7 As 66/2010 — Nejvyšší správní soud

Nao 76/2010- 107 - text č. j. Nao 76/2010 - 107 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: Mgr. Mgr. Mgr. I. B., proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2007, č. j.: 25 997/2007-30 a o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010, č. j. 5 Ca 15/2008 - 57 vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 66/2010, o námitce podjatosti žalobce proti soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Karlu Šimkovi, t a k t o : Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka není vyloučen z projednávání a rozhodnutí právní věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 66/2010. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále také jen „městský soud“) ze dne 30. 4. 2010, č. j. 5 Ca 15/2008 - 57, jímž uvedený soud rozhodl tak, že vyslovil nicotnost rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 23. 11. 2007, č. j.: 25 997/2007-30 a dále, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Městský soud předložil spis sp. zn. 5 Ca 15/2008 Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. U Nejvyššího správního soudu je věc vedena pod sp. zn. 7 As 66/2010 a rozvrhem práce tohoto soudu byla přidělena k projednávání a rozhodnutí soudci sedmého senátu JUDr. Karlu Šimkovi. V písemnosti ze dne 22. 8. 2010 adresované Nejvyššímu správnímu soudu uplatnil žalobce námitku podjatosti soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky s odůvodněním, že JUDr. Karel Šimka je v pracovněprávním vztahu s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, vyučuje na této fakultě předmět „Právní záruky ve veřejné správě“, a protože souzená věc se bezprostředně týká této fakulty, neboť rozhodnutím žalovaného Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 23. 11. 2007, č. j.: 25 997/2007-30, byl potvrzen výrok rektora Univerzity Palackého o nejmenování žalobce děkanem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, má JUDr. Karel Šimka na věci osobní zájem. Kromě toho JUDr. Karel Šimka udržuje přátelské vztahy s proděkany Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Filipem Melzerem, Ph.D., LL.M. a JUDr. Filipem Dientsbierem, Ph.D. S JUDr. Melzerem také studovali na univerzitě v Passau a od té doby pochází jejich přátelský vztah. Tykají si a scházejí se v Olomouci a Brně na přátelské úrovni v restauračních zařízeních. JUDr. Melzer i JUDr. Dientsbier navíc působili v letech 2003 až 2007 u Nejvyššího správního soudu jako asistenti soudců. Všechny tyto důvody vedou žalobce k závěru, že je zde významné riziko, že JUDr. Karel Šimka se nechá od JUDr. Filipa Melzera coby proděkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ovlivnit v neprospěch žalobce. K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka tak, že po skutkové stránce v podstatě potvrdil údaje uvedené žalobcem v námitce, tedy že se delší dobu osobně zná a udržuje přátelské vztahy s jedním z proděkanů Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Melzerem (dokonce s ním opravdu občas navštěvuje i různá restaurační zařízení) a osobně zná, byť toliko v rovině kolegiální, nikoli přátelské, i dalšího proděkana uvedené fakulty JUDr. Dientsbiera (oba jsou, stejně jako JUDr. Šimka, členy vědecké rady právnické fakulty v Plzni). Dále JUDr. Karel Šimka uvedl, že skutečně sporadicky přednáší, podobně jako vícero dalších soudců Nejvyššího správního soudu, na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci o správním soudnictví. Závěrem se soudce JUDr. Karel Šimka vyjádřil tak, že na věci žádný osobní zájem nemá; jeho vztahy k oběma proděkanům nepřekračují rámec běžných přátelských či kolegiálních vztahů, které udržuje s desítkami dalších lidí. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále s. ř. s., soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Týká-li se návrh na vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu, rozhodne o něm jiný senát Nejvyššího správního soudu (§ 8 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Důvodem vyloučení soudce pro podjatost je totiž garantovat spravedlivý proces, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost a nelze proto připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy by mohli být na výsledku řízení jakkoliv přímo zainteresováni. U osobnosti soudce je však třeba vždy vycházet primárně z toho, že se jedná o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy od rozhodovací činnosti, na které se podílí, a u něhož je vždy na prvním místě respektování profesní a osobní cti. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j. Nao 46/2010 - 78). Žalobce uplatnil návrh na vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 66/2010 ve lhůtě uvedené v § 8 odst. 5 s. ř. s. v podstatě z těchto důvodů: jednak že má vztah k věci a jednak že má přátelský vztah k proděkanům Právnické fakulty v Olomouci JUDr. Melzerovi a JUDr. Dientsbierovi. Předmět řízení, tedy věc o kterou v řízení jde a účastníky řízení, vymezil žalobce žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 10. 1. 2008. Žalobu podal žalobce proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a domáhal se jí zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2007, č. j. 25 977/2007-30 ve výroku II. pro jeho nezákonnost a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II. citovaného rozhodnutí žalovaný rozhodl tak, že odkládá „odvolání proti rozhodnutí rektora Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 31. 8. 2007 ve věci jmenování děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci na funkční období počínající dnem 1. listopadu 2007 s návrhem na vydání předběžného opatření“ ze dne 3. 10. 2007, které podal I. B., nar. x, s místem trvalého pobytu S. 279/34, x O., s adresou pro doručování Z. 13, x O. Účastníky řízení tedy jsou žalobce Mgr. I. B. a žalovaný - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (podle § 69 s. ř. s. žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla). Žalobce v řízení před Nejvyšším správním soudem není zastoupen advokátem. Rovněž žalovaný v řízení před Nejvyšším správním soudem nemá zástupce. Žalobce v námitce podjatosti netvrdí vztah soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky k sobě, nebo žalovanému, eventuelně jeho zástupci, respektive k tomu, kdo za žalovaného před soudem v řízení jedná. Žalobce tedy v podstatě netvrdí vztah soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimky k účastníkům řízení, respektive jejich zástupcům. Žalobce však tvrdí, že soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci proto, že má vztah k věci, to je Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a jejím proděkanům JUDr. Melzerovi a JUDr. Dientsbierovi, neboť podstata věci se týká právě této fakulty – jmenování respektive nejmenování žalobce děkanem této fakulty. V této souvislosti je však třeba připomenout, že prvostupňové rozhodnutí, které na základě odvolání žalobce měl přezkoumávat žalovaný, nevydala Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, ale rektor Univerzity Palackého v Olomouci. Nicméně žalobce má za to, že JUDr. Karel Šimka je s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci v pracovněprávním vztahu, má na věci osobní zájem a má úzký vztah k vedení PFKU. Podle žalobce JUDr. Karel Šimka na této fakultě vyučuje předmět „Právní záruky ve veřejné správě“ v rámci bakalářského studijního programu Právo ve veřejné správě, o čemž předložil rozpis přednášek na akademický rok 2009/2010. Z předloženého rozpisu skutečně vyplývá, že dne 5. 11. 2009 měl JUDr. Karel Šimka přednášku na téma „Organizace správního soudnictví v České republice, Nejvyšší správní soud.“ a dne 26. 11. 2009 na téma „Řízení o žalobě proti