6 Aps 6/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Aps 6/2009- 146 - text 6 Aps 6/2009 - 151 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2009, č. j. 5 Ca 57/2006 - 101, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2009, č. j. 5 Ca 57/2006 - 101, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: V letech 2004 a 2005 se žalobce několikrát obrátil na Policii České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, se žádostí o poskytnutí informací podle § 13 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o obsahu stížnostních spisů, jež vyřizovali pracovníci skupiny kontroly stížností a jež se týkaly osoby žalobce. Žalobce však narazil na obstrukční postup a arogantní a vulgární chování ze strany zaměstnanců. Proti takovému postupu podal žalobce dne 31. 10. 2005 stížnost k Policii české republiky, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, která byla shledána oprávněnou a žalobce byl ujištěn, že budou učiněna opatření k nápravě. Dne 28. 12. 2005 se žalobce spolu s panem D. Š. dostavil po předchozím pozvání na Policii České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, kde mu měl být předložen další stížnostní spis, ohledně kterého žalobce žádal poskytnutí informací. Poté, co byl žalobci spis předložen, vešel do návštěvní místnosti muž v civilním oděvu (později vyšlo najevo, že se jednalo o vedoucího skupiny kontroly a stížností Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, mjr. P. F.), který ani na opakovanou žádost žalobce neprokázal svoji příslušnost k Policii České republiky, a začal žalobce i jeho společníka natáčet videokamerou. Žalobce se tedy k muži s kamerou otočil zády, ten na něj však ve snaze pokračovat v natáčení začal pokřikovat a vzápětí jej několikrát udeřil rukou do zad ve snaze žalobce odstrčit. Prakticky totéž zacházení (s výjimkou „fyzického napadení“) ze strany žalovaného vůči žalobci se opakovalo i následujícího dne 29. 12. 2005, opět při poskytování informací o obsahu stížnostního spisu. Proti tomuto jednání Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, již označil jako žalovanou, brojil žalobce žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu k Městskému soudu v Praze. V žalobě se domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, spočívajícího jednak v bezdůvodném použití násilí ze strany jejího příslušníka vůči žalobci dne 28. 12. 2005 a jednak v neoprávněném pořizování videozáznamu o průběhu poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím dne 28. 12. 2005 a 29. 12. 2005. Žalobce se dále domáhal, aby městský soud zakázal Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, v tomto zásahu pokračovat nebo zásah opakovat. Součástí žaloby byl také návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, zakázáno pořizovat videozáznamy osoby žalobce a užívat vůči němu fyzického násilí při poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podáním ze dne 21. 3. 2006 žalobce doplnil žalobu tak, že požadoval, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu, ke kterému došlo dne 28. 12. 2005, když zaměstnanec Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, od žalobce neoprávněně vybral částku ve výši 37,50 Kč za poskytnutí informací. Dále se žalobce domáhal toho, aby soud nařídil žalovanému obnovit stav před zásahem. Dne 30. 3. 2006 vydal městský soud usnesení, kterým zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, neboť dospěl k závěru, že v daném případě není třeba zatímně upravit poměry účastníků tak, jak navrhoval žalobce. Soud v tomto usnesení označil jako žalovaného (a nadále s ním v celém řízení o ochraně před nezákonným zásahem jako se žalovaným jednal) Ministerstvo vnitra, a to na rozdíl od žalobce, který v žalobě uvedl jako žalovanou Policii České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha. To soud odůvodnil tím, že v souladu s § 1 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, je Policie České republiky ozbrojeným bezpečnostním sborem, který je dle § 3 odst. 1 téhož zákona podřízen Ministerstvu vnitra. Z § 83 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), pak plyne, že jde-li v řízení o ochraně před nezákonným zásahem o zásah ozbrojeného bezpečnostního sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen. Žalovaným je proto v tomto řízení Ministerstvo vnitra a nikoliv žalovaná označená žalobcem. Podáním ze dne 2. 12. 2008 vzal žalobce v části domáhající se, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, vůči žalobci, ke kterému došlo dne 28. 12. 2005 neoprávněným vybráním částky 37,50 Kč za poskytnutí informací, a aby nařídil obnovit stav před zásahem, svůj návrh zpět, neboť neoprávněně vybraná částka mu byla v mezidobí vrácena. Toto podání žalobce dále obsahovalo doplnění žalobního petitu, v němž žalobce vyslovil požadavek, aby soud dále žalovanému nařídil zničit všechny videozáznamy pořízené ve dnech 28. 12. 2005 a 29. 12. 2005, jež zachycují osobu žalobce. Rozsudkem městského soudu byla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného vůči žalobci, ke kterému došlo jednak dne 28. 12. 2005 bezdůvodným použitím násilí ze strany příslušníka Policie České republiky vůči osobě žalobce a jednak ve dnech 28. 12. 2005 a 29. 12. 2005 neoprávněným pořizováním videozáznamu o průběhu poskytování informací za účasti žalobce, odmítnuta. V části, v níž se žalobce domáhal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v zásahu nebo opakovat zásah spočívající v pořizování videozáznamu a v použití fyzického násilí vůči žalobci při poskytování informací a aby žalovanému nařídil zničit všechny videozáznamy pořízené ve dnech 28. 12. 2005 a 29. 12. 2005 a zachycující osobu žalobce, byla žaloba zamítnuta. Řízení o části žaloby, v níž se žalobce domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu vůči žalobci, k němuž došlo dne 28. 12. 2005 neoprávněným vybráním částky 37,50 Kč za poskytnutí informací a aby nařídil žalovanému obnovit stav před zásahem tak, že mu vybranou částku vrátí, bylo tímto rozsudkem zastaveno. Městský soud svůj rozsudek odůvodnil tím, že v části žaloby, v níž se žalobce domáhá vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného bylo na místě žalobu dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout, neboť z § 85 s. ř. s. vyplývá, že žaloba je nepřípustná v případě, kdy se žalobce domáhá pouze určení, že zásah byl nezákonný. Zamítnutí části žaloby pak městský soud odůvodnil tím, že žaloba před nezákonným zásahem je důvodná pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v § 82 s. ř. s., tedy i podmínka, že zásah nebo jeho důsledky trvají nebo že hrozí opakování zásahu. Dle názoru městského soudu nebyla v tomto případě tato podmínka splněna, neboť je zřejmé, že zásah spočívající v pořizování videozáznamu a v použití fyzického násilí vůči žalobci již v době podání žaloby netrval. Co se týče žalobcem namítané hrozby opakování zásahu, městský soud dospěl k závěru, že opakování téhož zásahu vůči žalobci v budoucnu nehrozí, neboť pokud by v budoucnu žalobce znovu získával informace u žalovaného a došlo znovu k zásahu, nejednalo by se o opakování, nýbrž o nový zásah. Dle městského soudu se žalobce svým návrhem domáhá ochrany před aktuálně neexistujícími zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, takovou ochranu však nelze na základě ustanovení § 82 s. ř. s. žalobci poskytnout. K požadavku žalobce, aby soud nařídil žalovanému zničit všechny videozáznamy, jež zachycují jeho osobu, městský soud uvedl, že dle sdělení žalovaného byly všechny tyto videozáznamy znehodnoceny a o této skutečnosti byl pořízen dne 31. 12. 2005 záznam do jednacího protokolu 2/100, jehož kopii žalovaný předložil soudu. Soud tak má za prokázané, že předmětné videozáznamy byly znehodnoceny, a proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud nařídil žalovanému tyto videozáznamy zničit, zamítl, neboť není vzhledem k výše uvedenému důvodná. Zastavení řízení o části žaloby pak městský soud zdůvodnil částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobce. Proti rozsudku Městského soudu v Praze pod