4 As 48/2007 — Nejvyšší správní soud

4 As 48/2007- 80 - text č. j. 4 As 48/2007 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně - Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení, se sídlem Brno - Kníničky, U Luhu 23, zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem Tábor, Převrátilská 330, proti žalovanému: ředitel Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2007, č. j. 31 Ca 169/2005 – 32, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2007, č. j. 31 Ca 169/2005 – 32, s e z r u š u j e . II. Žaloba s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 11. 11. 2005 se žalobce domáhal zrušení (fiktivního) rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále též KÚ JMK) o odepření informací ze dne 23. 8. 2005 a zrušení (fiktivního) rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Jihomoravského kraje o odvolání žalobce ze dne 14. 9. 2005. Žalobce dále namítal nicotnost rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. j. JMK 32115/2005 OÚPSŘ, ze dne 22. 8. 2005 a nicotnost rozhodnutí hejtmana Jihomoravského kraje č. j. JMK 37140/2005 ze dne 5. 10. 2005, které podle jeho názoru sice v neprocesní formě, ale přesto, vyjadřují jednoznačné rozhodnutí povinného subjektu požadované informace neposkytnout a odvolání nevyhovět. Postup výše uvedených subjektů při aplikaci zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „zákon o informacích”) byl podle žalobce zcela nesprávný, neboť vykazoval množství vad procesního charakteru a nezákonnost. Tím bylo porušeno právo žalobce na svobodný přístup k informacím podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a podle § 4 a 14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích. Žalobce se domáhal zrušení napadených rozhodnutí vydaných v obou stupních, neboť tato rozhodnutí podle jeho názoru trpí nepřezkoumatelností spočívající v absolutním nedostatku důvodů. Uvedl, že dne 8. 8. 2005 byla do elektronické podatelny žalovaného doručena jeho žádost o poskytnutí informací podle zákona o informacích. Žalovaný žalobci poslal sdělení č. j. 32115/2005 OÚPSŘ ze dne 22. 8. 2005, které mu bylo doručeno dne 24. 8. 2005, z něhož vyplývalo, že jde o reakci na žádost žalobce, avšak požadované informace nebyly poskytnuty. Podle názoru žalobce tak vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou informaci neposkytl ani nevydal rozhodnutí, kterým by odepřel poskytnout informace, nastala ke dni 23. 8. 2005 právní fikce rozhodnutí o odepření informace podle § 15 odst. 4 zákona o informacích. Proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo žalovanému doručeno dne 30. 8. 2005. Jelikož ředitel krajského úřadu o odvolání žalobce v zákonné lhůtě nerozhodl, nastala dne 14. 9. 2005 fikce rozhodnutí, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí o odepření informací ze dne 23. 8. 2005 bylo potvrzeno. Poté zaslal hejtman Jihomoravského kraje žalobci sdělení ze dne 5. 10. 2005, č. j. JMK 37140/2005, jehož obsahem bylo vyslovení názoru, že se v dané věci jedná o samostatnou působnost kraje a že na základě této skutečnosti je hejtman odvolacím orgánem podle § 16 odst. 2 zákona o informacích. V tomto sdělení hejtman vyslovil názor, že v žádosti o informace se nejednalo o situaci podle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích nebo situaci podle § 15 odst. 4 téhož zákona, neboť požadované informace se týkaly jiné činnosti, na kterou se informační povinnost nevztahuje, tedy stačilo na žádost odpovědět pouhým sdělením, aniž bylo třeba vydávat rozhodnutí. Toto sdělení hejtmana v žalobci vzbuzuje dojem, že rozhoduje o odvolání žalobce a že tímto „rozhodnutím“ považuje Jihomoravský kraj věc za vyřízenou. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zpochybnil s poukazem na obsah stanov žalobce oprávnění předsedy sdružení k podání žaloby. Dále poukázal na své písemné sdělení ze dne 22. 8. 2005, č. j. 32115/2005 OÚPSŘ (které podle jeho názoru není rozhodnutím ale pouze neformálním přípisem), ve kterém žalobce vyrozuměl o tom, že požadované informace nejsou informacemi ve smyslu zákona o informacích, neboť nejde o výsledek činnosti povinného subjektu, ale jedná se pouze o doklady vztahující se k zadávacímu postupu zadavatele. Vzhledem k tomu, že žádostí žalobce požadované informace nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., nemohlo dojít ke vzniku fikce dle § 15 téhož zákona. Podle žalovaného již žalobce požadovanými informacemi disponuje, neboť mu byly prostřednictvím předcházejících písemných sdělení poskytnuty. Žalovaný se dále zabýval otázkou výkladu určení odvolacího orgánu podle § 16 odst. 2 zákona o informacích a dospěl k závěru, že není v této věci pasivně legitimován. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 7. 2006, č. j. 31 Ca 169/2005 – 29, vyloučil žalobu proti rozhodnutí hejtmana Jihomoravského kraje ze dne 5. 10. 2005, č. j. JMK 37140/2005 k samostatnému projednání. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 3. 2007, č. j. 31 Ca 169/2005 - 32, výrokem II., zrušil rozhodnutí (fiktivní) Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 23. 8. 2005, kterým bylo podle § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím vydáno rozhodnutí o odepření informace a výrokem I. zrušil rozhodnutí (fiktivní) ředitele Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 14. 9. 2005, kterým bylo podle § 16 odst. 3 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb., zamítnuto odvolání a potvrzeno výše uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2005, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku poukázal na ust. § 2 odst. 1, § 15 odst. 1 a 4, § 16 odst. 3 zákona o informacích, a konstatoval, že je zřejmé, že cestou právní fikce bylo dne 14. 9. 2005 vydáno odvolacím správním orgánem (žalovaným) rozhodnutí, kterým bylo prvoinstanční fiktivní rozhodnutí ze dne 23. 8. 2005 potvrzeno a odvolání proti němu směřující zamítnuto. Žalobcem požadované informace jsou podle názoru krajského soudu informacemi, které spadají do režimu zákona č. 106/1999 Sb., neboť jejich poskytnutí není v zákoně výslovně vyloučeno. Krajský soud má za to, že jelikož fiktivní rozhodnutí nemůže být z logiky věci jakkoli odůvodněno, nemohl ani posoudit důvody, které žalovaného vedly k tomuto postupu a poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2003, č. j. 6 A 78/2002 – 39, z něhož vyplývá, že fiktivní rozhodnutí o odepření poskytnutí informace, jakož i fiktivní rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí o odepření poskytnutí informace jsou ze své povahy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Soud proto uzavřel, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího orgánu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), nezbylo, než toto rozhodnutí za podmínek § 78 s. ř. s. zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení; jelikož důvody zrušení rozhodnutí dopadají na rozhodnutí prvostupňové, zrušil i toto rozhodnutí. Výrokem III. napadeného rozsudku uložil krajský soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5650 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta JUDr. Františka Korbela, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.” ) a obdobně jako ve vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že žalobce je občanským sdružením a podle stanov sdružení řídí jeho činnost výkonný výbor. V době mezi konáním shromáždění členů, zajišťuje rovněž veškeré běžné záležitosti sdružení a podává návrhy nebo jiná podání určená státním a jiným orgánům nebo jiným organizacím. Výkonný výbor jedná jako orgán sdružení ve všech záležitostech sdružení s orgány státu a s jinými orgány či organizacemi. Výkonný výbor je statutárním orgánem sdružení, za který jednají předseda sdružení spolu s jedním členem výkonného výboru nebo dva členové výkonného výboru. Předseda sdružení vystupuje navenek jako zmocněnec sdružení v operativním styku s jinými subjekty. V době mezi zasedáními výkonného výboru vykonává předseda všechny jeho pravomoci. Z uvedených ustanovení stanov podle stěžovatele vyplývá, že žalobu je oprávněn podat výkonný výbor. Stěžovatel však již nepovažuje za zřejmé, zda je takto oprávněn i předseda sdružení, neboť tento vystupuje navenek jako zmocněnec sdružení pouze v operativním styku se třetími osobami. Pokud by i přes výše uvedené byl předseda sdružení shledán oprávněným k podání žaloby, musel by prokázat, že byl předsedou sdružení řádně zvolen a že žalobu podal v době mezi zasedáními výkonného výboru. Taková tvrzení či důkazy však