2 As 15/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 15/2008- 104 - text 2 As 15/2008 - 113 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: AHOLD Czech Republic, a. s., zastoupeného JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Zatloukalova 35, Brno, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústředního ředitele České obchodní inspekce ze dne 21. 11. 2005, č. j. 8723/3000/2004/2005/Kr/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2007, č. j. 8 Ca 24/2006 - 69, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2007, č. j. 8 Ca 24/2006 - 69, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ústředního ředitele České obchodní inspekce ze dne 21. 11. 2005, č. j. 8723/3000/2004/2005/Kr/Št (poznámka NSS: v rozsudku je v záhlaví i v odůvodnění uvedeno nesprávné č. 8723/3000/2004/2005/Kr/Br/Št). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského ze dne 17. 8. 2005, čj. II.29/30/05, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena podle § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) pokuta ve výši 400 000 Kč za porušení právních povinností stanovených v § 3 písm. c), § 8 odst. 1, § 11, § 12 odst. 1, § 13, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 citovaného zákona, kterých se stěžovatel dopustil tím, že při kontrolách ve dnech 28. a 29. 12. 2004, 6., 7. a 12. 1. 2005 v provozovnách v N., M., P., K., V., P., D. a K.: předražil kontrolní nákup, uvedl u výrobků nepřesné či nepravdivé údaje o úrovni nákupních podmínek, písemné informace u výrobků byly uvedeny pouze v cizím jazyce bez překladu do jazyka českého, neinformoval spotřebitele o cenách platných v okamžiku nabídky, uvedl nesprávnou měrnou cenu u výrobků, neinformoval řádně spotřebitele o rozsahu poskytnuté záruky a o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů a vydal doklad o nákupu, který neobsahoval veškeré předepsané náležitosti. Městský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný dostatečným způsobem zjistil skutečný stav věci a správní delikt byl jednoznačně specifikován v odůvodnění správního rozhodnutí. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Po rekapitulaci skutkového stavu pak uvádí, že v odůvodnění napadeného rozsudku jsou obsaženy závěry neodůvodněné a vzájemně si odporující, jakož i závěry nevycházející z provedeného dokazování. Z toho důvodu je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. Navíc se soud neřídil § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, § 64 s. ř. s. Městský soud se nevypořádal s argumentem stěžovatele, že správní orgán prvního stupně postupoval nesprávně, když spojil řízení o více zcela odlišných a vzájemně naprosto nesouvisejících údajných porušeních povinností stěžovatele, ačkoliv k takovému spojení věcí nebyly splněny podmínky. Spojení věcí bylo podle § 7 odst. 3 v rozhodné době účinného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále též „správní řád“), možné pouze v případě, bylo-li místně příslušných několik správních orgánů. V takovém případě pak koná řízení správní orgán, který řízení zahájil první, pokud se příslušné orgány nedohodly jinak. Odůvodnění rozsudku k této námitce považuje stěžovatel za nepochopitelné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Shodný názor má i pokud jde o jeho námitku, že v důsledku nezákonného spojení nemůže uplatnit regresní postih na svých zaměstnancích, kteří se měli dopustit porušení podle zákona o ochraně spotřebitele, ani proti obchodním partnerům. Stěžovatel v daném řízení nenavrhoval řešit otázku, zda může uplatnit regresní postih (jak nesprávně uzavřel městský soud), nýbrž konstatoval, že došlo k nezákonnému spojení věcí, a tedy k nemožnosti uplatnění regresního postihu, neboť za takového stavu nelze zcela jednoznačně určit podíl odpovědnosti konkrétního zaměstnance či dodavatele za škodu spočívající v uložení pokuty ve výši 400 000 Kč. Domnívá se také, že správní rozhodnutí, kterým byla za několik skutků udělena jedna sankce, je nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé jaká konkrétná sankce se vztahuje ke konkrétnímu provinění. Takové rozhodnutí nemá preventivní ani výchovný charakter. Stěžovatel má dále zato, že byla porušena presumpce neviny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ústřední ředitel České obchodní inspekce ing. Jiří Pěkný se totiž v článku „Řetězce chybovaly, přijde trest“ na zpravodajském portálu iDNES ze dne 23. 2. 2005 vyjadřoval k výši pokut a k tomu, které obchodní řetězce byly postihnuty. V té době ovšem ještě nebylo dokončeno ani samotné šetření ani nebylo zahájeno správní řízení. Tím ústřední ředitel dopředu ovlivnil své podřízené a ukázal jim směr, jak mají postupovat. Stěžovatel považuje za nepřípustné, aby v právním státě vedoucí úředník správního orgánu oznamoval předem výsledky správního řízení, které doposud neproběhlo. Z toho stěžovatel dovozuje, že pokuta ve výši 400 000 Kč byla odplatou obchodním řetězcům, určenou ústředním ředitelem. To potvrzuje i vyjádření ústředního ředitele v článku „Chceme vychovávat, ne ruinovat“ uveřejněném na internetu (www.businessinfo.cz) dne 12. 12. 2006, který na otázku: „Jaká je průměrná výše pokuty udělená obchodní inspekcí?“, odpověděl: „Musíme rozlišovat, o jaký přestupek se jedná. Česká obchodní inspekce kontroluje velké množství zákonů. A podle druhu prohřešku se dává pokuta. Například za pár chybějících cenovek se dává symbolický postih 500 korun. Pokud zjistíme, že výrobce vyrábí nebo dovozce dováží výrobek, který může způsobit úraz nebo úmrtí, tak postih je několikasettisícový.“ Stěžovatel proto požaduje, aby si soud vyžádal od žalovaného přehled udělených pokut za období roku 2004 a 2005, tak aby bylo možné prokázat, že o výši pokut bylo rozhodnuto dříve, než proběhlo správní řízení. Část odůvodnění napadeného rozsudku, kde městský soud dochází k závěru o nesrozumitelnosti žalobní námitky pro nedostatek důvodů, považuje stěžovatel za zmatečnou. Námitka totiž může být pouze nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Navíc stěžovatel nepovažuje svoji námitku za neodůvodněnou, neboť je v ní jednoznačně uvedeno, že bylo správní rozhodnutí vydáno v rozporu s § 3 odst. 4 správního řádu a § 32 odst. 1 a § 46 tohoto zákona. Městský soud se nevypořádal ani s námitkou, že v napadeném rozhodnutí není jednoznačně identifikováno údajné jednání stěžovatele. Ve výroku správního rozhodnutí nejsou jednoznačně specifikovány správní delikty (rozsah a skutková vymezení), kterých se měl stěžovatel dopustit, neboť není zřejmé konkrétně co, kdy a kde měl spáchat. Pokud tyto skutečnosti vyplývají z odůvodnění, popsanou nezákonnost to neodstraňuje. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného jsou ve výrokové části nejasná a nepřezkoumatelná, neboť z výrokové části uvedených rozhodnutí nevyplývá, proč a zač byla stěžovateli uložena pokuta. Stěžovatel poukazuje na zákon č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a na něj navazující ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, jakož i na rozhodnutí Ministerstva financí čj. 16/3999/2004/1138 a č. j. 16/50690/2004/1156, která obsahují tzv. autentický výklad citovaného zákona a vyhlášky, neboť jej podává orgán, který takový předpis vydal. Je logické, že orgán, který vydá nějaký právní předpis, je sám tím nejpovolanějším k výkladu jeho neurčitých pojmů, neboť se dá předpokládat, že nejlépe ví, co měl danými výrazy konkrétně na mysli. Ministerstvo financí v uvedených rozhodnutích jednoznačně (a nikoliv okrajově, jak namítá žalovaný) potvrdilo, že čtecí cenová zařízení jsou dostatečným způsobem označení zboží cenou, které vyhovuje cenovým předpisům. Stěžovatel je uvedenými rozhodnutími vázán (ohledně sporů, jichž se týkaly) a má právo předpokládat, že obdobné spory budou řešený obdobným způsobem. Situace, kdy žalovaný přijde se zcela opačným názorem a nehodlá akceptovat stanovisko ústředního orgánu státní správy, navozuje stav závažné právní nejistoty, kterou považuje za zcela nežádoucí i Ústavní soud. Stěžovatel tedy nemůže být postihován za to, že v dobré víře jednal přesně dle závazného výkladu a instrukcí ústředního orgánu státní správy – Ministerstva financí. Stěžovatel také nemůže být postihován v případech, kdy jeho právní povinnosti nejsou zcela jednoznačně stanoveny zákonem a zejména tehdy, když se říd