3 Ads 117/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 117/2009- 69 - text 3 Ads 117/2009 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: MUDr. J. Š., zastoupeného JUDr. Danou Novákovou, advokátkou se sídlem Nádražní 54, Žďár nad Sázavou, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Dolní nám. 38, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2008, č. j. 04/65/336B, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, č. j. 22 Ca 220/2008 – 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a uhradit žalobci na nákladech řízení částku 2446 Kč na účet advokátky JUDr. Dany Novákové do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 14. 6. 2008 č. j. 04/65/336B (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodla, že se žalobce disciplinárně provinil proti své povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky žalované podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), a § 7 odst. 2 písm. a) stavovského předpisu České lékařské komory č. 1, organizační řád. Za spáchání tohoto disciplinárního provinění bylo žalobci uloženo disciplinární opatření-pokuta ve výši 10 000 Kč. Žalobce se měl disciplinárního provinění dopustit tím, že jako primář ortopedického oddělení v nestátním zdravotnickém zařízení Nemocnice sv. Zdislavy, a.s., se podílel na realizaci endoprotéz typu ANA NOVA výrobce Intraplant GmbH, která byla provedena ve dnech 10. - 16. 3. 2004 u pěti pacientů, ačkoli u těchto endoprotéz nebylo v uvedené době vydáno prohlášení o shodě jejich vlastností s technickými požadavky stanovenými obecně závaznými právními předpisy, ani ujištění o vydání tohoto prohlášení, čímž byl porušen § 4 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 4 písm. d) zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná zejména uvedla, že kloubním endoprotézám uvedeného typu nebyla udělena evropská značka shody CE podle směrnice 93/42/EHS, ani nebyla posouzena shoda jejich vlastností s technickými požadavky podle § 13 odst. 9 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Protože tyto skutečnosti podle § 4 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) zákona č. 123/2000 Sb. jsou podmínkou pro užití těchto zdravotnických prostředků, poskytovatel je nebyl oprávněn použít. K tomuto závěru dospěly i jiné státní orgány. Žalobce v rámci svého vyjádření při jednání senátu Čestné rady České lékařské komory dne 9. 9. 2006 potvrdil, že přímo operoval tři z pěti pacientů; uvedl, že ani nevěděl, zda se při této implantaci jedná o „klinický pokus“, či nikoli. Poukázal na to, že byl o nezávadnosti uvedených protéz ujištěn jak ředitelem a odborným zástupcem nemocnice MUDr. T., tak výrobcem. Podle žalované z toho vyplývá, že doklady, jejichž existenci by měl poskytovatel zdravotní péče před implantací ověřit, k endoprotézám připojeny nebyly. Postup žalobce jako operatéra i jako primáře oddělení byl v rozporu s výslovným zákonným zákazem užívat při poskytování zdravotní péče zdravotní prostředky, jestliže nemají příslušná ujištění o vydání prohlášení o shodě. Žalobce byl podle žalované povinen uvedenou skutečnost ověřit, přičemž opomenutí této povinnosti je o to závažnější, že působil v pozici primáře oddělení. Nehraje žádnou roli, že žalobce byl o nezávadnosti endoprotéz ústně ujištěn svým nadřízeným MUDr. T., neboť ji měl jako primář a operatér prověřit sám. Podle žalované se jedná o latentně velmi nebezpečné jednání, kdy lékař ve funkci primáře, ač si je vědom, že jde o nový zdravotní prostředek, řádně nezkontroluje, zda jsou dány podmínky pro jeho použití v praxi a tento prostředek použije. Fakt, že nedošlo k poškození pacientů, lze považovat za polehčující okolnost, nikoli za důvod konstatování neviny či neuložení disciplinárního opatření. O tom, že kontrola endoprotéz je běžnou povinností primáře oddělení, jasně svědčí i postup předchůdce žalobce, MUDr. S., který po zjištění, že tyto endoprotézy nemají potřebné prohlášení o shodě a nesplňují tak zákonné podmínky svého užití, provedení implantací odmítl. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, v níž vznesl řadu žalobních námitek, které krajský soud neshledal důvodnými (a nejsou ani předmětem této kasační stížnosti). Důvodnou však shledal námitku týkající se toho, že porušení povinností stanovených v § 4 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) zákona č. 123/2000 Sb. nebylo žalobci prokázáno. Krajský soud uvedl, že žalobci je ve výroku napadeného rozhodnutí kladeno za vinu porušení shora uvedených ustanovení, podle nichž poskytovatelé nesmějí používat zdravotnické prostředky při poskytování zdravotní péče, jestliže nemají kopii písemného ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal k těmto prostředkům prohlášení o shodě podle zvláštního předpisu. Ust. odstavce 4 tohoto ustanovení upravuje uvedené povinnosti ve vztahu k poskytovateli, jímž je v projednávané věci nestátní zdravotnické zařízení (Nemocnice sv. Zdislavy, a.s.). Ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, v případě nestátního zdravotnického zařízení, které je právnickou osobou, odpovídá za jeho odborné vedení odborný zástupce. Podle názoru krajského soudu z obsahu správního spisu ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalobce byl fyzickou osobou, která je odborným zástupcem poskytovatele a která tedy odpovídá za jeho odborné vedení. V napadeném rozhodnutí je pouze konstatováno, že žalobce byl v posuzovaných případech operatérem a současně zastával funkci primáře ortopedického oddělení. Blíže se náplní jeho práce a zejména rozsahem odpovědnosti ve vztahu k citovaným ustanovením zákona č. 123/2000 Sb. žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nezabývala. Krajský soud má za to, že bez přesné specifikace odpovědnosti žalobce, která by se opírala např. o pracovní smlouvu, organizační řád poskytovatele či jiné listinné důkazy, nelze učinit závěr o porušení § 4 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) zákona č. 123/2000 Sb. žalobcem. Pokud tak žalovaná učinila, je její rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalovaná sice v předposledním odstavci napadeného rozhodnutí uvedla, že žalobce jako primář oddělení ortopedie byl povinen skutečnost splnění všech zákonných předpokladů pro použití endoprotéz ověřit a nikoli pouze spoléhat na ujištění nadřízeným pracovníkem, aniž by však specifikovala právní předpis, smluvní ujednání či jiný podklad rozhodnutí, z něhož tento závěr dovozuje. Zdůvodnění tím, že se jedná o běžnou povinnost primáře oddělení, neboť takto postupoval předchůdce žalobce ve funkci primáře MUDr. S., je podle krajského soudu pro posouzení disciplinární odpovědnosti žalobce zcela irelevantní, neboť vypovídá pouze o zavedené praxi MUDr. S. a nikoliv o rozsahu odpovědnosti primáře ortopedického oddělení. Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud projednával rovněž kasační stížnost žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009 č. j. 22 Ca 210/2008 - 25. V této věci se jednalo o použití týchž endoprotéz a rozhodnutím žalované byl MUDr. T. uznán v této souvislosti vinným disciplinárním proviněním spočívajícím v tom, že jako odborný zástupce nestátního zdravotnického zařízení Nemocnice sv. Zdislavy, a.s., a jako přednosta chirurgického oddělení nařídil v tomto zdravotnickém zařízení provést implantaci endoprotéz typu ANA NOVA u shora uvedených pěti pacientů, ačkoliv u těchto endoprotéz nebylo v uvedené době vydáno prohlášení o shodě jejich vlastností s technickými požadavky, ani ujištění o vydání tohoto prohlášení. Stěžovatelka opřela kasační stížnost o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy o tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka namítá, že soudem vytýkaný nedostatek prokázání odpovědnosti se nezakládá na pravdě a podrobnější zkoumání odpovědnosti žalobce, než bylo dosud učiněno, je z hlediska právního posouzení irelevantní, neboť z obsahu spisu i napadeného rozhodnutí odpovědnost žalobce jednoznačně vyplývá a byla prokázána dostatečnými důkazními prostředky. Poukazuje na § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., který stanoví, že