2 As 82/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 82/2008- 145 - text 2 As 82/2008 - 151 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobců a) Městys Nové Veselí, Nové Veselí, Na Městečku 114, b) Obec Malá Losenice, Velká Losenice, Malá Losenice 30, c) Město Nové Město na Moravě, Nové Město na Moravě, Vratislavovo náměstí 103, d) Obec Sklené, Žďár nad Sázavou 1, Sklené 17, e) Obec Březí nad Oslavou, Nové Veselí, Březí nad Oslavou 47, f) Městys Ostrov nad Oslavou, Ostrov nad Oslavou 246, g) Obec Nížkov, Nížkov 107, h) Městys Bohdalov, Bohdalov 250, i) Obec Radostín, Žďár nad Sázavou 1, Radostín 14, j) Obec Pokojov, Nové Veselí, Pokojov 9, k) Město Žďár nad Sázavou, Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1, l) Obec Jámy, Jámy 4, m) Obec Matějov, Nížkov, Matějov 45, n) Obec Obyčtov, Žďár nad Sázavou 1, Obyčtov 80, o) Obec Hodíškov, Žďár nad Sázavou 1, Hodíškov 52, p) Obec Radňovice, Nové Město na Moravě, Radňovice 61, q) Obec Rudolec, Nové Veselí, Rudolec 79, r) Obec Škrdlovice, Žďár nad Sázavou 1, Škrdlovice 48, s) Obec Velká Losenice, Velká Losenice 230, t) Městys Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou 1, Vojnův Městec 27, u) Obec Vepřová, Velká Losenice, Vepřová 36, v) Obec Světnov, Žďár nad Sázavou 2, Světnov 62, w) Obec Vatín, Žďár nad Sázavou 1, Vatín 82, x) Obec Újezd, Nížkov, Újezd 32, y) Obec Sirákov, Nížkov, Sirákov 45, z) Obec Budeč, Nové Veselí, Budeč 44, za) Obec Lhotka, Žďár nad Sázavou 1, Lhotka 60, zb) Obec Počítky, Žďár nad Sázavou 1, Počítky 67, zc) Obec Sazomín, Žďár nad Sázavou 1, Sazomín 46, zd) Obec Nové Dvory, Nížkov, Nové Dvory 70, ze) Obec Slavětín, Ždírec nad Doubravou, Slavětín 7, zf) Obec Oudoleň, Oudoleň 131, zg) Město Přibyslav, Přibyslav, Bechyňovo náměstí 1, zh) Město Ždírec nad Doubravou, Ždírec nad Doubravou, Školní 500, zi) Obec Modlíkov, Přibyslav, Modlíkov 60, zj) Městys Krucemburk, Krucemburk, Náměstí Jana Zrzavého 13, zk) Obec Olešenka, Přibyslav, Olešenka 42, zl) Obec Sobíňov, Sobíňov 200, zm) Obec Žižkovo Pole, Přibyslav, Žižkovo Pole 9, zn) Městys Havlíčkova Borová, Havlíčkova Borová, Náměstí 278, zo) Obec Stříbrné Hory, Přibyslav, Stříbrné Hory 65, zp) Městys Česká Bělá, Česká Bělá 122, zq) Obec Krátká Ves, Přibyslav, Krátká Ves 31, zr) Obec Jitkov, Chotěboř, Jitkov 60, zastoupených JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Brno, Lidická 57, zs) Město Chotěboř, Chotěboř, Trčků z Lípy 69, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2008, č. j. 7 Ca 239/2006 - 56, t a k t o : I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2008, č. j. 7 Ca 239/2006 - 56, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve vztahu k žalobci zs) s e kasační stížnost o d m í t á . III. Žalobce zs) n e m á právo na náhradu nákladu řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2006, č. j. 560/1104/06 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný, podle ustanovení § 58 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 9. 3. 2006, č. j. 3916/05, kterým bylo vysloveno, že se žalobcům, jakožto podílovým spoluvlastníkům pozemků parc. č. 1855/2 a 3181/1 v katastrálním území Havlíčkova Borová a pozemků parc. č. 290/4, 464/1 a 409/1 část v katastrálním území Staré Ransko, na nichž se nachází Národní přírodní rezervace Ransko, neposkytuje náhrada za ztížení lesního hospodaření podle ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) za období kalendářního roku 2004 ve výši 20 414 606 Kč. Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 25. 8. 2008, č. j. 7 Ca 239/2006 - 56, odmítl. Městský soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že v typově totožné věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 6. 2008, č. j. 8 As 7/2007 - 64, tak, že určil, že správní rozhodnutí o náhradě újmy podle ustanovení § 58 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je nicotné pro nedostatek pravomoci správního orgánu rozhodovat o takové náhradě; jedná se o soukromoprávní nárok, o němž v případě sporu rozhoduje obecný soud podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Výkladem ustanovení § 46 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) pak Nejvyšší správní soud dovodil, že sice o nároku na náhradu újmy podle ustanovení § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny má být rozhodováno podle části třetí o. s. ř., postupu podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. nicméně brání skutečnost, že se žalobce nedomáhá plnění, ale napadá rozhodnutí správního orgánu. S tímto závěrem Nejvyššího správního soudu se městský soud, pokud jde o povahu nároku na náhradu újmy podle ustanovení § 58 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a nicotnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek pravomoci správního orgánu k jeho vydání, ztotožnil. Zaujal však názor, že není-li dána pravomoc správního soudu podle ustanovení § 4 s. ř. s. z důvodu soukromoprávní povahy uplatňovaného nároku, není logicky dána ani pro případ vyslovení nicotnosti rozhodnutí, neboť nedostatek pravomoci soudu je neopomenutelná (nepřekročitelná) překážka řízení, jež brání soudu ve věci jakkoliv věcně rozhodnout. Napadené rozhodnutí v dané věci je vskutku nicotné, a je proto třeba na něj pohlížet, jakoby nebylo vydáno. Postupu podle ustanovení § 46 odst. 2, prvé část první věty s. ř. s. (odmítnutí žaloby, domáhá-li se žalobce rozhodnutí ve sporu, ve kterém má rozhodnout soud v občanském soudním řízení) tak nebrání překážka vydaného správního rozhodnutí. Oproti názoru Nejvyššího správního soudu má městský soud za to, že není rozhodné znění žalobního petitu, neboť ve správním soudnictví bude vždy petit i obsah žaloby odpovídat požadavkům s. ř. s., a nikoliv o. s. ř. Pokud se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, je patrné, že s rozhodnutím nesouhlasí a že žádá plnění, které mu nebylo rozhodnutím přiznáno. Městský soud tak dospěl k závěru, že se jedná o žalobu, kterou se žalobce domáhá rozhodnutí ve sporu, ve kterém má rozhodnout soud v občanském soudním řízení; proto žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 2, prvé části věty první s. ř. s. Jedině takovým postupem zůstane, dle jeho názoru, žalobcům zachována lhůta ke dni podání správní žaloby; žalobci již sami odstraní vady podání, tak aby vyhovovalo požadavkům o. s. ř. a určí, zda se hodlají domáhat plnění dle části třetí nebo části páté o. s. ř. Pouhé vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí by mohlo být pro žalobce fakticky bezúspěšné. Závěrem poučil městský soud žalobce ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Proti tomuto usnesení městského soudu brojí žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížností opírající se o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelé především taktéž poukazují na obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2008, č. j. 8 As 7/2007 - 64, s nímž se naprosto ztotožňují, a citují pasáže týkající se nemožnosti postupu podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. v typově obdobném případě a nutnosti deklarace nicotnosti rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. Rovněž poukazují na závěr zde vyslovený, podle kterého mělo být v typově obdobném případě rozhodováno o soukromoprávním nároku v řízení podle části třetí o. s. ř. Stěžovatelé zdůrazňují, že některé závěry městského soudu, obsažené v napadeném usnesení, jsou přímou negací právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem ve jmenovaném rozsudku, a proto považují napadené usnesení o odmítnutí návrhu za nezákonné pro nesprávnou aplikaci ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelé dále namítli, že svou žalobou usilovali o to, aby jejich právní poměry byly postaveny najisto. Zejména měli zájem o určení, zda vůči nim napadené akty vyvolávají právní účinky, popřípadě jaké účinky to jsou a jaký je jejich rozsah. Cílem žaloby tak bylo, aby správní soud posoudil pravomoc správních orgánů k rozhodování o nároku na náhradu újmy podle ustanovení § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny ve správním řízení. V závislosti na tomto posouzení měl správní soud buď vyslovit nicotnost rozhodnutí pro nedostatek pravomoci, nebo shledat, že správní orgány rozhodovaly v mezích své pravomoci o veřejnoprávním nároku (v tomto případě se pak měl správní soud zabývat i meritem věci a žalobu buď zamítnout nebo napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení); třetí možností bylo odmítnout žalobu podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. (s odkazem na řízení podle části páté o. s. ř.), pokud správní orgány r