9 Afs 35/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 35/2007- 74 - text  9 Afs 35/2007 9 Afs 35/2007 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele Finančního arbitra České republiky, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, zastoupeného JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, nám. Kinských 7, za účasti České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 5 Ca 161/2004 - 40, t a k t o : Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Stěžovatel je p o v i n e n u h r a d i t účastníku řízení, České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, odměnu za zastupování advokátem ve výši 2400 Kč, k rukám JUDr. Pavla Dejla, LL.M., Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. dubna 2007 JUDr. Radan Malík, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Navrátilová Vyvěšeno dne: 25. 4. 2007 Svěšeno dne: 9. 5. 2007 77 9 Afs 35/2007 - 80 9 Afs 35/2007 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele Finančního arbitra České republiky, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, zastoupeného JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, nám. Kinských 7, za účasti Č.eské s.pořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 5 Ca 161/2004 -– 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Stěžovatel je p o v i n e n u h r a d i t účastníku řízení, Č.eské s.pořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, o d m ě n u z a z a s t u p o v á n í advokátem ve výši 2 400 Kč, k rukám JUDr. Pavla Dejla, LL.M., Ph.D., advokáta v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se fFinanční arbitr České republiky (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým tento soud zrušil jím vydané rozhodnutí ze dne 25. 6. 2004, evidenční číslo 588/2004, a registrační číslo 220041 (dále jen „napadené správní rozhodnutí“), pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí stěžovatele v prvním stupni ze dne 1. 6. 2004, evidenční číslo 463/2004, registrační číslo 220041 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), jímž byla Č.eské s.pořitelně, a. s. (dále jen „instituce“ ve smyslu legislativní zkratky podle zákona č. 229/2002 Sb.), uložena pokuta 200 000 Kč za nesplnění povinnosti stanovené ustanovením § 12 odst. 6 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) posoudil věc tak, že výrok rozhodnutí o uložení pokuty shledal jako nedostatečně jednoznačný a odůvodněný jak co do vymezení skutkové podstaty správního deliktu, kterého se výše specifikovaná instituce měla dopustit, tak i co do výše uložené pokuty. Proto soud žalobou napadené i prvostupňové správní rozhodnutí zrušil bez jednání podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí a věc vrátil finančnímu arbitrovi k dalšímu řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ze strany mMěstského soudu, v Praze, a také vadu řízení spočívající v tom, že v uvedeném sporu nebylo nařízeno jednání i přesto, že stěžovatel ve svém přípisu ze dne 30. 9. 2004 žádal, aby jednání nařízeno bylo, což Nejvyšší správní soud posoudil jako kasační námitku podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy námitku jiné vady řízení před soudem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. První námitkou, tj. tvrzeným nesprávným posouzením právní otázky ze strany soudu, stěžovatel polemizuje se závěry městského soudu, v nichž soud shledává, že jím vydaná rozhodnutí postrádají náležitosti uvedené v § 47 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), před novelou (stěžovatel zde má zřejmě na mysli před účinností zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tj. před 1. 1. 2006). Stěžovatel je přesvědčen, že obě zrušená správní rozhodnutí náležitosti požadované shora citovaným ustanovením obsahují. Soud se vůbec nevypořádal s odkazem stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu týkající se procesního postupu při zahájení řízení, jehož nesprávnost mu byla vytýkána. Soud v odůvodnění rozsudku naprosto ignoroval ustanovení § 37 správního řádu a § 12 odst. 6 písm. b) zákona o finančním arbitrovi, s tím, že se dle jeho názoru jedná o zcela zásadní výkladovou problematiku, která má vliv na skutečnost, zda instituce splnila či nesplnila svou povinnost, a zda pokuta byla či nebyla uložena po právu. Soud se zabýval pouze formální stránkou vydaných rozhodnutí, ta jsou však v souladu s platnou právní úpravou. Stěžovatel nesouhlasí s názorem soudu, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a soud proto neměl věc rozhodnout bez jednání. Z uvedených důvodů proto navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Zároveň s poukazem na bezdůvodné přelévání finančních prostředků mezi institucí a stěžovatelem žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Instituce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 23. 11. 2006 oponuje stěžovateli v jeho názoru, že soud nesprávně posoudil právní otázku, neboť stěžovatel ani neuvádí, se kterou právní úpravou má být výrok rozsudku v rozporu, ani blíže nespecifikuje, která právní otázka měla být soudem nesprávně posouzena. Z doplnění kasační stížnosti plyne, že na mysli má zřejmě nesprávné posouzení základních náležitostí správních rozhodnutí. K tomuto závěru však soud dospěl zcela v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů (zde instituce uvádí citaci a odkaz na rozhodnutí uveřejněnáé pod č. 27 a č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních, a také na rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 638/2005). Vzhledem k tomu, že jak napadené, tak i prvostupňové správní rozhodnutí, bylo objektivně zatíženo vadami, které způsobují nepřezkoumatelnost, když se v nich stěžovatel nedostatečně vypořádal s námitkami instituce ve správním řízení před finančním arbitrem, je naopak nutno rozsudek považovat za zcela správný a podložený zcela správným posouzením relevantních právních otázek. Ohledně údajné vady řízení spočívající v nenařízení ústního jednání pak stěžovatel zjevně pominul existenci ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. [zde má instituce pravděpodobně na mysli písmeno a)], dle kterého platí, že ruší-li soud napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, jako tomu bylo v posuzovaném případě, činí tak bez jednání. Podle odst. 3 téhož ustanovení soud nařídí jednání, nejsou-li dány důvody pro jiný postup podle odstavců 1 a 2. Ani v tomto směru proto soud nijak nepochybil, a nezavdal důvod k podání kasační stížnosti. Jestliže stěžovatel tvrdí, že se soud zabýval pouze formální stránkou napadeného rozhodnutí a nikoli výkladem ustanovení § 37 správního řádu a § 12 zákona o finančním arbitrovi, měl blíže specifikovat, který kasační důvod by mělo namítané pochybení soudu zakládat. Dojde-li totiž soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž by se musel dalšími námitkami věcně zabývat. Zde instituce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu publikované ve Sbírce NSS pod č. 617/2005. Závěrem uvádí, že zdůvodnění žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti „bezdůvodným přeléváním finančních prostředků mezi žalobcem a žalovaným“ považuje za poněkud absurdní. Dle § 107 s. ř. s., ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s., je přiznání odkladného účinku důvodné a možné