2 Afs 52/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 52/2010- 103 - text 2 Afs 52/2010 - 110 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ICB, a. s., se sídlem Malhostovice 230, Tišnov, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010, č. j. 29 Ca 136/2007 - 71, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Filipa Ledera do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2400 Kč. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1.] Žalovaný (dále jen „stěžovatel) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým soud pro nezákonnost zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 29. 8. 2006, č. j. 12932/06/FŘ/150, a také rozhodnutí Finančního úřadu Brno II ze dne 14. 6. 2006, č. j. 105810/06/289940/8370 [poznámka NSS: krajský soud ve výroku napadeného rozsudku uvedl chybné datum rozhodnutí stěžovatele 29. 8. 2008 namísto správného 29. 8. 2006, nicméně z kontextu celého rozsudku (číslo jednací, odůvodnění) je zjevné, že se jedná o odstranitelnou chybu v psaní]. Citovaným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce (resp. jeho právního předchůdce AG real, spol. s r. o.) proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu Brno II, jímž bylo zřízeno zástavní právo k blíže specifikovaným nemovitostem podle ustanovení § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“). II. Obsah kasační stížnosti [2.] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), tzn. namítl nesprávné posouzení právní otázky soudem a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro jeho nesrozumitelnost. [3.] Připomíná, že krajský soud rozhodoval poté, co bylo jeho předchozí usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta, zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2009, č. j. 2 Afs 66/2008 - 44, a to proto, že rozhodnutí o odvolání proti zřízení správcovského zástavního práva dle ustanovení § 72 daňového řádu podléhá přezkumu ve správním soudnictví, protože na ně nedopadá kompetenční výluka rozhodnutí předběžné povahy uvedená v § 70 písm. b) s. ř. s. Z citovaného rozsudku zdejšího soudu však podle názoru stěžovatele ještě neplyne, že bylo krajskému soudu uloženo projednat žalobu věcně, bez ohledu na vyřešení otázky aktivní legitimace. [4.] Stěžovatel totiž tvrdí, že se žalobce nestal právním nástupcem společnosti AG real, spol. s r. o. ve správním řízení, nýbrž pouze nástupcem ve vlastnickém právu k nemovitostem zatíženým zástavním právem. Proto nemůže být účastníkem daňového (§ 7 daňového řádu) a ani soudního řízení. V daném případě totiž zástavní právo vzniklo dne 11. 9. 2006 (citovaným rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 29. 8. 2006). Zástavou byla nemovitost ve vlastnictví ručitele daňového dlužníka. Převody vlastnického práva jsou založeny na dvoufázové konstrukci: dle ustanovení § 60 obchodního zákoníku nabývá společnost vlastnické právo vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem. Právní účinky vkladu nastávají ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. V daném případě bylo podkladem prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby ze dne 8. 12. 1998. Protože však jsou konstitutivní účinky vkladu do katastru nemovitostí spojeny až s vlastním vkladem, je prý do dne provedení vkladu převodce stále vlastníkem převáděných nemovitostí. Teprve provedením vkladu vlastnické právo převodce zaniká, k čemuž v daném případě došlo až dne 9. 11. 2006. Dokud nebyl vklad proveden, nemohou nastat jeho zpětné účinky. [5.] Z toho stěžovatel dovozuje, že pokud nabylo správcem daně zřízené zástavní právo právní moci v době, kdy teprve probíhalo řízení u katastrálního úřadu, pak vzniklo a zatěžovalo nemovitosti ve vlastnictví společnosti AG real, spol. s r. o. Následné provedení vkladu s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad proto nemůže způsobit neúčinnost zřízení zástavního práva. Je totiž třeba od sebe odlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi), kterým v daném případě bylo písemné prohlášení vkladatele, a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi), tj. vklad do katastru. Proto stěžovatel tvrdí, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby proti citovanému rozhodnutí správce daně. Jeho obrana měla být vedena cestou občanskoprávního řízení, tj. formou žaloby na určení existence zástavního práva dle ustanovení § 80c občanského soudního řádu („o. s. ř.“). To ostatně žalobce učinil, nicméně řízení v této věci bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. [6.] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud hodnotil věcněprávní účinky vkladu ve vztahu k záznamu zástavního práva, což údajně není v kompetenci správního soudu. K odstranění nejistoty v právním postavení účastníka řízení zde může vést pouze určení toho, zda zástavní právo existuje či nikoliv. [7.] Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalobce [8.] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že je zcela lhostejné, zda v době před provedením vkladu převodce je vlastníkem převáděných nemovitostí či nikoliv. Právě okamžikem provedení vkladu se totiž situace mění a vlastníkem se stává se zpětnou účinností nabyvatel. Jakkoliv byl převodce do okamžiku vkladu považován za jejich vlastníka, okamžikem vkladu je zpětně vlastníkem nabyvatel. [9.] Z praktického hlediska to znamená, že do doby provedení vkladu převodce vybírá případné nájemné, platí daně, pojištění a výdaje spojené s údržbou nemovitostí. Jakmile však je vklad proveden, nastává situace, kdy se jeho vlastnické právo vytrácí a zpětně se objevuje vlastnické právo nabyvatele. Veškeré činnosti a úkony, které v tomto mezidobí činil, tedy činil jako nevlastník a musí se proto vypořádat s vlastníkem – nabyvatelem. [10.] Tato zákonná konstrukce má rovněž praktický dopad spočívající v tom, že učiní-li převodce jakýkoliv úkon, kterým by v mezidobí nakládal s převáděnými nemovitostmi či je jakkoliv zatěžoval, okamžikem provedení vkladu tyto úkony ztrácí platnost a účinnost, a to zpětně. Jak převodce, tak i třetí osoby proto veškeré úkony týkající se převáděných nemovitostí činí v mezidobí s rizikem, že provedením vkladu bude vyvrácena jejich platnost či účinnost. I z tohoto důvodu je vkladové řízení transparentní. [11.] Žalobce proto nesouhlasí s názorem, že správce daně byl v dobré víře. O vkladovém řízení totiž věděl a zmíněných rizik si musel být vědom. Žalobce odkazuje i na odbornou literaturu (E. Barešová, P. Baudyš: Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, 4. vyd., C. H. Beck), v níž je uvedeno, že katastrální úřad má zamítnout návrh na vklad zástavního práva na základě zástavní smlouvy, pokud je s ohledem na zpětné účinky vkladu zřejmé, že převodce již nebyl vlastníkem převáděné nemovitosti. Pokud tedy stěžovatel a správce daně zřizovali zástavní právo k dotčeným nemovitostem v době, kdy probíhalo vkladové řízení, činili tak s rizikem, že ke vkladu může nakonec dojít a tento bude mít zpětné účinky, takže napadená rozhodnutí se stanou nezákonnými. Právě toto se stalo v projednávaném případě. [12.] Za této situace je žalobce nadán žalobní legitimací, protože napadenými správními rozhodnutími došlo k přímému zásahu do jeho vlastnického práva k nemovitostem. S touto aktivní legitimací nesouvisí fakt, že žalobce není právním nástupcem AG real, spol. s r. o. ve správním řízení a nebyl ani účastníkem daňového řízení či osobou na tomto řízení zúčastněnou. Jen na okraj žalobce dodává, že jeho absence v řízení o zřízení zástavního práva svědčí v jeho prospěch, jelikož je prý alarmující, když bylo vedeno řízení o zřízení zástavního práva k nemovitostem subjektu, s nímž nebylo zacházeno jako s účastníkem. [13.] Konečně k námitce, že by daná věc měla být řešena v civilním řízení, žalobce uvádí, že civilní soudy nejsou oprávněny zabývat se žalobami proti takovýmto rozhodnutím. Žaloba na určení existence zástavního práva by byla zcela nesmyslná, pokud by soud nemohl napadená rozhodnutí zrušit. [14.] Žalobce navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. IV. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisu [15.] Z obsahu správního a soudního spisu plynou následující fakta: · Vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí byla v období od 2. 8. 1995 do 8. 12. 1998 AG real, spol. s r. o. · Návrhem na vklad vlastnické