— Nejvyšší správní soud

5 Ans 5/2008- 97 - text č. j. 5 Ans 5/2008 -102 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: H. J., právně zast. Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti žalovanému: Městský úřad Hořice, se sídlem nám. Jiřího z Poděbrad 342, Hořice, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2008, č. j. 30 Ca 83/2007 - 56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, podanou k poštovní přepravě dne 6. 6. 2007, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zahájit řízení o odstranění stavby garáže postavené na stavební parcele č. 1856/1 k. ú. Hořice v Podkrkonoší a vydal rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce. Krajský soud shora citovaným rozsudkem žalobu zamítl s odůvodněním, že s ohledem na ustanovení § 79 odst. 1 a § 81 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) se žalobkyně může domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu pouze tehdy, pokud je řízení již zahájeno, neboť soud může uložit správnímu orgánu jen povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, nikoliv zahájit řízení. Z uvedeného důvodu se tedy žalobkyně nemohla úspěšně domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti dle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. a vydání rozhodnutí v řízení o odstranění předmětné stavby garáže, když toto nebylo zahájeno. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka předně nesouhlasí s tím, že by žaloba dle § 79 a násl. s. ř. s. byla určena výhradně k ochraně veřejného subjektivního práva na vydání rozhodnutí ve věci samé a má za to, že lze správnímu orgánu dle ust. § 81 odst. 2 s. ř. s. uložit nejen povinnost vydat rozhodnutí v řízení již zahájeném, nýbrž také uložit správnímu orgánu povinnost samotné řízení zahájit. Stěžovatelka vychází z toho, že žaloba na ochranu proti nečinnosti je určena na ochranu subjektů právní regulace či adresátů činnosti orgánů moci výkonné před nezákonným či svévolným počínáním těchto subjektů, které by vybočilo z limitů striktní zákonnosti a za takové svévolné počínání lze nepochybně označit také nečinnost stavebního úřadu v situaci, kdy jsou dány podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV ÚS 609/01, jež byl vydán ve věci nečinnosti ministerstva kultury, které nezahájilo z moci úřední řízení dle ust. § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. Uvádí-li Ústavní soud, že ústavní stížnost shledal přípustnou, neboť byla podána ještě před účinností s. ř. s., pak dle názoru stěžovatelky lze dojít k závěru, že byla-li by podána bez dalšího po účinnosti s. ř. s., považoval by ji Ústavní soud za nepřípustnou, neboť by stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jediným v úvahu přicházejícím procesním prostředkem je tedy v současné době žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se závěry krajského soudu, že řízení o odstranění stavby postavené bez stavebního povolení či v rozporu s ním dle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je vedeno ve veřejném zájmu, proto také zákon předpokládá možnost dodatečného povolení stavby, jestliže stavebník prokáže její soulad s veřejným zájmem. Vlastník pozemku se může domáhat odstranění stavby, pokud má za to, že tato stavba byla na jeho pozemku zřízena neoprávněně, žalobou na odstranění stavby dle ust. § 135c občanského zákoníku. Stěžovatelka tvrdí, že tyto závěry jsou v její věci neaplikovatelné a odstranění stavby postavené bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním se nelze domáhat postupem dle ust. § 135c občanského zákoníku stejně tak, jako se nelze postupem dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona domáhat odstranění neoprávněné stavby ve smyslu § 135c občanského zákoníku. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný konstatoval, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby dle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, jehož se stěžovatelka domáhala. Žalovaný provedl šetření v archivu, kde v dokumentaci předmětné stavby zjistil, že dne 27. 10. 1964 bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby montované garáže na pozemku parc. č. 664/9 v Hořicích. Součástí této dokumentace je výkresová situace, z níž, při porovnání se snímkem předchozí i stávající katastrální mapy, je nepochybné, že stavba stojí na pozemku označeným v žalobě. Rovněž je součástí této dokumentace i písemný souhlas tehdejšího vlastníka ze dne 27. 10. 1964 a z něho jednoznačně vyplývá, že stavebník p. H. od vlastníka pozemku – Uhelných skladů, podnikové ředitelství v Hořicích v Podkrkonoší, obdržel souhlas s postavením garáže na parcele č. 664/1 v k. ú. Hořice v Podkrkonoší. Proto také správní orgán neshledal důvody k zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný souhlasí se závěry krajského soudu a současně odkazuje na právní názory uvedené ve vyjádření k žalobě proti nečinnosti. V dané věci dle názoru žalovaného byla žaloba na nečinnost nedůvodná a nečinnost nemohla nastat, neboť odstranění neoprávněné stavby se nelze domáhat u stavebního úřadu, nýbrž toliko v řízení soudním podle o.s.ř. u obecného soudu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu vymezeném v ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a neshledal kasační stížnost důvodnou. Jak vyplývá ze správního spisu, je stěžovatelka vlastníkem stavební parcely č. 1856/1 v k. ú. Hořice v Podkrkonoší. Na této parcele se nachází stavba garáže ve vlastnictví pí. I. Č., bytem Z. 1445, Hořice. Stavba není zapsána v katastru nemovitostí. Dne 7. 11. 2006 se stěžovatelka obrátila na žalovaný správní orgán, aby zahájil řízení o odstranění stavby, neboť předmětná garáž je postavena bez stavebního povolení resp. v rozporu s ním. Stěžovatelka ve svém podnětu uvádí, že rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 27. 10. 1964 není rozhodnutím, na základě kterého by byl stavebník oprávněn postavit garáž na pozemku, který je dnes v KN evidován jako stavební parcela č. 1856/1 v k. ú. Hořice v Podkrkonoší. Dle názoru stěžovatelky je předmětné rozhodnutí především zcela neurčité a nemůže vyvolat právní účinky a je proto třeba na tuto stavbu hledět jako na stavbu postavenou bez stavebního povolení. Dále stěžovatelka v podnětu uvedla, že pozemek na kterém dnes stavba stojí, nebyl v době vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby označen parcelním číslem 664/9, nýbrž parcelním číslem 664/34. Pozemek č. 664/9 se v k. ú. Hořice nacházel zcela jinde. K podnětu stěžovatelky žalovaný přípisem ze dne 15. 11. 2006 sdělil, že neshledal důvody k zahájení řízení o odstranění stavby. Vycházel přitom z dokumentace předmětné stavby, zejména pak z rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 27. 10. 1964 - a to stavby montované garáže na pozemku parc. číslo 664/9 v Hořicích. Žalovaný uvedl, že ačkoliv není ve zmíněném rozhodnutí uvedeno katastrální území Hořice v Podkrkonoší, je v něm uvedeno, že stavba bude umístěna v Hořicích. Rovněž nemůže být dovozováno, že se jedná o katastrální území jiné obce, neboť v roce 1964 byl Úsek výstavby rady městského národního výboru v Hořicích stavebním úřadem příslušným pouze v obci Hořice (stavebním úřadem pro nynější správní území, tzn. i okolní obce, je zdejší stavební úřad až od roku 1991). Skutečnost, že stavba garáže byla povolena v k. ú. Hořice je jednoznačně patrná z výkresu situace, který tvořil přílohu žádosti o povolení stavby. Žalovaný uzavřel, že stavebník (p. H.) provedl stavbu v dobré víře na základě shora uvedeného rozhodnutí o přípustnosti stavby a v souladu s ním, stavební úřad tedy neshledal důvody k zahájení řízení o odstranění stavby. S tímto sdělením žalovaného stěžovatelka nesouhlasila a obrátila se na Krajský úřad Královéhradeckého kraje a tomuto nadřízenému správnímu orgánu navrhla, aby usnesením věc převzal a rozhodl namísto nečinného stavebního úřadu o odstranění předmětné garáže. Krajský úřad Královéhradeckého kraje tento podnět rovněž přípisem ze dne 16. 2. 2007 odložil. V rozsáhlém zdůvodnění přisvědčil postupu žalovaného mimo jiné i s tím, že v dané věci, s ohledem na existenci rozhodnutí o přípustnosti stavby a dále souhlasu tehdejšího vlastníka Uhelných skladů ze dne 27. 10. 1964, nelze mít za prokázané, že by stavba byla provedena tzv. n