18 Co 57/2006 — Nejvyšší správní soud

Konf 64/2009- 7 - text Konf 64/2009 - 13 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové, o návrhu Okresního soudu ve Zlíně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Brně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 127/2003, o schválení dohody o vydání nemovitostí: žalobkyně a) J. L., b) A. B., jako procesní nástupkyně původní žalobkyně L. S., a žalovaných 1) Pozemkový fond České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 2) Obec Spytihněv se sídlem Spytihněv 359, 3) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, t a k t o : P ř í s l u š n ý k rozhodnutí o návrhu žalobkyně podaném dne 16. 4. 2003 u Okresního soudu ve Zlíně a vedeném pod sp. zn. 17 C 127/2003 j e soud v občanském soudním řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně se návrhem doručeným dne 22. 6. 2009 domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc, který vznikl ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Krajským soudem v Brně, ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 127/2003. Ze spisu vyplynulo: Dopisem ze dne 25. 10. 1991 uplatnila žalobkyně u Okresního pozemkového úřadu ve Zlíně restituční nárok na vydání nemovitostí v katastrálním území Spytihněv ve smyslu § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), ve znění pozdějších změn a doplňků. Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 17. 8. 2001, čj. PÚ 202/01 E, k návrhu žalobkyně dohody o vydání nemovitostí neschválil. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně správní žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud usnesením ze dne 10. 2. 2003, čj. 29 Ca 397/2001 - 22, žalobu odmítl. Uvedl, že od 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, došlo ke změně právní úpravy správního soudnictví. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Rozhodovaná věc ale nemá veřejnoprávní charakter, neboť vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto o ní má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví. Zároveň žalobkyni poučil o možnosti podat do jednoho měsíce od právní moci usnesení žalobu proti napadenému rozhodnutí správního orgánu u okresního soudu. Žalobkyně pak podle tohoto poučení podala dne 16. 4. 2003 u Okresního soudu ve Zlíně jako soudu činného v občanském soudním řízení návrh na zahájení řízení. Domáhala se zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a schválení obou dohod o vydání, resp. nevydání požadovaných nemovitostí. Okresní soud ve Zlíně nejprve usnesením ze dne 7. 10. 2005, čj. 17 C 127/2003 - 29, žalobu odmítl, protože byla podána opožděně. Krajský soud v Brně jako civilní soud odvolací usnesením ze dne 28. 4. 2006, čj. 18 Co 57/2006 - 41, toto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba neodmítá. Shledal, že usnesením Krajského soudu v Brně (jako soudu správního) ze dne 10. 2. 2003 se žalobkyni nedostalo takového poučení, ze kterého by vyplýval hmotněprávní charakter lhůty pro podání žaloby v občanském soudním řízení; toto neúplné poučení má za následek porušení jejího práva na spravedlivý proces. Poté o věci znovu jednal okresní soud; z protokolu o jednání před ním (31. 7. 2007) vyplynulo, že žalobkyně „upravila žalobní petit s ohledem na současné znění příslušných ustanovení o. s. ř. § 244 a násl. tak, že se domáhá vydání rozhodnutí o tom, že pozemky, které jsou specifikovány v žalobě, se jí vydávají a že žalobkyně se stává jejich vlastnicí“. Okresní soud poté rozsudkem ze dne 7. 8. 2007, čj. 17 C 127/2003 - 111, rozhodl, že „žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že se žalobkyni vydávají do vlastnictví předmětné pozemky v katastrálním území Spytihněv, se zamítá“. Dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl o restitučním nároku žalobkyně správně, neboť žalobkyně nedarovala své pozemky státu v tísni. K dalšímu odvolání proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně jako civilní soud odvolací dne 19. 9. 2008, čj. 18 Co 271/2007 - 130, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu znovu k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění mj. uvedl: „Vydání nemovitostí povinnými osobami osobám oprávněným podle zákona o půdě je svou povahou vztahem občanskoprávním. Pro řešení sporů a jiných právních věcí z těchto právních vztahů vyplývajících je samotným zákonem o půdě dána pravomoc správních orgánů. Jde tak o výjimku z pravidla vysloveného ust. § 7 odst. 1 o. z., že spory z občanskoprávních vztahů projednávají a rozhodují soudy, kterou toto ustanovení připouští, když jeho závěr zní: „pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují jiné orgány.“ Soud tak může takový spor podle § 7 odst. 2 o. s. ř. projednat a rozhodnout jen za podmínek uvedených v části páté o. s. ř. (§ 244 odst. 1 a násl. o. s. ř.). Předpokladem pro projednání takové věci soudem je právní moc rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutím správního orgánu se podle odvolacího soudu rozumí rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí závěrečné. Závěrečným rozhodnutím o nároku na vydání nemovitostí podle zákona o půdě je až rozhodnutí vydané pozemkovým úřadem podle § 9 odst. 4 zákona o půdě. K jeho vydání jsou předpoklady tehdy, nedojde-li mezi povinnou a oprávněnou osobou k dohodě o vydání, nebo není-li jejich dohoda schválena ani pozemkovým úřadem, ani soudem ve správním soudnictví. V případě žalobkyní uplatněného nároku na vydání pozemků podle zákona o půdě pozemkový úřad závěrečné rozhodnutí podle zákona o půdě dosud nevydal. Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2001 „pouze“ neschválil dohodu, kterou uzavřela žalobkyně s povinnými osobami. Toto rozhodnutí může podle § 9 odst. 3 zákona o půdě na návrh účastníka řízení přezkoumat soud. Vzhledem k této možnosti přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody soudem, je zřejmé, a že rozhodnutí pozemkového úřadu může nabýt právní moci až po uplynutí lhůty k podání návrhu na přezkoumání soudem, resp., je-li návrh podán, až po rozhodnutí soudu. Soudem, který má přezkoumat nepravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody o vydání nemovitostí podle § 9 odst. 3 zákona o půdě, nemůže být jiný soud, než soud projednávající věci správního řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Nemůže to být soud projednávající věci podle části páté o. s. ř., neboť tento by nemohl, v případě, že by po přezkoumání dohodu také neschválil, dostát ust. § 9 odst. 3 zákona o půdě – vrátit věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí podle § 9 odst. 4. Občanský soudní řád v části páté rozhodnutí o vrácení věci správnímu orgánu neumožňuje. Odvolací soud v dané věci dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu znovu projednat podle části páté o. s. ř. věc, o které nebylo pozemkovým úřadem dosud vydáno závěrečné rozhodnutí. Věcné projednání žaloby soudem prvního stupně proto nebylo správné.“ Okresní soud ve Zlíně poté podal zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu mezi soudy správními a soudy v občanském soudním řízení. Převzal ve stručné podobě zcela argumentaci odvolacího soudu. Navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti napadenému rozhodnutí správního orgánu je soud ve správním soudnictví, a že se rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2003 (soudu správního) o odmítnutí správní žaloby zrušuje. Zvláštní senát především nemohl přehlédnut rozpor mezi původním návrhem žalobkyně a jeho následnými změnami. V žalobě doručené Okresnímu soudu ve Zlíně 16. 4. 2003 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku jednak na zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne 17. 8. 2001, kterým tento úřad neschválil dohodu o vydání nemovitostí, jednak schválení předložených dohod. V průběhu jednání před okresním soudem dne 31. 7. 2007 však žalobkyně tento petit změnila, jak shora citováno; žaloba tak byla změněna na žalobu na vydání nemovitostí. K této změně se okresní soud nevyjádřil a nevyslovil, zda ji připouští nebo nepřipouští (§ 95 o. s. ř.). Pro rozhodnutí okresního soudu bude tedy určující stanovit, čeho vlastně se žalobkyně domáhá a o čem má soud rozhodnout. Žalobkyně byla oprávněna za řízení se souhlasem soudu změnit žalobu. Souhlas soudu s navrhovanou změnou žaloby je nutný proto, aby byla připuštěna pouze změna, která je žalobcem procesně relevantním způsobem formulována a jejíž připuštění není v rozporu s hospodárností řízení. Soud o změně žaloby rozhoduje usnesením. Okresní soud však projednal žalobkyní změněnou žalobu a rozhodl o ní, aniž by postupoval v souladu s § 95 o. s. ř. Okresn