3 Azs 28/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 28/2010- 43 - text 3 Azs 28/2010 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: nezl. D. B., právně zast. JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2010, č. j OAM-79/LE-LE05-LE05-2010, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, č. j. 46 Az 14/2010 – 26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žádost jeho zákonné zástupkyně o zproštění funkce soudem ustanovené zástupkyně JUDr. Aleny Lněničkové a o ustanovení jí navržené advokátky Mgr. Bohdany Novákové. V bodě IV. žaloby požádala zákonná zástupkyně žalobce „o ustanovení právního zástupce ve věci“. Usnesením ze dne 29. 6. 2010, č. j. 46 Az 14/2010 - 22, ustanovil soud žalobci k ochraně jeho práv zástupkyni JUDr. Alenu Lněničkovou, advokátku se sídlem Praha 9, Jandova 8. Současně jí uložil odstranit nedostatky žaloby. Dne 4. 8. 2010 podala zákonná zástupkyně žalobce „Novou žádost o ustanovení právního zástupce“, v níž uvedla, že již dříve žádala o ustanovení advokátky Mgr. Bohdany Novákové, která již zastupuje ex offo ji samotnou i její dceru. Mgr. Nováková mluví rusky, zná jejich případ, dlouhodobě s nimi spolupracuje, nežádá žádné platby a chová se k nim slušně. Soud v minulosti ustanovil manželovi zákonné zástupkyně žalobce jiného advokáta, který se choval nevhodně, neinformoval je o konci řízení a vyhýbal se jim. Zkazil tím řízení jejímu manželovi. Zákonné zástupkyni žalobce byl rovněž ustanoven advokát, který také neměl zájem zabývat se jejich případem. Proto se dle svého přesvědčení důvodně obává, že s neznámým advokátem dopadne stejně. Existují i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kde byl uznán argument stěžovatele, který žádal o ustanovení konkrétního zástupce právě z důvodu znalosti věci a procesní ekonomie. Zákonná zástupkyně žalobce proto požádala o zproštění zastupování JUDr. Lněničkové a ustanovení Mgr. Novákové. Krajský soud žádost zákonné zástupkyně žalobce zamítl. Z relevantních ustanovení soudního řádu správního vyplývá, že právo nezletilého žalobce na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, je právem na zástupce, kterým může být i advokát. Nejedná se však o právo na konkrétního zástupce, kterého žalobce v žádosti označí. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25, „pokud by toto právo mělo být právem na konkrétního zástupce, pak by se taková interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem“. Nedostatek finančních prostředků související se splněním podmínky osvobození od soudních poplatků je pouze jednou z podmínek vyplývajících z § 25 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud nemohl přihlédnout ani k údajné jazykové vybavenosti navržené advokátky, neboť jazykové schopnosti nejsou podmínkou pro ustanovení zástupce, a to bez ohledu na skutečnost, že zákonná zástupkyně žalobce ovládá český jazyk do té míry, že je schopná v zásadních věcech se dohovořit (jak prokázala ve svém podání), a že jednání před soudem proběhne za přítomnosti ustanoveného tlumočníka z jazyka ruského. Usnesení Krajského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím své zákonné zástupkyně kasační stížností z důvodu vymezeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Protože je cizinka a nerozumí vůbec českému právu a jen omezeně českému jazyku, požadovala ustanovení advokáta v Praze, a to Mgr. Bohdanu Novákovou. Opakovaně u soudu uvedla, že Mgr. Nováková zastupovala léta ji samotnou a její dceru, zná její případ etc. Z důvodu procesní ekonomie a jistoty zastupovaných proto opakovaně požádala o ustanovení téže advokátky. Ve svém podání uvedla, že již dva náhodně ustanovení advokáti její rodinu významně poškodili svým neprofesionálním a neetickým jednáním. Představa, že se bude seznamovat s třetí advokátkou a tajně doufat, že ji tentokrát neodbude a nepoškodí a vůbec bude schopna je alespoň informovat o výsledku řízení, v zákonné zástupkyni stěžovatele vzbuzuje hrůzu. Zastupování ze strany NNO (např. OPU), které také věří, bohužel není přípustné a ani refundované. Zákonná zástupkyně stěžovatele proto požádala Nejvyšší správní soud, aby jí byla skutečně přidělena jediná slušná advokátka, kterou za léta strávená v ČR poznala. Nechce být opět poškozena a vystavena např. detenci nebo snad deportaci kvůli další chybě advokáta ex offo. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. § 104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je kasační stížnost přijatelná mimo jiné v případě, kdy se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. Jelikož kasační stížností vznesená otázka již byla posuzována rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu a zásady zde obecně formulované bylo ve vztahu k projednávané věci nutno dále rozvést, shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. Přezkoumal proto napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních bodů, avšak po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Jak již bylo naznačeno výše, zákonné zástupkyni stěžovatele lze přisvědčit v tom, že judikatura Nejvyššího správního soudu se od vydání krajským soudem citovaného rozsudku ve věci sp. zn. 6 Ads 64/2005 dále vyvíjela. Rozsudkem rozšířeného senátu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud rozhodl, že pokud účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, je zpravidla na místě takovému návrhu vyhovět. Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Rozšířený senát zdůraznil, že „vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce bude namístě především tehdy, bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými hledisky, které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení navrhne konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato důvěra přitom představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 214/2005 - 96 (www.nssoud.cz)]. Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou předpokladem pro to, že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby. Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například specializace navrhovaného zástupce na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat s účastníkem řízení (typicky právě v případě žadatelů o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce, kterým se dorozumí“. Naproti tomu ale rozšířený senát dále uvedl, že „[p]rávo účastníků řízení na ustanovení konkrétního zástupce... nepochybně nemůže mít podobu práva absolutního. Za rozumné a věcně oprávněné důvody tak zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce je všeobecně znám... Další meze práva na ustanovení konkrétního zástupce p