8 Afs 34/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 34/2008- 56 - text 8 Afs 34/2009 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. T. K., zastoupeného Mgr. Liborem Holemým, advokátem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Jízdárně 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 4. 2007, čj. 14130/150/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2008, čj. 22 Ca 200/2007  26, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Odůvodnění: Finanční úřad v Kopřivnici vydal dne 10. 5. 2005 exekuční příkaz na prodej nemovitostí: rozestavěné stavby rodinného domu na parc. č. 1774, pozemku – zastavěné plochy a nádvoří parc. č. 1774, pozemku – trvalého travního porostu parc. č. 2773/4, pozemku – trvalého travního porostu parc. č. 2785/2, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, na LV č. 2092 pro katastrální území Trojanovice. Exekuční příkaz byl vydán k vymožení daňového nedoplatku ve výši 669 181 Kč a exekučních nákladů ve výši 13 382 Kč, celkem tedy částky 682 563 Kč. Stejný finanční úřad rozhodnutím ze dne 7. 7. 2005 v rámci autoremedury vyhověl částečně odvolání žalobce proti exekučnímu příkazu; částečně zastavil výkon rozhodnutí u nemovitostí, u nichž uznal za prokázané, že patří do výhradního vlastnictví M. K. (manželky žalobce). Předmětem výkonu rozhodnutí napříště zůstal pouze spoluvlastnický podíl žalobce na pozemcích parc. č. 1774, 2773/4 a 2785/2. Žalovaný odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl. Vyšel z tohoto skutkového stavu: Žalobce vstoupil do manželství s M. K. dne 29. 4. 2000. Pozemky zahrnuté do exekuce manželé nabyli na základě kupních smluv uzavřených M. K. (jako kupující), a to ze dne 17. 10. 2000 (s věcněprávními účinky k 20. 11. 2000), a ze dne 12. 12. 2000 (s věcněprávními účinky k 13. 12. 2000). Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 7. 2001 (právní moc 3. 9. 2001) bylo zúženo společné jmění manželů K. až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. V návaznosti na tento rozsudek uzavřeli manželé dne 3. 9. 2001 smlouvu o vypořádání zúženého společného jmění manželů, v níž bylo mimo jiné smluveno, že pozemek parc. č. 2773/4 a pozemek parc. č. 2785/2 nabývá do svého výlučného vlastnictví M. K.; zároveň se zavázala zaplatit žalobci do 10. 9. 2001 částku 68 417 Kč. Uvedené skutečnosti žalovaný hodnotil takto: Zmíněné kupní smlouvy byly uzavřeny za trvání manželství, proto podle § 144 o. z. pozemky takto nabyté patřily do společného jmění manželů (SJM) K.. Dohoda týkající se vypořádání nemovitostí (předmětných pozemků) není účinná, neboť na jejím základě nebyl proveden vklad vlastnického práva k pozemkům do katastru nemovitostí. Uplynutím tří let od zúžení SJM soudem se uplatnila zákonná domněnka dle § 150 odst. 4 o. z., a majetek patřící do SJM se stal podílovým spoluvlastnictvím žalobce a jeho manželky. Jiná situace nastala dle žalovaného u rozestavěné stavby rodinného domu, která byla na základě čestného prohlášení manželů K. ze dne 4. 2. 2004 zapsána v katastru nemovitostí ve prospěch výlučného vlastnictví M. K. Ohledně této nemovitosti se tedy nadále exekuce nevedla. Žalovaný proto dovodil, že finanční úřad správně nařídil exekuci na spoluvlastnické podíly žalobce k výše specifikovaným pozemkům. Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování o žalobě vycházel (shodně s žalovaným) z § 143 a násl. o. z. Z § 149a a § 150 o. z. podle něho vyplývá, že dohoda o vypořádání SJM, týkáli se nemovitostí, nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. K tomu však, zdůraznil krajský soud, v posuzované věci nedošlo, proto uplynutím zákonné lhůty se exekucí dotčené pozemky staly podílovým spoluvlastnictvím žalobce a jeho manželky. Napadené správní rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí finančního úřadu proto shledal správné a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že vklad vlastnického práva k pozemkům ve prospěch M. K. nebylo možno na základě smlouvy o vypořádání zúženého SJM provést, neboť jeho manželka již na základě uvedených kupních smluv byla v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník zapsána. Podle krajského soudu však nic vkladu vlastnického práva nebránilo; navíc žalobce i jeho manželka museli vědět, že původní stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti (nemohli tedy být ve smyslu § 11 zákona č. 265/1992 Sb. v dobré víře); nemovitosti byly kupními smlouvami z 17. 10. 2000 a 12. 12. 2000 nabyty do jejich SJM (§ 149a a 150 odst. 1 o. z.). Ve včasné kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) namítl důvody dle § 103 odst. 1 a) a d) s. ř. s. a uvedl, že má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení právní otázky, a dále, že v řízení před soudem i správním orgánem došlo k takové vadě řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Podle názoru stěžovatele není on podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, jejichž prodej byl v exekuci nařízen. Právní názor krajského soudu, že dohoda o vypořádání SJM z 3. 9. 2001 nenabyla účinnosti a že žádná zákonná překážka nebránila provedení vkladu výlučného vlastnického práva k těmto nemovitostem ve prospěch M. K., přestože již byla v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána, považuje za nesprávný. Dohoda o vypořádání SJM nabyla účinnosti i přesto, že nebyl proveden vklad do katastru nemovitostí, neboť vzhledem k okolnosti, že M. K. již byla zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí, takový vklad vůbec nemohl být proveden. Z § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. vyplývá, že vlastnické právo a jiná práva „se zapisují“ do katastru nemovitostí; pokud již M. K. byla v katastru nemovitostí „zapsána“, nebylo možno další zápis provést, neboť zápis stávající odpovídal skutečnému stavu. Katastrální úřad by tedy neměl „co zapsat“. Druhou kasační námitku blíže stěžovatel odůvodnil tím, že v řízení, správním i soudním bylo jako s účastníkem řízení jednáno s ním, nikoliv se správcem podniku stěžovatele, JUDr. J. S. Správce podniku byl ustanoven v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 53 Nc 185/2003 u Okresního soudu v Novém Jičíně, který jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula. Soudní exekutor vydal dne 7. 7. 2003 exekuční příkaz na prodej podniku stěžovatele a zároveň ustanovil jeho správcem JUDr. S. Stěžovatel má za to, že také pohledávka, která je předmětem exekuce nařízené finančním úřadem, se vztahuje k jeho podniku, a pokud by tedy předmětné nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a jeho manželky, byl by i tento spoluvlastnický podíl součástí podniku. Z výše uvedených důvodů navrhl stěžovatel rozsudek zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. V otázce právního výkladu odkázal na svá předchozí podání v rámci řízení před krajským soudem a odůvodnění vlastního rozhodnutí, přičemž hlavní body znovu zopakoval. Poukázal zejména na tvrzení stěžovatele, že zápis v katastru nemovitostí „odpovídal skutečnému stavu“, které však dle názoru žalovaného není pravdivé: přestože M. K. byla zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí, nelze tento stav označovat za správný. Žalovaný polemizoval o okolnostech provedení takového zápisu katastrálním úřadem, v každém případě však podle něho M. K., uzavřela-li zmíněné dvě kupní smlouvy za trvání manželství, a to před zúžením SJM, nemohla jimi nemovitosti nabýt do svého výlučného vlastnictví. Jestliže tyto nemovitosti byly následně zahrnuty do dohody o vypořádání SJM, je zřejmé, že ani sám stěžovatel nepochyboval o tom, že byly součástí jeho společného jmění manželů. Ke druhé kasační námitce žalovaný předeslal, že byla stěžovatelem vznesena teprve v kasační stížnosti a je tudíž dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Krajský soud se namítanou skutečností nemohl zabývat proto, že v řízení před ním nebyla uplatněna, a nemohl ji zkoumat ani ze své úřední povinnosti: stěžovatelem tvrzená vada nebyla seznatelná ze spisu a i kdyby ano, nezakládala by nicotnost správního rozhodnutí. Žalovaný se z důvodu procesní opatrnosti vyjádřil i k věcné podstatě námitky a uvedl, že není zřejmé, o jaké hmotněprávní ustanovení stěžovatel tuto námitku opírá. Skutečnost, že je fyzická osoba současně podnikatelem, podle názoru žalovaného zajisté automaticky neznamená, že veškerý majetek této osoby je součástí podniku. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost nedůvodnou. Ze spisů vyplynuly následující skutečnosti: Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 7. 2001 (právní moci nabyl 3. 9.