3 Ads 115/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 115/2008- 221 - text 3 Ads 115/2008 - 226 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. D., zastoupeného JUDr. Antonínem Tichým, advokátem se sídlem Mariánské údolí 130, Příbram, proti žalovanému: Policie České republiky - správa Středočeského kraje, Na Baních 1304, Praha 5 - Zbraslav, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2005, č. j. 1308/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, č.j. 9 Ca 228/2005 - 162, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Policie České republiky - správy Středočeského kraje, ze dne 15. 7. 2005, č. j. 1308/2005. Žalovaný jím podle ust. § 133 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, změnil znění výrokové části rozhodnutí Policie ČR okresního ředitelství Příbram ze dne 7. 6. 2002, č. 499, tak, že podle ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., se stěžovatel propouští ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem, služební poměr končí pro úmyslné porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem podle § 108 odst. 3 citovaného zákona doručením rozhodnutí dne 7. 6. 2002. Jmenovaný dne 3. 5. 2002 kolem 17.55 hod. v obci Voltuš, okr. Příbram u domu č. 32, maskován gumovou maskou, prořezáním nožem poškodil čtyři pneumatiky zaparkovaných osobních vozidel SPZ X a X a poté z místa utekl. Po krátkém pronásledování a označení svědky Z. K. a MUDr. K. B. za muže, který poškodil pneumatiky vozidel, byl poblíž místa svého jednání zajištěn hlídkou obvodního oddělení Policie ČR Rožmitál pod Třemšínem pprap. P. Š. Městský soud v Praze se předně zabýval námitkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného. Z rozkazu č. 3 ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje, ze dne 27. 1 2003, kterým se určuje zastupitelnost ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje v době jeho nepřítomnosti, z rozkazu č 46 téhož orgánu ze dne 3. 8. 2004 a z rozkazu č. 75 téhož orgánu ze dne 19. 10. 2004 zjistil, že rozkazem policejního prezidenta č. 73/2000 je stanoveno, že ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje (plk. V. L.) v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu práv, povinností a odpovědnosti mimo věcí, které si ředitel výslovně vyhradí, zástupce ředitele správy pro službu kriminální policie a vyšetřování plk. V. K., v době jejich nepřítomnosti pak zástupce ředitele správy pro uniformovanou policii plk. J. H., v době jejich nepřítomnosti pak zástupce ředitele správy plk. ing. P. H. a v době jejich nepřítomnosti zástupce ředitele správy pro ekonomiku plk. ing. J M. Ze záznamu o čerpání dovolených, trvání pracovní neschopnosti, knihy provozu dopravního prostředku a kopie náhledu univerzálního formuláře o založení žalobou napadeného rozhodnutí v počítačovém programu žalovaného vyplynulo, že plk. L. čerpal dovolenou s nástupem ode dne 15. 7. 2005 do 31. 7. 2005, plk. K. byl služebně mimo pracoviště za použití služebního dopravního prostředku od 15. 7. 2005 8.00 hod do 18. 7. 2005 6.00 hod a dále ode dne 18. 7. 2005 8.00 hod do 19. 7. 2005 6.00 hod, plk. H. byl práce neschopen ode dne 11. 7. 2005 do dne 19. 8. 2005, plk. M. čerpal ode dne 7. 7. 2005 řádnou dovolenou s nástupem do služby dne 18. 7. 2005. Podle tvrzení žalovaného při ústním jednání byl plk. H. v době vydání napadeného rozhodnutí na NBÚ, kde se jednalo o odvolání ředitele NBÚ a jmenování nového ředitele s tím, že je obecně známo, že plk. H. byl na přechodnou dobu ředitelem NBÚ jmenován. Plk. H. nebyl fakticky ve dnech 15. 7. 2005, kdy bylo rozhodnutí v IT technice žalovaného generováno, ani dne 18. 7. 2005, kdy bylo fakticky vyhotoveno a plk. M. podepsáno, na pracovišti, neboť v té době probíhala intenzivní jednání o jeho ustanovení do funkce ředitele NBÚ mimo sídlo žalovaného. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo do elektronického programu vloženo dne 15. 7. 2005, jako odpovědná osoba byl uveden plk. L. Rozhodnutí bylo podepsáno v souladu s ust. 124 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., neboť bylo opatřeno uvedením hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního funkcionáře (plk. V. L., ředitel PČR, správy Středočeského kraje) a rukou psaným podpisem služebního funkcionáře jednajícího v jeho zastoupení, přičemž mezi účastníky je nesporným, že se jednalo o podpis plk. M. Skutečnost, že zastupujícím služebním funkcionářem v projednávané věci bude plk. M., vyplývá z obsahu spisového materiálu, a sice ze zmíněné předkládací zprávy senátu poradní komise žalovaného, jakož i ze shora citovaných rozkazů ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje, jimiž byla v souladu s Nařízením Ministerstva vnitra č. 84 ze dne 20. 12. 2001 a jeho čl. 35 odst. 1 stanovena zastupitelnost ředitele Policie ČR, správy Středočeského kraje, v době jeho nepřítomnosti, resp. skutečné nepřítomnosti. Soud považuje za nerozhodné, že plk. M. opatřil napadené rozhodnutí svým podpisem teprve v den nástupu do služby dne 18. 7. 2005, neboť dne 15. 7. 2005 bylo rozhodnutí do IT techniky žalovaného pouze vloženo, tj. technicky připraveno ke zpracování příslušným služebním funkcionářem. Plk. M. byl oprávněn rozhodovat ve věci stěžovatele, neboť byl jediným služebním funkcionářem s personální pravomocí skutečně přítomným na pracovišti žalovaného v nejbližší následující pracovní den poté, kdy bylo rozhodnutí technicky připraveno k dalšímu postupu. Za nevýznamnou považoval soud také skutečnost, že v pořadí předcházející služební funkcionář oprávněný k podepisování ve věcech služebního poměru, plk. H., byl pouze podle tvrzení zástupce žalovaného na pracovišti fakticky nepřítomen. Soud má za to, že plk. M. byl k podpisu podle rozkazu ředitele správy Policie ČR oprávněn, byť nebylo dodrženo pořadí takto oprávněných osob. Stěžovatel nebyl podpisem služebního funkcionáře s personální pravomocí, byť mimo pořadí služebních funkcionářů ustanovených k zastupování rozkazem, zkrácen na svých právech, neboť se jednalo o služebního funkcionáře, který byl k rozhodování ve věcech služebního poměru příslušníků policie příslušný. Za nicotné by toto rozhodnutí mohlo být považováno pouze v případě, kdy by absence podpisu oprávněné osoby odrážela fakt, že rozhodnutí bylo vydáno zcela bez jejího vědomí, a že se tedy ve svém důsledku vůbec o projev vůle správního orgánu nejednalo. Stěžovatel dále namítl, že se odůvodnění napadeného rozhodnutí opírá o výslechy svědků, k nimž nebyl přizván ani mu protokoly o jejich výslechu nebyly předloženy. Tyto osoby nebyly vyslechnuty jako svědci, ale pouze podávaly vysvětlení ve smyslu § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Soud zjistil, že osoby, které žalobce a správní orgány označují jako svědky, podávaly vysvětlení podle § 158 odst. 5 trestního řádu (úřední záznamy o podaném vysvětlení ze dne 3. 5. 2002 M. K., Z. K., MUDr. K. B., L. K., žalobce, který byl toho dne zajištěn, dále úřední záznamy o podaném vysvětlení ze dne 14. 5. 2002 M. K., dne 15. 5. 2002 Z. K., MUDr. K. B., 17. 5. 2002 M. K., dne 14. 5. 2002 pprap. P. Š.). Dále byly sepsány protokoly o podání vysvětlení podle ust. § 12 zákona č. 283/1991 Sb., a to dne 9. 5. 2002 a 19. 6. 2002 I. Č., roz. M., dne 26. 4. 2005 Z. K., M. K., MUDr. K. B., a dne 28. 4. 2005 L. K. Stěžovatel byl se skutečnostmi, které tyto osoby v průběhu správního řízení uváděly, seznámen, neboť nahlížel do spisového materiálu (dne 12. 5. 2005 a dne 16. 5. 2005), s úplným spisovým materiálem se mohl seznámit také při jednání senátu poradní komise dne 7. 6. 2005, do zápisu však výslovně uvedl, že možnosti prostudovat spis nevyužívá. Účasti při podávání vysvětlení se stěžovatel nedomáhal. V podané žalobě navrhl výslech těchto osoby jako svědků s tím, že jim v průběhu správního řízení nemohl klást otázky, tento návrh na dokazování vzal v průběhu soudního řízení zpět. Takový postup se soudu jeví jako účelový, i v kontextu s tím, že v průběhu správního řízení stěžovatel tento procesní požadavek neuplatnil, a to přesto, že řízení trvalo velmi dlouhou dobu a rozhodnutí žalovaného byla již dříve dvakrát předmětem přezkumu soudu. Soud však přesto provedl výslechy některých navržených svědků, které považoval pro posouzení skutkového stavu zjištěného žalovaným za důvodné, aby tuto žalobní námitku stěžovatele uspokojil a stěžovatel mohl těmto podle stanoviska soudu stěžejním osobám znalým skutku, klást otázky. Soud vyslechl ty svědky, kteří byli skutku přímo účastni, a sice Z. K., MUDr. K. B. a pprap. P. Š. K výslechu M. K. ze zdravotních důvodů a s ohledem na její věk nepřistoupil, M. K. se