4 As 82/2006 — Nejvyšší správní soud

4 As 82/2006- 73 - text č. j. 4 As 82/2006 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyň: a) N. M., roz. B., b) M. B., obě zast. Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem Opava, Dolní náměstí 117/3, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Opava, se sídlem Opava, Horní náměstí 2, o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2006, č. j. 22 Ca 43/2006 - 48, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2006, č. j. 22 Ca 43/2006 - 48, s e v rozsahu výroku o odmítnutí žaloby podané žalobkyní N. M., roz. B., z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost podaná žalobkyní M. B. s e z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podané žalobkyní M. B. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 22 Ca 43/2006 - 48, odmítl žalobu žalobkyň proti rozhodnutí žalovaného č. j. PÚ/655040/KO1/4/1-MJ, ze dne 16. 6. 2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyním se vrací zaplacený soudní poplatek. Napadeným rozhodnutím žalovaný schválil návrh jednoduchých pozemkových úprav - nedokončené scelení - v katastrálním území Ch., části B. a části H. n. M. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žaloba byla podána po uplynutí zákonné lhůty, když napadené rozhodnutí bylo doručeno veřejnou vyhláškou ze dne 19. 6. 2003, č. j. PÚ/655040/KO1/S/1-MJ, a bylo na úřední desce žalovaného vyvěšeno dne 24. 6. 2003 a z úřední desky sňato dne 10. 7. 2003. Rozhodnutí bylo žalobkyni sub a) do vlastních rukou doručeno dne 6. 10. 2003, žalobkyni sub b) dne 24. 6. 2003. Krajský soud s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, č. j. 6 A 28/97 - 18, konstatoval, že s dodáním písemného vyhotovení rozhodnutí známým účastníkům řízení nelze spojovat právní účinky doručení. S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl. Proti tomuto usnesení podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas kasační stížnost, ve které namítaly nesprávné hodnocení otázky doručení správního rozhodnutí. Doručení písemnosti známým účastníkům řízení podle stěžovatelek nemá pouze informativní charakter, a stěžovatelky tak byly napadeným usnesením zkráceny ve svém právu domáhat se u soudu svých práv. Stěžovatelky navrhly, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelky uplatnily ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Z textu kasační stížnosti v kontextu citovaného judikátu vyplývá, že ji stěžovatelky podaly z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, jakým právním předpisem se měl žalovaný řídit při vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tedy zda na posuzovaný případ dopadá zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nebo tímto zákonem zrušený zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že řízení o pozemkových úpravách, které vyústilo ve vydání žalobou napadeného rozhodnutí, bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 284/1991 Sb. Rozhodnutí žalovaného pak bylo vydáno dne 16. 6. 2003, tj. v době účinnosti nového zákona č. 139/2002 Sb. Přímo v rozhodnutí žalovaného se uvádí, že rozhodnutí vydal orgán věcně a místně příslušný podle § 19 písm. a) a § 20 písm. b) zákona č. 139/2002 Sb., a to podle § 9 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb. Uvedenou otázku již Nejvyšší správní soud ve skutkově podobném případu řešil a dospěl k závěru, že z § 24 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb., podle kterého se ustanovení tohoto zákona se vztahují i na řízení o pozemkových úpravách zahájená před jeho účinností, pokud nebyl zpracovaný návrh vystaven k veřejnému nahlédnutí, lze a contrario dovodit, že relevantním právním předpisem je zákon č. 284/1991 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2006, č. j. 8 As 3/2006 - 91, www.nssoud.cz). V posouzené věci byl návrh vystaven k veřejnému nahlédnutí v době od 12. 3. – 27. 3. 2002. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud současně vycházel z toho, že kompetencí rozhodovat v řízení o pozemkových úpravách jsou od účinnosti zákona č. 139/2002 Sb. nadány pozemkové úřady tímto zákonem zřízené, neboť původní zákon svěřoval tuto kompetenci okresním úřadům, jež ke dni 31. 12. 2002 zanikly. Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že řízení o pozemkových úpravách zahájená před účinností zákona č. 139/2002 Sb. - s výjimkou případů vymezených v § 24 odst. 2 tohoto zákona - dokončí podle dosavadního právního předpisu, tj. zákona č. 284/1991 Sb., pozemkové úřady zřízené zákonem č. 139/2002 Sb. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 19. 6. 2003, č. j. PÚ/655040/KO1/S/1-MJ, a bylo na úřední desce žalovaného vyvěšeno dne 24. 6. 2003 a z úřední desky sňato dne 10. 7. 2003. Rozhodnutí bylo stěžovatelce sub a) do vlastních rukou doručeno dne 6. 10. 2003, stěžovatelce sub b) dne 24. 6. 2003. V poučení rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že ten, kdo tvrdí, že byl ve svých právech tímto rozhodnutím dotčen, může podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí žalobu k soudu podle § 246 a násl. o. s. ř. Základní sporná otázka tkví v tom, zda oznámení rozhodnutí veřejnou vyhláškou má účinky doručení, resp. zda je pro počátek lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav rozhodující oznámení rozhodnutí veřejnou vyhláškou nebo jeho doručení známému účastníku řízení. Podle § 9 odst. 5 první věta zákona č. 284/1991 Sb. rozhodnutí o schválení návrhu okresní pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou a doručí všem známým účastníkům. Jazykovým i teleologickým výkladem ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 284/1991 Sb. dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že oznámení rozhodnutí jeho vyvěšením na úřední desce podle tohoto ustanovení nemá ve vztahu ke známým účastníkům řízení účinky doručení a lhůta pro podání žaloby známým účastníkům plyne od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Zákon totiž zcela jednoznačně odlišuje pojmy „oznamuje“ veřejnou vyhláškou a „doručí“ známým účastníkům. Z formulace předmětného ustanovení pak nelze dovodit, že by „doručení“ známým účastníkům nemělo účinky doručení a mělo toliko informativní charakter. V posuzovaném případě tento závěr potrhuje poučení, které účastníkům poskytl žalovaný, neboť lhůtu pro podání žaloby v tomto poučení navázal k okamžiku doručení. Po účastnících řízení ovšem nemůže být spravedlivě požadováno, aby za doručení rozhodnutí považovali něco jiného, než co za doručení rozhodnutí výslovně označuje zákon. Známé účastníky řízení o pozemkových úpravách vymezuje § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 284/1991 Sb. Podle odst. 1 tohoto ustanovení účastníky řízení o pozemkových úpravách (dále jen „účastníci“) jsou: a) vlastníci pozemků zahrnutých do pozemkových úprav (dále jen „vlastníci pozemků“), b) další fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům mohou být pozemkovými úpravami přímo dotčena, c) stavebník, je-li provedení pozemkových úprav vyvoláno v důsledku stavební činnosti, d) obce, v jejichž územním obvodu jsou pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, účastníky mohou být i obce, s jejichž územním obvodem sousedí pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, pokud do 30 dnů od výzvy příslušného okresního pozemkového úřadu přistoupí jako účastníci k řízení o pozemkových úpravách (dále jen „obce“), e) vlastník