7 As 42/2010 — Nejvyšší správní soud

7 As 42/2010- 74 - text  č. j. 7 As 42/2010 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Občanské sdružení SK Slavia Praha, se sídlem Vladivostocká 1460/10, Praha 10, zastoupen JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem Anglická 28, Praha 2, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 Ca 321/2007 - 33, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 Ca 321/2007 - 33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Osoba zúčastněná na řízení Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 Ca 321/2007 - 33, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 Ca 321/2007 - 33, zrušil k žalobě Občanského sdružení SK Slavia Praha (dále také „žalobce“) rozhodnutí žalovaného Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze (dále též „žalovaný“) ze dne 23. 10. 2007, č. j. ZKI-O-62/333/2007/Ho, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále také „katastrální úřad“) ze dne 22. 1. 2007, č. j. OR-1263/2006-101/47 a současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí, a celou věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že prvostupňovým správním rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že 1. Nejedná se o chybu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 katastrálního zákona. 2. V katastru nemovitostí České republiky, v katastrálním území Vršovice, obec Praha, zůstane po právní moci tohoto rozhodnutí evidováno 2.1 u pozemků parc. č. 1854/38 a 1854/39 vlastnické právo pro Českou republiku na základě seznamu číslo III Jmění veřejného s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Ministerstvo financí, 2.2 u budovy bez čp/če na pozemku parc. č. 1854/39 jako nabývací titul Kolaudační rozhodnutí č. j. 2495/1992 Vrš. D. 1460, včetně doplnění SÚ 1581/97/Šk-d 1460 Vrš. Správní soud přitom ze spisu k věci samé zjistil, že právnímu předchůdci žalobce bylo na základě hospodářských smluv ze dne 1. 2. 1969 a 15. 6. 1972 zřízeno právo trvalého užívání, mimo jiné, i k pozemkům parc. č. 1854/38 a 1854/39, a to jako vlastníkovi budovy, kterou je pozemek zastavěn. Dne 23. 10. 2000 pak žalobce požádal, s odkazem na ustanovení § 879c občanského zákoníku, Ministerstvo financí o změnu práva trvalého užívání pozemků na vlastnické právo u pozemků parc. č. 1854/38 a 1854/39 v k. ú. Vršovice, obec Praha. Vznikla tak zásadní sporná otázka, zda k nabytí vlastnického práva podle ustanovení § 879c občanského zákoníku postačuje skutečnost, že žalobce splnil zákonné podmínky stanovené tímto ustanovením, kterou je podání žádosti k příslušnému státnímu orgánu a uplynutí času, resp. lhůty jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., jež začala běžet od 1. 7. 2000, či zda tato skutečnost nepostačuje k provedení zápisu změny vlastnického práva na žalobce a je proto ještě nutné předložit souhlasné prohlášení podle ustanovení § 36 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, tj. souhlasné prohlášení žalobce a Ministerstva financí. Městský soud dospěl k závěru, že žalobce splnil obě zákonné podmínky. Je tomu tak proto, že žalobce požádal o změnu práva trvalého užívání pozemku na vlastnické právo a že proběhla i jednoletá „transformační“ lhůta, která doběhla bez ohledu na vydání zákona č. 229/2001 Sb. s jeho zrušenou druhou částí. Právo trvalého užívání pozemků bylo i po vydání zákona č. 229/2001 Sb. způsobilé se přeměnit na vlastnické právo ve smyslu ustanovení 879c odst. 1 občanského zákoníku, a to bez dalšího. Jelikož citované ustanovení nestanoví žádnou jinou další podmínku pro transformaci práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické, žalobce se stal vlastníkem předmětných nemovitostí ex lege. Souhlasné prohlášení žalobce a Ministerstva financí k prokázání vlastnického práva (§ 36 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb.) je proto nadbytečné a nemá ani obsahový podklad v zákoně. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení jako stěžovatel (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřela o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to, že městský soud nesprávně vymezil spornou otázku, kterou spatřoval v tom, zda k nabytí vlastnického práva podle ustanovení § 879c občanského zákoníku postačuje skutečnost, že žalobce splnil zákonné podmínky stanovené tímto ustanovením, kterou je podání žádosti k příslušnému státnímu orgánu a uplynutí času, resp. lhůty jednoho roku ode dne účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., jež začala běžet od 1. 7. 2000, či zda tato skutečnost nepostačuje k provedení zápisu změny vlastnického práva na žalobce a je proto ještě navíc nutné předložit souhlasné prohlášení podle ustanovení § 36 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, tj. souhlasné prohlášení žalobce a Ministerstva financí. Správní soud navíc tuto nepatřičnou argumentaci opírá i o nepatřičnou judikaturu, když odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1961/2006. Mezi účastníky je ve skutečnosti spornou otázkou, zda k zápisu vlastnického práva, nabytého podle ustanovení § 879c občanského zákoníku, do katastru nemovitostí postačí, aby žalobce nabytí vlastnického práva katastrálnímu úřadu toliko oznámil, či zda tato skutečnost nepostačuje pro provedení zápisu změny vlastnického práva na žalobce a je proto nutno předložit i souhlasné prohlášení podle § 36 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobce požádal dne 18. 10 2005 o provedení změny zápisu vlastnického práva s poukazem na ustanovení § 879c občanského zákoníku a katastrální úřad na základě tohoto podání vyznačil pro žalobce vlastnické právo. Následně však zjistil, že žalobce nedoložil souhlasné prohlášení, na základě kterého by mu mohlo být vyznačeno vlastnické právo, a že u návrhem dotčené budovy byl chybně evidován nabývací titul Proto chybné údaje katastru nemovitostí opravil, ale dne 25. 10. 2006 obdržel od žalobce nesouhlas s provedenou opravou. Z dikce vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se v době od 10. 7. 1996 do 1. 3. 2007 prováděly zákony č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky a č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem pak vyplývá, že záznamem se do katastru nemovitostí zapisují právní vztahy k nemovitostem na základě listin, které tyto právní vztahy podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují, přičemž pokud vznik, změna nebo zánik práva je vázán na existenci určité skutečnosti, ale „v právním předpise není stanoveno, jaká listina má být přílohou ohlášení pro záznam do katastru, a ohlašovatel nemůže nabytí práva doložit listinou, lze provést zápis do katastru na základě ohlášení doloženého souhlasným prohlášením o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniká nebo se omezuje, a osobou, jejíž právo vzniká nebo se rozšiřuje“. Stejnou úpravu lze nalézt též v současné platné prováděcí vyhlášce (§ 40 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb.). Městský soud navíc přehlédl i to, že minimálně v jednom případě trpí předmětné hospodářské smlouvy vadou podpisu, která působí jejich absolutní neplatnost. Předmětná rozhodnutí nejsou rozhodnutími hmotně právní povahy, protože nezasahují konečným způsobem do hmotně právního postavení žalobce. Jsou to toliko procesní rozhodnutí zasahující do práv daných správnímu orgánu pro vlastní vedení řízení. Právní vztahy, které tu byly před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí, se nezměnily a hmotně právní pozice žalobce tímto rozhodnutím nebyla dotčena. Žalovaný Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze v písemném vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že k zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce nepostačuje pouhé ohlášení s odkazem na ustanovení § 879c občanského zákoníku, nýbrž je nutné předložit souhlasné prohlášení podle ustanovení § 36 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Pro tento případ platí, že pokud vznik, změna nebo zánik práva je vázán na existenci určité právní skutečnosti (v projednávaném případě skutečnosti vyplývající z aplikace ustanovení § 879c občanského zákoní