2 As 4/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 4/2009- 111 - text 2 As 4/2009 - 120 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Ing. Z. H., astoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Gočárova tř. 1000/29, Hradec Králové, proti žalovanému Magistrátu města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. OÚSŘ U 07/00882-16, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, č. j. 31 Ca 59/2007 - 64, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, č. j. 31 Ca 59/2007 - 64, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. OÚSŘ U 07/00882-16. Tímto rozhodnutím stěžovatel potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, Odboru výstavby a územního rozvoje (dále též „stavební úřad“) ze dne 13. 11. 2006, č. j. 060074931/ŠKAR/STU/008, kterým byla podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) dodatečně povolena stavba nazvaná – nástavba, přístavba a stavební úpravy bytového domu Bílého 12, čp. 85, pozemek par. čís. 17, 18, k. ú. Stránice, obec Brno. Krajský soud stěžovatelovo rozhodnutí zrušil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť stěžovatel nerespektoval stanovisko Magistrátu města Brna, Odboru památkové péče ze dne 6. 9. 2006, které bylo v podstatě shodné se stanoviskem k územnímu řízení ze dne 1. 2. 2006. Přestože v daném případě bylo stanovisko formulováno jako doporučení, nemohl se od něho stěžovatel odchýlit, aniž by takový postup náležitě odůvodnil. Stěžovatel, dle krajského soudu, dále pochybil v tom, že neposoudil dostatečně námitky žalobce týkající se umístění výtahu a parkovacích stání a také v tom, že nerespektoval obecně závaznou vyhlášku města Brna č. 2/2004. Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Předně nesouhlasí s tím, že by jeho rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, jak uvádí krajský soud. Poukazuje na to, že podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, přezkoumává odvolací orgán správnost napadeného rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Stěžovatel se proto námitkami v odvolání neuvedenými nezabýval. Dále má za to, že žalobce podmínky stanovené ve výroku rozhodnutí odboru památkové péče splnil. Pokud pak jde o doporučení uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí, stěžovatel poukazuje na § 68 odst. 2 a 3 správního řádu a zdůrazňuje, že pouze výrok rozhodnutí je závazný, schopný právní moci a vykonatelný. Doporučení uvedené v odůvodnění pak podle stěžovatele nekoresponduje s výrokem tohoto rozhodnutí a je také v rozporu s vyjádřením Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Brně, který dospěl k závěru, že provedení rekonstrukce domu podle architektonicko objemového řešení negativně neovlivní památkové hodnoty Městské památkové rezervace Brno. Národní památkový ústav přitom podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní památkové péči), vydává odborná vyjádření, která slouží jako podklad pro vydání rozhodnutí odboru památkové péče. Doporučení obsažené v odůvodnění proto stěžovatel nepovažuje za závazné. Měl-li odbor památkové péče výhrady k předložené projektové dokumentaci, měl přistoupit k vydání záporného stanoviska nebo své doporučení včlenit formou podmínek do výroku rozhodnutí. Stěžovatel se neztotožňuje s krajským soudem ani v tom, že by odbor památkové péče byl oprávněn k posouzení architektonických a urbanistických hodnot v území. K tomu ho žádné ustanovení zákona o státní památkové péči nezmocňuje, neboť jeho hlavní kompetencí je ochrana památek. Posuzování architektonických a urbanistických hodnot v území pak náleží podle § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), i podle § 39 předchozího stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) a § 4 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, obecným stavebním úřadům. Stěžovatel nesouhlasí ani s tvrzením krajského soudu, že by navýšení stavby vybočovalo z okolní zástavby. Poukazuje na to, že jím předložené fotografie toto tvrzení vyvracejí, neboť je z nich zřejmé, že je zástavba v ulici Havlíčkově nesourodá. Nacházejí se zde totiž domy jak se třemi tak čtyřmi nadzemními podlažími a obytným podkrovím. Posuzovaná stavba se třemi nadzemními podlažími tuto zástavbu nijak neznehodnocuje. K tvrzení soudu, že stěžovatel ani stavební úřad nerespektovali obecně závaznou vyhlášku města Brna č. 2/2004, poukazuje na skutečnost, že v době vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby existovalo pravomocné územní rozhodnutí o umístění této stavby, kterým byl její soulad s platnou územně plánovací dokumentací dostatečně prokázán. Dále poukazuje na to, že žalobce v odvolání vůbec nebrojil proti umístění výtahu a proto se k této otázce v rozhodnutí nevyjadřoval. Pokud jde o parkovací stání, tak stěžovatel upozorňuje na § 10 vyhlášky č. 137/1998 Sb., podle něhož musí být každá stavba vybavena normovaným počtem odstavných a parkovacích stání umístěných na vlastním pozemku. Námitka žalobce o narušení pohody bydlení parkovacím stáním je pak podle stěžovatele zcela obecná, ničím nepodložená a neobsahuje žádné konkrétní výhrady k možnému přímému dotčení na vlastnických právech žalobce. Navíc je uvedena pouze jednou větou a nesplňuje tak nároky na relevantní námitky. K tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007 - 104 nebo ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007 - 83. Závěrem uvádí, že žalobce může namítat pouze přímé zkrácení práv, která mu příslušejí. Za přímé dotčení se považuje takové dotčení, kdy vydané rozhodnutí může vyvolat změnu právního postavení účastníka. Pouhý reflex na jeho zájmy je pak dotčením nepřímým (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 5 A 35/2002 nebo ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 2 As 10/2007). Názory žalobce na architektonické řešení stavby a vhodnost jejího začlenění do daného území mezi práva, která mu ze zákona náleží, rozhodně nepatří. Uvedená námitka tak nesměřuje k ochraně vlastnických práv žalobce a žaloba proto nesplňuje žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel proto navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobce podanou kasační stížnost považuje za nedůvodnou a setrvává na všech svých námitkách uplatněných v předchozím řízení. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. („nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení“). Ze spisu k tomu vyplynulo, že dne 19. 7. 2006 požádala společnost KS Real, spol. s r. o. o vydání stavebního povolení na stavbu nazvanou – nástavba, přístavba a stavební úpravy bytového domu Bílého 12, čp. 85, k. ú. Stránice, obec Brno. Stavební úřad oznámením ze dne 8. 8. 2006 zahájil stavební řízení. Ve stanovené lhůtě žalobce vznesl námitku proti dispozičnímu řešení výtahové šachty, která má navazovat na stěnu jeho domu. Požadoval, aby výtahová šachta nesousedila přímo s jeho domem. Dále se domáhal toho, aby parkovací stání byla umístěna co nejdále od jeho zahrady, která je užívána jako obytná k rekreaci a odpočinku. Hlukem aut a výfukovými plyny by tak došlo k narušení pohody bydlení. Požadoval proto, aby směrem k jeho zahradě byl vybudován co nejširší pás zeleně. Přípisy ze dne 6. a 7. 9. 2006 se žalobce u stavebního úřadu domáhal zastavení prací na stavbě, které jsou prováděny bez stavebního povolení, a to až do rozhodnutí soudu o jeho žalobě ve věci územního rozhodnutí na předmětnou stavbu. Rozhodnutím ze dne 6. 9. 2006, č. j. OPP/39174/06/ŠU/r vydal odbor památkové péče MMB k plánovaným stavebním úpravám domu čp. 85 závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 a 3 zákona o státní památkové péči. V jeho výroku uvedl, že stavební úpravy podle předložené projektové dokumentace jsou „z hlediska zájmů památkové péče přípustné a lze je provádět při dodržení následující podmínky stanovené v souladu s ustanovením § 9 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/87 Sb. ve znění pozdějších předpisů: 1. Prosvětlení nového podkroví do ulic Bílého a Havlíčkova bude řešeno pouze střešními okny a čelní stěnou navržené zapušt