1 As 89/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 89/2008- 80 - text 1 As 89/2008 - 80 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Český rybářský svaz, místní organizace Nýrsko, se sídlem Nýrsko, zast. JUDr. Tomášem Slavíkem, advokátem, se sídlem Čsl. legií 42, Klatovy, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008, č. j. 30 Ca 5/2008 - 36, t a k t o : I. Rozhodnutí v pochybnostech podle § 1 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a není rozhodnutím předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s., a proto podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. II. Věc s e v r a c í k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad podáním ze dne 9. 5. 2007 požádal Městský úřad Klatovy, odbor životního prostředí, o vydání rozhodnutí v pochybnostech podle ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb. V žádosti uvedl, že zahájil na podnět Českého rybářského svazu, místní organizace Nýrsko, správní řízení podle ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), ve věci pozemků v katastrálním území Nýrsko zapsaných pod p. č. 238/3, 238/4, 239/2 až 239/9, 243/1, 243/2, 243/3, 243/7 a 245/1. Z dokladů, které měl Ústřední pozemkový úřad k dispozici, vyplývalo, že se jedná o pozemky, na nichž se nacházejí vodní nádrže – rybníky zvané U cihelny – a dále o pozemky bezprostředně navazující. Podle sdělení Českého rybářského svazu, místní organizace Nýrsko, jsou vodní nádrže využívány ke sportovnímu rybaření. Ústřední pozemkový úřad žádal, aby bylo rozhodnuto o tom, zda jsou tyto pozemky součástí zemědělského půdního fondu podle § 1 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb. V podání ze dne 4. 6. 2007 Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad upřesnil, že ve věci předmětných pozemků zahájil správní řízení podle § 17 odst. 6 zákona o půdě a v tomto řízení, vedeném pro účely určení správy majetku ve vlastnictví státu, se posuzuje, zda se na předmětné nemovitosti vztahuje zákon o půdě. Protože není v kompetenci žadatele řešit otázku, zda jsou pozemky součástí zemědělského půdního fondu, byl podán podnět k vydání rozhodnutí v pochybnostech, jako řízení o předběžné otázce podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro řízení vedené podle § 17 odst. 6 zákona o půdě. 2. Městský úřad Klatovy zahájil dne 9. 8. 2007 z moci úřední řízení podle § 1 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb., jehož účastníky byli vlastník pozemků Česká republika, Pozemkový fond ČR, a Český rybářský svaz, místní organizace Nýrsko. Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2007, č. j. ŽP/8319/07/RT, rozhodl tak, že pozemky p. č. 238/3, 239/2, 239/3, 239/4, vedené v katastru nemovitostí jako vodní plocha – vodní nádrž umělá, pozemky p. č. 239/5, 239/6, 239/7 a 239/8, vedené v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – neplodná půda, pozemek p. č. 239/9, vedený v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – ostatní komunikace, pozemky p. č. 243/1, 243/2, 243/3, 243/7 a 245/1, vedené v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – manipulační plocha, vše v k. ú. Nýrsko, jsou součástí zemědělského půdního fondu. 3. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal odvolání Český rybářský svaz, místní organizace Nýrsko (dále též „stěžovatel“). Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 16. 11. 2007, č. j. ŽP/13655/07, změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že z jeho odůvodnění na straně druhé vypustil slova „místního šetření“. Ke změně výroku však nedošlo. Námitkám stěžovatele vytýkajícím nesprávné právní posouzení pojmu „rybník s chovem ryb“ a poukazujícím na to, že na předmětných pozemcích nikdy neprobíhala a ani v současné době neprobíhá žádná zemědělská výroba, správní orgány nepřisvědčily. Zaujaly stanovisko, že na některých součástech zemědělského půdního fondu, zejména příkladmo uvedených v § 1 odst. 3 zákona, zemědělská výroba přímo neprobíhá, ale přesto jsou součástí zemědělského půdního fondu. Dospěly dále k závěru, že zákon č. 334/1992 Sb. nerozlišuje, za jakým účelem se ryby v rybníce chovají, tedy, zda-li jde o intenzívní chov ryb nebo o chov ryb pro sportovní rybaření. Rybník s chovem ryb, byť pro sportovní rybářství, je součástí zemědělského půdního fondu, stejně tak jako všechny jeho součásti. Jedná se tedy nejen o vlastní vodní plochu, ale i o hráze a další nezbytná zařízení. 4. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2008, č. j. 30 Ca 5/2008  36, žalobu stěžovatele podanou proti rozhodnutí žalovaného odmítl. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, č. j. 10 Ca 41/2006  18, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 6 As 7/2007  63, jímž byla kasační stížnost proti tomuto usnesení odmítnuta, podle nichž rozhodnutí o tom, že pozemek je součástí zemědělského půdního fondu, vydané podle § 1 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, je ve vztahu k rozhodnutí o vydání nemovitostí podle § 9 odst. 4 zákona o půdě rozhodnutím předběžné povahy. Krajský soud shledal obdobu výše uvedené věci s nyní posuzovanou věcí. Konstatoval, že podstata sporu tkví v tom, zda lze na předmětné pozemky aplikovat § 14 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraj a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb. a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. S tímto souvisí i skutečnost, že Ministerstvo zemědělství zahájilo řízení podle § 17 odst. 6 zákona o půdě, v němž je potřeba jako předběžnou otázku posoudit, zda pozemky náleží do zemědělského půdního fondu. Krajský soud shledal, že rozhodnutí žalovaného má předběžnou povahu, neboť splňuje jak materiální, tak formální znak rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, č. j. 2 Afs 183/2005  64. Jedná se o rozhodnutí ve věci veřejnoprávní, upravující předběžné poměry osob, resp. zatímně fixující určitý stav, a současně proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům má každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, v němž musí být pokračováno, před správním orgánem, který v dané věci rozhoduje s konečnou platností. Konstatoval, že rozhodnutí orgánu zemědělského půdního fondu podle § 1 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu řeší předběžnou otázku ve vztahu k rozhodování Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu podle zákona o půdě. Podle názoru soudu „v této fázi se ještě nezasahuje do práv a povinností žalobce. Jeho práva mohou být dotčena až finálním rozhodnutím, které teprve založí jeho případná práva a povinnosti“. Uzavřel, že rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí v pochybnostech o tom, zda pozemky jsou součástí zemědělského půdního fondu, je úkonem správního orgánu předběžné povahy podle § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který je ze soudního přezkoumání vyloučen. Žalobu považoval za nepřípustnou, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. b) s. ř. s. odmítl. 5. Proti tomuto usnesení podal včas kasační stížnost stěžovatel, a to z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vytýkal soudu nezákonnost usnesení spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, která se odrazila v procesním postupu soudu, jenž návrh odmítl jako nepřípustný. Domníval se, že judikatura citovaná v napadeném usnesení, nemůže být použita analogicky na projednávanou záležitost, neboť nejde o řešení předběžné otázky k rozhodnutí o vydání nemovitosti podle § 9 odst. 4 zákona o půdě. Podle názoru stěžovatele nelze rozhodnutí žalovaného považovat za rozhodnutí předběžné povahy, nejedná se totiž o rozhodnutí předběžně či dočasně upravující poměry osob či zatímně fixující určitý stav, nýbrž o rozhodnutí meritorní a konečné v tom, že s konečnou platností určilo, že předmětné nemovitosti jsou součástí zemědělského půdního fondu. Dovozoval, že nemá jinou možnost, než v rámci správního soudnictví toto pravomocné rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu zvrátit, protože v rámci řízení, které probíhá u Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu – se již meritorně nerozhoduje o tom, zda nemovitosti jsou součástí zemědělského půdního fondu