2 As 90/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 90/2008- 52 - text 2 As 90/2008 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce Bc. J. S., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Pardubická 298, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Wonkova 1142, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2008, č. j. 30 Ca 64/2008 - 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2008, č. j. 3363/DS/2008/GL (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl žalovaný odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Trutnově ze dne 16. 1. 2008, č. j. SPR-204/08-III-5-KAC/7. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobce o vrácení řidičského oprávnění, a to na základě ustanovení § 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem ze dne 29. 9. 2008, č. j. 30 Ca 64/2008 - 25, zamítl. Krajský soud nejprve zrekapituloval relevantní právní úpravu zákona o silničním provozu ve znění před účinností zákona č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 411/2005 Sb.“), tj. do 30. 6. 2006 a po účinnosti zmiňovaného zákona, tj. od 1. 7. 2006. Nato konstatoval, že žalobce pozbyl řidičské oprávnění podle právní úpravy platné po 1. 7. 2006, a to přímo ze zákona podle ustanovení § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť mu byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 3 T 170/2005 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2006 – pozn. NSS), uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 9. 2006; k tomuto dni tudíž žalobce pozbyl řidičské oprávnění ze zákona. Ve správním řízení o vrácení řidičského oprávnění přinesl zákon č. 411/2005 Sb. novotu spočívající v tom, že pokud ode dne právní moci rozsudku nebo rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul více než jeden rok, musí žadatel o vrácení řidičského oprávnění prokázat svou zdravotní a odbornou způsobilost (§ 102 odst. 5 zákona o silničním provozu). O vrácení řidičského oprávnění rozhoduje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost osoby, která pozbyla řidičské oprávnění podle ustanovení § 94a zákona o silničním provozu. Krajský soud vzal za nesporné, že žádost podal žalobce dne 16. 1. 2008, tj. více než jeden rok po právní moci rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 6. 2006, č. j. 3 T 170/2005, a že správnímu orgánu neprokázal zdravotní a odbornou způsobilost. Tyto skutkové okolnosti žalobce ostatně nezpochybňoval. Žalobce však měl za to, že se na něj podmínka prokazování zdravotní a odborné způsobilosti podle ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu nemůže vztahovat, neboť se jednání, pro které mu byl trest zákazu činnosti uložen, dopustil před účinností zákona č. 411/2005 Sb., tj. před 1. 7. 2006. S tímto právním názorem se však krajský soud neztotožnil. Žalobce namítal, že novelizované znění zákona o silničním provozu neupravuje zvláštním způsobem postup při vracení řidičských oprávnění osobám, která se skutkových jednání, zapříčiňujících odebrání řidičského oprávnění, dopustily před 1. 7. 2006, avšak sankce jim byla pravomocně uložena až po tomto datu. Dle krajského soudu k takovéto zvláštní právní úpravě nebylo nutno přistupovat. Pro správní řízení o vrácení řidičského oprávnění zahájené na základě žádosti žadatele podané po účinnosti zákona č. 411/2005 Sb., tedy po 1. 7. 2006, platí totiž podmínky stanovené tímto zákonem, tj. podmínky platné ke dni zahájení správního řízení. Není rozhodující, že k jednání, za které byl žadateli uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, došlo před 1. 7. 2006, ani to, zda rozhodnutí ukládající takový trest nebo sankci nabylo právní moci před nebo po tomto datu. Proto se žalobce mýlí, pokud se domnívá, že by vůči němu byl uplatněn jiný postup v případě, kdy by rozhodnutí o uložení trestu nabylo právní moci před 1. 7. 2006; jiný by byl pouze postup při odebrání řidičského oprávnění. Proto správní orgán prvého stupně ani žalovaný nepochybili, pokud po žalobci požadovali naplnění podmínky ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu, a za situace jejího nenaplnění odmítli žádosti vyhovět. Obě rozhodnutí správních orgánů jsou rovněž srozumitelná a nelze je označit za nepřezkoumatelná. Argumentace žalobce ustanovením § 312 zákona o silničním provozu (správně § 132 zákona – pozn. NSS) byla nepřípadná, neboť toto ustanovení dopadalo na řízení zahájená před účinností zákona o silničním provozu jako takového. Krajský soud se konečně již nezabýval tím, zda správní orgány postupovaly vůči žalobci zákonným způsobem podle ustanovení § 123b zákona o silničním provozu, neboť se jedná o jinou problematiku, která není předmětem tohoto řízení a nemá na něj ani žádný dopad. Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností opírající se explicitně o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem je tvrzen i kasační důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel především namítá, že ustanovení § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu, které nabylo účinnosti dne 1. 7. 2006, bylo krajským soudem vyloženo v jeho neprospěch a s nepřiměřenou tvrdostí. Krajský soud se zabýval jen otázkou právní moci rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 3 T 170/2005 (dne 27. 9. 2006), a dnem, kdy došlo k podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění (16. 1. 2008), přičemž vůbec nepřihlédl k době, kdy došlo ke skutkovému jednání, za které byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel se dopustil protiprávního jednání před účinností zákona č. 411/2005 Sb., tj. před 1. 7. 2006. Po účinnosti zákona č. 411/2005 Sb. proto měla být na toto jednání aplikována zásada ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání (tzv. retroaktivita nepravá). Stěžovatel má rovněž za to, že bylo nutno posuzovat, co bylo cílem novely zákona o silničním provozu, vtělené do zákona č. 411/2005 Sb.; v této souvislosti cituje bod II.4 důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona (ze dne 24. 11. 2004, sněmovní tisk 833/0) a dovozuje, že cílem novely zákona o silničním provozu bylo postihovat protiprávní jednání v dopravě, spáchaná až po nabytí účinnosti novely, tj. po 1. 7. 2006. Novela zákona o silničním provozu postrádá přechodná ustanovení, upravující postup správních orgánu v řízení o vrácení řidičských oprávnění v případech, kdy „bylo za spáchané skutkové jednání v dopravě před nabytím účinnosti novely silničního zákona rozhodnuto o zákazu řízení motorových vozidel před 1. 7. 2006 nebo po 1. 7. 2006, přičemž v této souvislosti nebylo popř. nemohlo být zahájeno řízení podle ustanovení § 94a silničního zákona účinného do 30. 6. 2006“. S ohledem na absenci přechodných ustanovení je novela zákona o silničním provozu vykládána nepřiměřeně tvrdě v neprospěch stěžovatele, zejména její ustanovení § 102 odst. 5. Dále stěžovatel poukazuje na skutečnost, že vůči němu mělo být obdobným způsobem aplikováno ustanovení § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu, tj. měl mu být zaznamenán příslušný počet bodů do evidenční karty řidiče; tak se však nestalo, jak vyplývá z výpisu evidenční karty řidiče ze dne 19. 3. 2008. Stěžovatel tak usuzuje na rozdílnou aplikaci zákona č. 411/2005 Sb. v jeho neprospěch, což ho uvádí do stavu právní nejistoty. Na dalším místě stěžovatel vytýká krajskému soudu, že se v napadeném rozsudku vůbec nezabýval v žalobě zmiňovaným pokynem Ministerstva dopravy, a to Metodickou pomůckou k usměrnění některých