3 Ads 36/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 36/2010- 110 - text 3 Ads 36/2010 - 118 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem Rokycanova 1268/1, Chomutov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2004/58338442, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2009, č. j. 16 Cad 65/2009 – 89, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2009, č. j. 16 Cad 65/2009  89, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 21. 12. 2009, č. j. 16 Cad 65/2009 – 89 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2004/58338-442 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil k odvolání stěžovatele rozhodnutí Úřadu práce v Mostě ze dne 2. 11. 2004, č. j. MOA-2806/2004-M 05 A 1761/2004, MOA3663/2004-M REKV 01 1761/04 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla stěžovateli uložena povinnost vrátit na účet úřadu práce část podpory v nezaměstnanosti za období od 21. 4. 2004 do 31. 7. 2004 ve výši 13 009 Kč. Žalovaný změnil výrok prvoinstančního rozhodnutí tak, že znění „o vrácení přeplatku podpory v nezaměstnanosti“ bylo nahrazeno zněním „o povinnosti vrátit část poskytnutého hmotného zabezpečení“, a dále v tom směru, že bylo rozhodnuto na základě ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, účinného do 30. 9. 2004, a jednalo se o část poskytnutého hmotného zabezpečení, nikoliv o podporu v nezaměstnanosti, jak nesprávně uvedl úřad práce. V odůvodnění žalovaný zrekapituloval skutkový stav a uvedl, že odvolání stěžovatele nebylo možno vyhovět. Stěžovatel byl při svém zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání řádně poučen o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, které obsahuje i informaci o tom, že v evidenci uchazečů o zaměstnání může být veden pouze občan, který není v pracovním nebo obdobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost ani se nepřipravuje soustavně pro povolání, jakož také informaci o tom, že za pracovní vztah se považuje vztah na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Žalovaný uvedl, že stěžovatel porušil svou povinnost vůči úřadu práce tím, že nesplnil svou oznamovací povinnost vůči úřadu práce a zamlčel vznik vztahu k zaměstnavateli. Stěžovatel byl tedy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 21. 4. 2004 neoprávněně a hmotné zabezpečení mu bylo od té doby poskytováno jeho zaviněním neprávem. Stěžovatel musel být obeznámen s faktem, že uzavírá dohodu o pracovní činnosti, navíc i on sám v čestném prohlášení ze dne 5. 10. 2004 uvedl, že skutečně pro zaměstnavatele pracoval. Výkon práce na základě této dohody byl důvodem, proč ode dne 21. 4. 2004 stěžovatel nemohl být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ačkoliv žalovaný připustil, že zpočátku stěžovatel projevil snahu výkon své práce ohlásit (tvrdil, že předloží pracovní smlouvu potvrzující jeho nástup do zaměstnání), dne 5. 5. 2004 výslovně sdělil, že pracovní poměr se neuskutečnil a tehdy i svou práci na základě dohody o pracovní činnosti výsledně zamlčel. Rozhodnutí úřadu práce o vrácení části poskytnutého hmotného zabezpečení, které bylo stěžovateli vypláceno v období od 21. 4. 2004 do 31. 7. 2004 ve výši 13 009 Kč, bylo tedy dle žalovaného vydáno oprávněně. Zákon o zaměstnanosti navíc neobsahuje žádné ustanovení o tvrdosti zákona, a tudíž nelze podle žalovaného zohlednit skutečnost, že stěžovatel pracoval pouze několik dní na základě dohody o pracovní činnosti a pracovní poměr mu nakonec nevznikl. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel návrh, který označil jako „žaloba podle § 244 a násl. OSŘ“. Uvedl, že „je na svých právech dotčen tím, že oběma výše uvedenými rozhodnutími je donucován vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 21. 4. 2004 do 31. 7. 2007, ačkoli by ji měl vrátit pouze v části odpovídající době od 21. 4. 2004 do 30. 4. 2004“. Proto stěžovatel navrhl, aby soud rozsudkem odložil vykonatelnost obou uvedených rozhodnutí a uložil mu povinnost zaplatit žalovanému do 15-ti dnů od právní moci částku 1018,80 Kč, a tím vrátit část podpory v nezaměstnanosti jen za období od 21. 4. 2004 do 31. 4. 2004. Dále navrhl, aby mu žalovaný zaplatil do 15-ti dnů od právní moci rozsudku náklady řízení. Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že na projednávanou věc dopadá právní úprava zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, který byl platný a účinný v době zařazení stěžovatele do evidence uchazečů o zaměstnání, na jehož základě bylo stěžovateli přiznáno a vypláceno hmotné zabezpečení. Citoval ustanovení § 7 odst. 1, § 12 a § 17 odst. 1, 3 a § 18 odst. 1 tohoto zákona a dovodil, že stěžovatel byl při zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dne 1. 4. 2004 poučen o tom, že za pracovní vztah se považuje pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, i vztah na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Dále krajský soud vyhodnotil obsah spisu žalovaného a konstatoval, že podle listiny „Přehled kontaktů uchazeče včetně poznámek“ ze dne 28. 4. 2004 se dostavila na úřad práce stěžovatelova družka, která nahlásila stěžovatelův pracovní poměr s tím, že stěžovatel předloží novou pracovní smlouvu. Stěžovatel při kontaktu s úřadem práce dne 29. 4. 2004 uvedl, že pracovní smlouvu doloží, ale ještě ji nemá k dispozici. Při kontaktu s úřadem práce dne 5. 5. 2004 stěžovatel uvedl, že pracovní smlouva mu nebyla vystavena, neboť pracovní poměr nebyl uskutečněn. Poté úřad práce svou vlastní činností za součinnosti VZP a společnosti PRIMM bezpečnostní služba, s. r. o. zjistil, že stěžovatel s touto společností uzavřel dohodu o pracovní činnosti na dobu od 21. 4. 2004 do 30. 4. 2004. Stěžovatel tuto skutečnost úřadu práce neoznámil, přestože mu v tom nebránila žádná překážka. Jeho zaviněním tak došlo k tomu, že úřad práce neoprávněně vyplatil hmotné zabezpečení v celkové výši 13 009 Kč. Krajský soud k tomu uvedl, že stěžovatel od 21. 4. 2004 vykonával pro zaměstnavatele práci, a proto od tohoto dne nemohl být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (jedná se o překážku vedení uchazeče v evidenci podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o zaměstnanosti) a nemohlo mu být poskytováno hmotné zabezpečení, neboť toto náleží pouze evidovaným uchazečům o zaměstnání. Krajský soud vzal za jednoznačně prokázané, že mezi stěžovatelem a společností PRIMM bezpečnostní služba s. r. o. došlo k uzavření dohody o pracovní činnosti, kterou stěžovatel podepsal. I kdyby stěžovatel podepsal bianco papír, jak tvrdil, musel si být vědom, že podepisuje dohodu o pracovní činnosti, což je na tomto formuláři předtištěno. Navíc žalobce pro tuto společnost skutečně pracoval, což osvědčil i čestným prohlášením ze dne 5. 10. 2004. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že stěžovatel zamlčel výkon práce pro uvedeného zaměstnavatele. Jelikož žádné skutečnosti nenasvědčovaly, že stěžovatel v době od 21. 4. 2004 do 30. 4. 2004 vykonával práci, úřad práce tuto skutečnost zjistil až vlastní úřední činností v září roku 2004. Tímto jednáním si stěžovatel pro sebe přivodil situaci, jejímž výsledkem je vydání pro něho nepříznivých rozhodnutí žalovaného i úřadu práce. Pokud by stěžovatel dodržel správný postup, o němž byl poučen prostřednictvím listiny „Základní práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání“, a informoval úřad práce o výkonu práce pro zaměstnavatele ve dnech 21. 4. 2004 – 30. 4. 2004, byla by mu evidence uchazeče o zaměstnání ukončena. Pokud by následně prokázal, že je od 1. 5. 2004 znovu nezaměstnaný, úřad práce by ho nově zařadil do evidence uchazečů o zaměstnání s nárokem na hmotné zabezpečení. V kasační stížnosti opřené o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel uvedl, že skutečně u společnosti PRIMM bezpečnostní služba v.o.s. v průběhu dubna začal pracovat, ale pracovní smlouvu neobdržel. Odpracoval šest směn 21. 4., 22. 4., 23. 4., 28. 4. a 30. 4. Pak mu již práce nebyla přidělována. Stěžovatel uvedl, že dohodu o pracovní činnosti úřad práce obdržel až dne 21. 9. 2004 od zaměstnavatele. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že úřadu práce řádně nahlásil veškeré okolnosti týkající se jeho pracovního poměru v dubnu 2004, ovšem záznamy se uchazeči o zaměstnání nepředkládají k podpisu. Proto stěžovatel neviděl, co úřednice přesně zapsala. Je na příslušných pracovnících úřadu práce, aby si lépe prověřili da