6 Ads 171/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 171/2009- 60 - text 6 Ads 171/2009 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Elektrizace železnic Praha a. s., se sídlem nám. Hrdinů 1693/4a, Praha 4 - Nusle, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, Opava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2008, č. j. 3127/1.30/08/14.3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2009, č. j. 22 Ca 63/2009 - 22, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Kasační stížností ze dne 10. 9. 2009 napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 63/2009 - 22 ze dne 30. 7. 2009, kterým byla zamítnuta jeho žaloba podaná dne 29. 1. 2009 proti rozhodnutí žalovaného č. j. 3127/1.30/08/14.3 ze dne 4. 12. 2008. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, č. j. 7074/10.10 - M/08/14.3 ze dne 14. 11. 2008. Předmětem řízení bylo uložení sankce za porušení předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 30. 3. 2006 zahájil Oblastní inspektorát práce (dále převážně jen „ správní orgán I. stupně“) u stěžovatele kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu poškozeného P. C. (zaměstnance žalobce), ke kterému došlo dne 10. 3. 2006 v 11:00 hod. Po provedeném správním řízení vydal orgán I. stupně dne 5. 4. 2007 pod č. j. 6546/10.10/06/14.3 rozhodnutí, jímž žalobci za správní delikty na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. e), f), j), s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále převážně jen „zákon o inspekci práce“), uložil podle § 30 odst. 2 písm. c), d) cit. zákona pokutu v celkové výši 950 000 Kč. O odvolání žalobce poté rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 6. 2007, zn. 790/1123/1.30/07 (rozhodnutí částečně potvrdil, částečně zrušil a řízení v rozsahu zrušovacích výroků zastavil). Krajský soud v Ostravě k žalobě podané proti tomuto rozhodnutí dne 29. 7. 2008, č. j. 22 Ca 282/2007 - 30, rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2007 pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2007 je nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Po vrácení věci soudem žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1317/1.30/1938/07, rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 5. 4. 2007, č. j. 6546/10.140/06/14.3, zrušil a věc vrátil orgánu I. stupně k novému projednání, který poté vydal rozhodnutí ze dne 14. 11. 2008, č. j. 7074/10.10 - M/08/14.3. V tomto rozhodnutí správní orgán I. stupně uznal stěžovatele vinným správním deliktem na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění platném do 31. 12. 2006, kterého se stěžovatel dopustil tím, že nezajistil opatření potřebných k prevenci rizik, ačkoli k tomu měl povinnost podle § 132a odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2006, když jako zaměstnavatel dne 10. 3. 2006 při provádění montáže konstrukce stožáru TBS 245 č. 17 o výšce 11 m v prostoru kolejiště nádraží Štítina zaměstnancem P. C., nar. X, ve výšce nejméně 5 m, nepřijal technická a organizační opatření k zabránění jeho pádu z výšky nebo k jeho bezpečnému zachycení a nezajistil provedení těchto opatření, jak vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a přílohy č. 1 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a v rozporu s ustanovením a § 4 a kapitoly III. bod 10 přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb. v době, než došlo k pádu jmenovaného zaměstnance, tento zaměstnanec stál na žebříku ve výšce větší než 5m, aniž by byl zajištěn proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky, a za správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, kterého se stěžovatel dopustil tím, že nedodržel povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 133 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, když jako zaměstnavatel nesplnil povinnost zajistit zaměstnanci P. C. podle potřeb vykonávané práce ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, které se týkaly jejich práce a pracoviště, neboť mu zejména nezajistil informace o tom, jaké vhodné osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu z výšky pro montáž stožáru TBS 245 určil, jaká jsou vhodná kotevní místa, jaká rizika vyplývají z používání nebo nesprávného používání těchto prostředků a dále o rizicích při používání jemu poskytnutému a používanému pracovnímu polohovacímu systému, uložil podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, pokutu ve výši 350 000 Kč. Správní orgán I. stupně zároveň uložil stěžovateli povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž namítal vady řízení před správním orgánem (porušení základních zásad řízení, neúplná či nesprávná skutková zjištění), jakož i nesprávné právní posouzení věci. Výši sankce považoval za neúměrnou uváděným porušením bezpečnostních předpisů. Z hlediska skutkového se dále stěžovatel dožadoval znaleckého posudku, který by ozřejmil vliv opilosti zaměstnance na vznik pracovního úrazu. Z hlediska právního posouzení věci stěžovatel tvrdil, že jeho odpovědnost za tvrzené spáchání deliktu nemůže být postavena v rovině objektivní odpovědnosti. Poškozený pan C. byl vybaven všemi potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky, byl řádně proškolován a seznámen s technickými postupy. Požadavek proškolovat určení kotevních míst pro uchycení osobních ochranných pomůcek proti pádu je plněn soustavně, což bylo doloženo DVD programem, který je používán při školení a seznamování zaměstnanců s technologickými postupy pro práce ve výškách. Stěžovatel namítá, že se správní orgán I. stupně vůbec nezajímal, jak školení a kontrola znalostí probíhají, ale pouze od tzv. stolu je označil za nedostatečné. Stěžovatel dále poukázal na to, že je držitelem certifikátů ISO 9001 a 14001 platných v rámci celé Evropské unie, certifikátu OHSAS č. 18001 pro oblast bezpečnosti práce, má řádně zpracovány vnitropodnikové směrnice, které jsou minimálně 2 x ročně kontrolovány na základě auditových dohledů firmy SGS Czech republic, s. r. o. Orgán I. stupně by dle stěžovatelova názoru neměl konstatovat pouze obecně, že uvedená povinnost nebyla splněna, ale měl by konkretizovat v čem jsou předložené dokumenty zpracované podle vnitropodnikových směrnic a auditů nedostatečné. S ohledem na četnost vlastních i externích kontrol se stěžovatel domnívá, že výhrady orgánu I. stupně, že stěžovatel nesplnil povinnost organizovat práci, nestanovil a neprováděl pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, jsou neopodstatněné. Odůvodnění rozhodnutí by mělo obsahovat podrobné zdůvodnění, v čem je spatřováno nesplnění uváděných povinností. Stěžovatel trvá na tom, že bylo prokázáno, že byly panu C. poskytnuty vhodné osobní ochranné pracovní prostředky a o správnosti jejich používání byl proškolen, účast na školení je potvrzena vlastnoručním podpisem. Stěžovatel navrhl žalovanému rozhodnutí orgánu I. stupně zrušit a řízení zastavit. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím č. j. 3127/1.30/08/14.3 ze dne 4. 12. 2008, kterým toto odvolání zamítl. Zastával přitom shodné stanovisko s orgánem I. stupně, že provedení důkazu znaleckým posudkem za účelem zjištění možného vlivu opilosti na pád P. C. není nutné ke zjištění stavu věci; správní orgán I. stupně zjistil u stěžovatele porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a tato porušení existují bez ohledu na to, zda byl poškozený pod vlivem alkoholu. Odpovědnost za správní delikty právnických osob je konstruována jako objektivní, zaměstnavatel se nemůže zprostit své odpovědnosti možným spoluzaviněním poškozeného zaměstnance. Orgán I. stupně správně v odůvodnění odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, neboť přítomnost alkoholu v krvi zaměstnance může obstát pouze v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, nikoliv při odpovědnosti za správní delikt právnické osoby. Žalovaný poukázal na to, že tuto okolnost orgán I. stupně zohlednil, neboť snížil udělenou pokutu na 350 000 Kč. Skutková zjištění shledal žalovaný úplnými; jako přiléhavé skutkové zjištění označil postup správního orgánu I. stupně, jenž vycházel z Návodu k používání, úd