4 Ads 83/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 83/2007- 64 - text 4 Ads 83/2007 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: TABUC-PACK s. r. o., se sídlem Třída Budovatelů 2830, Most, zast. Mgr. Romanem Hajným, advokátem, se sídlem Masarykova 1208, Teplice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem, se sídlem Revoluční 15, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2007, č. j. 15 Ca 123/2005 – 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2856 Kč na účet advokáta Mgr. Romana Hajného, se sídlem Masarykova 1208, Teplice, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Platebním výměrem ze dne 1. 10. 2004, č.: 53/137/04, uložila Okresní správa sociálního zabezpečení v Teplicích (dále jen „správní orgán prvního stupně nebo OSSZ”) podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení žalobkyni povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zjištěné za kontrolované období od 1. 11. 2002 do 31. 8. 2004 ve výši 267 721 Kč a penále z tohoto dlužného pojistného ve výši 128 906 Kč, celkem tedy částku 396 627 Kč. Platební výměr včetně protokolu č. 137/04 o kontrole pojistného, provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů v důchodovém pojištění byl žalobkyni předán dne 8. 10. 2004. Proti uvedenému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že v žádném případě nemůže souhlasit se skutečnostmi uvedenými v protokolu o kontrole, ve kterém je uvedeno, že a) dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní a R. K. od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 na funkci obchodního ředitele, a dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní a Zdeňkem Kubátem od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002 a od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 na funkci obchodního zástupce, byly posuzovány v souladu s ustanovením § 6 odst. 4 písm. a) bod 1 zákona č. 582/1991 Sb., b) že správní orgán prvního stupně došel k závěru, že vztahy, založené dohodou o provedení práce jsou vlastně pracovním poměrem, z čehož měla žalobkyni vzniknout povinnost platit pojistné. Podle žalobkyně nelze s uvedenými důvody v žádném případě souhlasit. Ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bod 1 zákona č. 582/1991 Sb., je kompetenčním ustanovením, nejedná se o ustanovení, které by umožňovalo posuzovanou věc řešit. Závěr žalované, že zaměstnanci jiných právních subjektů, kteří vykonávají v organizaci jen omezené úkoly v rozsahu do 100 hodin ročně jsou v pracovním poměru k žalobkyni, je ničím nepodložené. Záleží v podstatě na názoru účastníka smluvního vztahu, zda určitou činnost posoudí jako ojedinělý úkol, i když velkého rozsahu, nebo jako opakující se činnost. Ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce hovoří toliko o předpokládaném rozsahu práce (pracovního úkolu). Úkol tedy nemusí být ani ojedinělý, ani výjimečný, ale je omezen jen počtem 100 hodin ročně. Skutečnost, že zálohy na odměnu za provedení pracovního úkolu byly zcela v souladu s ustanovením § 236 odst. 4 zákoníku práce poskytovány průběžně, nemohou vést k závěru, že se v těchto případech jedná o pracovní poměr. Česká správa sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 18. 11. 2004, č. j. X, odvolání žalobkyně zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí zrekapitulovala dosavadní vývoj věci a zdůraznila, že pro dohody o provedení práce je typické, že se uzavírají se zaměstnancem tehdy, jestliže pracovní úkol není možné zajistit v rámci plnění jejich povinností z pracovního poměru proto, že tento úkol nevyplývá z běžné činnosti zaměstnavatele anebo proto, že to výlučně vyžaduje povaha takového úkolu. Z tohoto důvodu má mít charakter ojedinělého, výjimečného úkolu. Dohody o provedení práce na výkon funkce obchodního ředitele a výkon funkce zástupce obchodního ředitele tuto podmínku nenaplňují, jsou uzavřeny na dlouhé časové období s vymezením pravidelnosti rozsahu práce v každém měsíci a s měsíčním odměňováním. Žalovaná poukázala na skutečnost, že sama žalobkyně ve svém odvolání uvádí, že by nemohla pracovat a fungovat, kdyby obchodní zástupce nezajistil potřebný prodej. Podle § 232 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru a jen výjimečně mohou uzavírat k zabezpečení svých potřeb dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Také způsob odměňování neodpovídá § 236 zákoníku práce, podle kterého je odměna za provedení úkolu splatná po dokončení a odevzdání práce, i když lze dohodnout, že část bude splatná již po provedení určité části úkolu. Ze mzdového listu však vyplývá, že se v posuzovaném případě jednalo o pravidelné měsíční zúčtování mzdy, nikoliv zálohy, neboť byla i pravidelně odváděna daň z příjmu. Podle žalované došlo k obcházení zákona, protože v daném případě byly splněny podmínky pro účast na nemocenském pojištění podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, podle kterého se za zaměstnance v pracovním poměru pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. Na základě uvedeného tak podle žalované vznikla organizaci (žalobkyni) povinnost platit pojistné podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a měsíčně vyplácené odměny měly být zahrnuty do úhrnu vyměřovacích základů organizace (žalobkyně) pro odvod pojistného podle § 5 odst. 1 citovaného zákona. V žalobě podané u Městského soudu v Praze uvedla žalobkyně, že nesouhlasí s tím, jak bylo žalovanou provedeno posouzení dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní na straně jedné a p. R. K. a p. Zdeňkem Kubátem na straně druhé. Poukázala na ustanovení § 236 zákoníku práce a dovozovala, že je právem účastníků posoudit, zda-li se v případě pracovně právního vztahu jedná o ojedinělý úkol, i když velkého rozsahu, nebo o opakující se činnost. Žalovaná strana totiž dohody o provedení práce vyhodnotila jako pracovní poměry, s čímž souvisí účast na nemocenském pojištění vyplývající z pracovního poměru podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, a dále s tím souvisí i účast na pojistném podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Po provedené kontrole pojistného, provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů důchodového pojištění dne 27. 9. 2004, pověřené kontrolní pracovnice Okresní správy sociálního zabezpečení výše uvedené dohody posoudily jako pracovní poměry s odůvodněním, že se jedná o trvalou opakující se činnost se sjednanou měsíční mzdou a v návaznosti na toto posouzení pak bylo žalobkyni doměřeno za kontrolované období pojistné a penále. S tímto posouzením však žalobkyně kategoricky nesouhlasila, když současná právní úprava obsažená v zákoníku práce, oproti úpravě platné do 1. 1. 1998, která umožňovala uzavírat dohody o provedení práce pouze na ojedinělý určitý pracovní úkon, upravuje toliko kvantitativní vymezení dohody. Žalobkyně má za to, že je právem účastníků pracovně právního vztahu posoudit, zda-li se jedná o ojedinělý určitý pracovní úkol, třebaže velkého rozsahu, či nikoliv. Účastníci této dohody mají taktéž právo sjednat si formu vyplácení odměny a její výši. Uzavřené dohody jsou podle žalobkyně v souladu se zákonnou úpravou a rozhodně ji neobcházejí. Dále žalobkyně namítla, že u Zdeňka Kubáta nebyla žalovanou stranou zohledněna skutečnost, že u žalobkyně zastává současně funkci jednatele a společníka, přičemž v souvislosti s tímto může plnění běžných úkolů zajišťovat mimo rámec pracovních vztahů podle ustanovení § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Žalobkyně navrhovala, aby soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Požadovala rovněž, aby žalované bylo uloženo nahradit jí náklady řízení. V tomto stadiu řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2005, č. j. 12 Cad 2/2005 – 20, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu místně příslušnému ve smyslu § 7 odst. 4 a 6 s. ř. s. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobkyně se mylně domnívá, že pracovnice OSSZ při svém rozhodování vycházely z právní úpravy platné do 1. 1. 1998. Naopak OSSZ posoudila předmětné dohody o provedení práce podle jejich obsahu jako činnost zakládající účast na nemocenském pojištění, protože dohody nenaplnily charakteristické znaky dohod o pro