2 As 52/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 52/2009- 130 - text 2 As 52/2009 - 137 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce Disney Enterprises, Inc. a Delaware corporation, se sídlem USA, Burbank, 500 South Buena Vista Street, zastoupeného JUDr. Janem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, A. Čermáka 2A, za účasti společnosti LDT Panorama CZ, a. s., se sídlem Karlovy Vary, Moravská 42, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 8 Ca 369/2008 - 94, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 8 Ca 369/2008 - 94, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2006, č. j. O-183558 (dále jen „napadené rozhodnutí“), předseda žalovaného zamítl podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 26. 2. 2004, č. j. 33612/2003, kterým byla žalobci částečně zamítnuta přihláška ochranné známky sp. zn. O-183558, ve znění „BUENA VISTA“, pro seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (9) magnetické nosiče zvukových záznamů, gramofonové desky; (41) zábava, kulturní aktivity, neboť přihlašované slovní označení bylo shledáno zaměnitelným s namítanou kombinovanou ochrannou známkou č. 228654, ve znění „Buena Vista Club“ s obrazovým prvkem stylizovaných postav hudebníků, a dále proto, že část výrobků a služeb, pro které bylo přihlašované označení nárokováno, bylo v porovnání s výrobky a službami chráněnými namítanou ochrannou známkou shledáno shodnými nebo podobnými. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Městského soudu v Praze žalobou, který rozsudkem ze dne 10. 8. 2007, č. j. 8 Ca 163/2006 – 52, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalovaného zrušen Nejvyšším správním soudem, a to rozsudkem ze dne 26. 9. 2008, č. j. 7 As 58/2007 - 84, a věc byla městskému soudu vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění nově vydaného rozsudku ze dne 30. 3. 2009, č. j. 8 Ca 369/2008 - 94, městský soud, vycházeje ze závazného právního názoru vysloveného ve zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, znovu přezkoumal napadené rozhodnutí, a to v mezích žalobních bodů, které se výslovně týkaly posouzení vizuálního, fonetického a sémantického aspektu podobnosti ochranných známek. Městský soud přisvědčil námitce žalobce, že otázka pravděpodobnosti záměny předmětných ochranných známek na straně veřejnosti, ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), měla být posuzována také ve smyslu první směrnice Rady 89/104/EHS. Celkové posouzení nebezpečí záměny tak předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků a služeb, na které se ochranné známky vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranné známky vztahují, může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (rozsudky ESD C-39/97 Canon, C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer). Městský soud uvedl, že posouzení existence nebezpečí záměny výrobků nebo služeb se musí týkat vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Ochrana, kterou požívá ochranná známka, musí být tím vyšší, čím je její rozlišovací způsobilost, ať už inherentně nebo z důvodů známosti této ochranné známky, na trhu vyšší (C-251/95 SABEL). Městský soud uvedl, že s ohledem na běžnou rozlišovací způsobilost namítané ochranné známky a zjevný rozdíl mezi dotčenými výrobky neexistuje (i přes vizuální a fonetickou podobnost dotčených označení) u cílové veřejnosti v České republice žádné velké nebezpečí záměny. Logickým důsledkem zjevných rozdílů mezi dotčenými výrobky a službami je to, že se podobnosti mezi ochrannými známkami při celkovém posouzení nebezpečí záměny neutralizují. Průměrný český spotřebitel si nebude myslet, že výrobky a služby výhradně zaměřené na filmovou produkci a činnosti s ní související, označené přihlašovaným označením „BUENA VISTA“, známým již od 70. let v USA a posléze po celém světě, mají stejný původ jako výrobky a služby, na které se vztahuje namítaná ochranná známka. Činnost žalobce se výrazně odlišuje od činnosti osoby zúčastněné na řízení. Namítaná ochranná známka je tvořena slovními prvky „Buena Vista Club“, nad nimiž jsou vyobrazeny siluety tří hudebníků, a to klečícího trumpetisty, stojící ženy s tamburínou a stojícího hráče na saxofon. Rozlišujícím dominantním prvkem je právě vyobrazení tančících hudebníků a dále slovo „Club“, které má v konkrétním případě výraznou rozlišovací způsobilost. Rozdíly mezi oběma ochrannými známkami jsou tedy dostatečně velké a vylučují, aby si relevantní veřejnost mohla myslet, že výrobky a služby, na které by se vztahovala přihlašovaná ochranná známka a výrobky a služby, chráněné namítanou ochrannou známkou, mají společný původ. Z těchto důvodů neexistuje podle názoru městského soudu nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami. Taktéž nezpochybňovaná všeobecná známost přihlašované ochranné známky „BUENA VISTA“ snižuje nebezpečí záměny s namítanou ochrannou známkou. Z důvodu nedostatku proslulosti namítané ochranné známky nelze dospět k závěru o nebezpečí záměny přihlašované a namítané ochranné známky. Neexistence podobnosti mezi dotčenými výrobky a službami, ve spojení s průměrnými podobnostmi dotčených ochranných známek z vizuálního a fonetického hlediska, neumožňuje vyvolání nebezpečí záměny u relevantních spotřebitelů, pokud jde o obchodní původ výrobků. Dále městský soud přisvědčil námitce žalobce, že se žalovaný omezil pouze na porovnání slovního prvku „BUENA VISTA“ namítané ochranné známky s podanou přihláškou, přičemž tento postup je v rozporu s ustálenou známkoprávní praxí. Žalovaný se zabýval kritériem průměrného spotřebitele, ale nezabýval se kritériem běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele, které mělo být použito v rámci celkového posouzení. Žalovaný ve skutečnosti použil kritérium přílišně nedbalého spotřebitele. Tvrzení žalovaného, že si běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel nepovšimne rozdílu slovních a obrazových prvků kolidujících ochranných známek, tím spíše, že jejich velikost a význam v kolidujících označeních nejsou zanedbatelné, považuje městský soud za nelogické. Nehledě na to, že produkce žalobce je známa několika generacím českých diváků a průměrný divák by si proto označení „BUENA VISTA“ nespojoval s namítanou ochrannou známkou. K navrhovanému důkazu výrokem rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 32 Cm 89/2005 – 106, soud uvedl, že se jedná o rozsudek nepravomocný, který se vztahuje k jiné ochranné známce „Buena Vista International, Inc.“; proto jej nepřipustil jako důkaz. Podotkl nicméně, že závěrům uvedeného rozsudku přisvědčuje. Z rozsudku vyplývá, že se majitel namítané ochranné známky „Buena Vista Club“ neúspěšně domáhal uložení povinnosti FTV PRIMA zdržet se vysílání audiovizuálních záznamů obsahujících uvedenou ochrannou známku „Buena Vista International, Inc.“. Městský soud tak uzavřel, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění a napadené rozhodnutí zrušil. Nově vydaný rozsudek napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, opírající se explicitně o důvod vyplývající z ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ustanovením § 104 odst. 3 písm. a) in fine s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem jsou rovněž tvrzeny kasační důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost rozsudku a existence těžkých procesních vad předcházejících jeho vydání). Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně věcí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2002 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS) a na projednatelnost kasační stížnosti nemá vliv. Stěžovatel předně namítá, že podle konstantní judikatury platí, že p