 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce E. s.r.o., zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem Resslova 9, Olomouc, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2004, čj. KUOK/8799/04/OŽPZ/379, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 15/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2006, č. j. 22 Ca 15/2005 - 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný, odbor životního prostředí a zemědělství, svým rozhodnutím ze dne 24. 11. 2004, čj. KUOK/8799/04/OŽPZ/379, podle § 59 odst. 2 spr. ř. (v celém textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn. soudu) formulačně upřesnil a změnil výrok odvoláním žalobce napadeného rozhodnutí Městského úřadu Šternberk, odboru životního prostředí, ze dne 2. 9. 2004, čj. ŽP/1868/04/B (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný jím vypustil právní kvalifikaci ve znění „podle § 116 písm. d) a § 120 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a“, přičemž současně výslovně ponechal beze změny zbývající část výroku prvostupňového rozhodnutí. Jím byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000 Kč, původně podle § 116 písm. d) a § 120 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a § 106 odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“; s účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., stavebním zákonem – pozn. soudu) za to, že žalobce jako dodavatel realizoval bez stavebního povolení stavbu čistírny odpadních vod typu SILT 8/S s lapákem tuku na pozemcích parc. č. 57/1 a 2012/2 v k. ú. H. L. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce jako zhotovitel uzavřel dne 4. 9. 2003 s objednatelem, společností R. G. s. r. o. (dále jen „objednatel“), smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka, montážní práce včetně napojení, uvedení do provozu a následné seřízení čistírny odpadních vod Silt 8 – Standart s lapákem tuku (dále jen „čistírna“), s tím, že stavba bude realizována v měsíci září 2003. Žalobce se v ní dále zavázal ke zpracování projektové dokumentace a vyřízení potřebných povolení, včetně stavebního. Plnou moc k vyřízení potřebných povolení udělil objednatel žalobci dne 1. 12. 2003, přičemž dne 21. 11. 2003 podal žalobce žádost o vyjádření podle § 18 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), ke stavbě čistírny. Při následném místním šetření konaném dne 2. 12. 2003 prvostupňový orgán zjistil, že stavba čistírny je již provedena bez stavebního povolení. Na základě těchto zjištění zahájil dne 27. 7. 2004 se žalobcem správní řízení o uložení pokuty pro naplnění skutkové podstaty § 106 odst. 3 stavebního zákona a posléze mu uložil pokutu. Žalovaný dále konstatoval, že čistírna je podle § 55 odst. 1 vodního zákona vodním dílem, které vyžaduje stavební povolení speciálního stavebního úřadu. Vodní dílo bylo nicméně provedeno bez stavebního povolení v měsících září a říjen 2003, o čemž svědčí Zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb ze dne 17. 10. 2003, kde je uvedeno jako datum dokončení stavebních prací 8. 10. 2003. Vyjádřil dále, že vyhloubení stavební jámy pro čistírnu, vybudování základní betonové desky a kanalizace provedl objednatel, což výslovně uvedl ve svém prohlášení ze dne 20. 8. 2004 a shodně to konstatoval i žalobce v odvolání. K tomu žalovaný podotkl, že tyto provedené práce jsou součástí stavby čistírny a vyžadují stavební povolení. Vzhledem ke skutečné realizaci stavby, obsahu smluvních povinností ohledně vyřízení potřebných povolení a udělení plné moci k jejich obstarání ze dne 1. 12. 2003 žalovaný uzavřel, že obě smluvní strany – žalobce i objednatel – věděly, že provádějí stavbu bez stavebního povolení. K námitce žalobce, že stavbou čistírny byl řešen havarijní stav, žalovaný sdělil, že havarijní stav neopravňuje žalobce ani objednatele k zahájení stavby vodního díla bez stavebního povolení. Vzhledem k okamžiku uzavření smlouvy o dílo ze dne 4. 9. 2003 a jejímu obsahu, v němž byl stanoven termín realizace od 15. do 21. 9. 2003, tj. 38. týden roku 2003, muselo být oběma smluvním stranám zřejmé, že stavební povolení nelze vyřídit za 9 dnů. Žalobce přitom dne 21. 11. 2003 požádal o vyjádření podle § 18 vodního zákona ke stavbě, která již byla provedena, přičemž v žádosti o stavební povolení a projektové dokumentaci neuvedl, že by řešil havarijní stav. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný potvrdil odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí, když jeho výrok jen formulačně upřesnil. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 9. 2006, č. j. 22 Ca 15/2005 - 28, žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. Soud neshledal důvodnými žalobní námitky, podle nichž žalobce stavební práce fakticky neprovedl, přičemž realizací vodního díla odstraňoval havarijní stav a hrozbu ekologické havárie. Uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobce byl na základě smlouvy o dílo ze dne 4. 9. 2003 dodavatelem stavby čistírny a současně se v ní zavázal k vyřízení stavebního povolení a přípravě projektové dokumentace. Skutečnost, že objednatel byl sám realizátorem zemních prací a připravil stavební podmínky pro vlastní osazení technických komponentů, nevyviňuje žalobce z protiprávnosti jeho jednání. Podle soudu si žalobce musel být vědom, že stavbu nelze realizovat bez stavebního povolení, k jehož obstarání se navíc sám smluvně zavázal. K námitce, že plnou moc od objednatele žalobce obdržel až 1. 12. 2003, soud vyjádřil, že nic nebránilo tomu, aby tento krok učinili dříve, kupříkladu ihned po uzavření smlouvy o dílo a žalobce současně mohl v tento okamžik podat žádost o stavební povolení. Tvrzení o havarijním stavu se objevuje až v průběhu správního řízení o uložení pokuty, přičemž nebylo nijak prokázáno a učiněno bylo až 10 měsíců po odevzdání a převzetí stavby. V žalobě i v prohlášení objednatele ze dne 20. 8. 2004, se hovoří o havarijním stavu jen v obecné rovině, bez specifikace a návrhu důkazů, potvrzujících tuto skutečnost. Soud dále sdělil, že u správních deliktů se uplatňuje koncepce tzv. objektivní odpovědnosti za jejich spáchání (tj. odpovědnost za výsledek), tudíž není třeba prokazovat zavinění, došlo-li k porušení zákonem stanovené povinnosti. Na základě těchto závěrů Krajský soud v Ostravě žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nesprávné právní posouzení věci krajským soudem. Uvedl, že dodal čistírnu, zatímco veškeré stavební práce, tedy vyhloubení základní jámy, vybudování základní betonové desky, přítoková i odtoková kanalizace včetně vyústění, byly kompletně zhotoveny objednatelem. Stěžovatel řešil osazením čistírny havarijní stav dosavadní stavby septiku objednatele a hrozící poškození životního prostředí. Konstatoval, že se ve smlouvě o dílo zavázal vyřídit stavební a další povolení, nicméně vzhledem k tomu, že potřebnou plnou moc obdržel od objednatele až 1. 12. 2003 a s ohledem na hrozící havárii umístil čistírnu na staveniště bez stavebního povolení. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že i když byla čistírna umístěna bez stavebního povolení, je umístěna a zaústěna řádně a v souladu s požadavky a normami, což dokládají dodatečná rozhodnutí o jejím povolení. Vyjádřil názor, že se po stránce formální dopustil přestupku, nicméně vzhledem k okolnostem případu, po materiální stránce skutková podstata přestupku nebyla naplněna a jeho jednání nemělo být jako přestupek posouzeno. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2006, č. j. 22 Ca 15/2005 - 28, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel se smluvně zavázal vyřídit stavební povolení a musel si být vědom skutečnosti, že realizace stavby čistírny je stavbou vodního díla podléhající stavebnímu povolení. Obecné odkazy na havarijní stav stěžovatel nijak neprokázal a nevyviňují jej z porušení jeho povinností. Za účelovou označil stížnostní námitku, podle níž ve vyřízení stavebního povolení stěžovateli bránilo, že plnou moc objednatel udělil až 1. 12. 2003, neboť od okamžiku uzavření smlouvy měl stěžovatel příležitost její udělení urgovat. Odpovědnost za správní delikt je odpovědností objektivní, be