— Nejvyšší správní soud

11 Kss 8/2011- 36 - text 11 Kss 8/2011 - 42 [OBRÁZEK]R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 5. 12. 2011 návrh předsedy Okresního soudu v Olomouci, se sídlem tř. Svobody 16, Olomouc, na zahájení kárného řízení ze dne 22. 6. 2011 proti JUDr. F. N., soudci Okresního soudu v Olomouci, a rozhodl t a k t o : JUDr. F. N., soudce Okresního soudu v Olomouci I. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e u z n á v á v i n n ý m , ž e poté, co ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010 v hlavním líčení konaném dne 14. 12. 2010 vyhlásil odsuzující rozsudek, v němž nerozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, dodatečně pozměnil písemný protokol o hlavním líčení, pořízený podle zvukového záznamu protokolující úřednicí tak, že do něj vlastní rukou dopsal část výroku o náhradě škody, jímž byl obžalovaný M. K. podle § 228 odst. 1 trestního řádu zavázán k náhradě škody ve výši 224 927 Kč ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a tuto nevyhlášenou část výroku o náhradě škody uvedl i v písemném vyhotovení rozsudku, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. T í m s p á c h a l kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za to s e m u u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření s n í ž e n í p l a t u o 25 % na dobu 6 (šesti) měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí. II. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e z p r o š ť u j e kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že ve věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010 v zákonné lhůtě 3 týdnů od podání obžaloby nenařídil ve věci hlavní líčení a ani nepožádal předsedu soudu o prodloužení této lhůty, poté o nařízeném hlavním líčení nevyrozuměl Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, dále v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2010 nepřečetl ze spisu její návrh dle § 43 trestního řádu, kterým dne 15. 10. 2010 písemně navrhla, aby soud v rozsudku uložil obžalovanému M. K. povinnost nahradit jí škodu ve výši 224 927 Kč, protože skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu Kárně obviněný soudce dle navrhovatele porušil povinnosti stanovené § 181 odst. 3, § 198 odst. 2, § 206 odst. 2, § 55 odst. 5 a § 129 odst. 1 trestního řádu při projednávání trestní věci obviněného M. K., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010, neboť nejprve v zákonné lhůtě 3 týdnů od podání obžaloby nenařídil ve věci hlavní líčení a ani nepožádal předsedu soudu o prodloužení této lhůty, poté o nařízeném hlavním líčení nevyrozuměl poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen "VZP"). Dále v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2010 nepřečetl ze spisu návrh nepřítomné poškozené VZP, která v souladu s § 43 trestního řádu již dne 15. 10. 2010 písemně navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému M. K. povinnost nahradit jí škodu ve výši 224 927 Kč. Kárně obviněný soudce následně v odročeném hlavním líčení konaném dne 14. 12. 2010 vyhlásil odsuzující rozsudek, kterým o tomto nároku poškozené VZP na náhradu škody nijak nerozhodl. Poté však dodatečně pozměnil písemný protokol o tomto hlavním líčení ze dne 14. 12. 2010, pořízený podle zvukového záznamu protokolující úřednicí K. B. tak, že do něj vlastní rukou dopsal část výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný M. K. podle § 228 odst. 1 trestního řádu zavázán k náhradě škody ve výši 224 927 Kč ve prospěch VZP. Tuto nevyhlášenou část výroku o náhradě škody soudce nesprávně uvedl i v písemném vyhotovení rozsudku a opisy tohoto rozsudku obsahující i tuto jím nevyhlášenou část výroku o náhradě škody byly na základě jeho písemného pokynu ze dne 29. 12. 2010 soudní kanceláří doručeny všem stranám trestního řízení, přičemž rozsudek nebyl napaden odvoláním, a proto dne 2. 3. 2011 nabyl právní moci. Tímto jednáním kárně obviněný soudce dle navrhovatele zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal kárné provinění dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V odůvodnění navrhovatel uvedl, že kárně obviněný soudce byl jmenován do funkce dne 7. 4. 1998, od té doby je předsedou senátu Okresního soudu v Olomouci (dále též "OS", případně "OS Olomouc") na trestním úseku, v soudním oddělení 4 T. Navrhovatel obdržel dne 6. 6. 2010 od předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě podnět k podání stížnosti pro porušení zákona v pravomocně skončené trestní věci obviněného M. K., vedené pod sp. zn. 4 T 164/2010. Navrhovatel se seznámil s obsahem předmětného trestního spisu a obsahem zvukového záznamu z hlavních líčení konaných dne 4. 11. 2010 a 14. 12. 2010 a zjistil následující skutečnosti: Dne 24. 8. 2010 byla v předmětné věci podána soudu obžaloba a tato byla přidělena k rozhodnutí kárně obviněnému soudci pod sp. zn. 4 T 164/2010. V souladu s § 181 odst. 3 trestního řádu bylo povinností soudce nařídit hlavní líčení (případně provést jiný úkon) ve lhůtě 3 týdnů ode dne podání obžaloby. Kárně obviněný soudce tuto zákonnou lhůtu nedodržel o jeden den, neboť hlavní líčení nařídil až 15. 9. 2010, přičemž uvedená lhůta uplynula 14. 9. 2010. O konání hlavního líčení nařízeného na den 4. 11. 2010 v rozporu s § 198 odst. 2 obviněný soudce opomněl vyrozumět poškozenou VZP. Dne 15. 10. 2010 bylo soudu doručeno podání VZP, kterým se dle § 43 odst. 3 trestního řádu připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 224 927 Kč. Dne 4. 11. 2010 se konalo hlavní líčení, při kterém kárně obviněný soudce nepřečetl v rozporu s § 206 odst. 2 trestního řádu ze spisu návrh na náhradu škody poškozené VZP. Při hlavním líčení dne 14. 12. 2010 vyhlásil kárně obviněný soudce odsuzující rozsudek, kterým o uvedeném nároku VZP nijak nerozhodl. Poté však pozměnil protokol o hlavním líčení pořízený dle zvukového záznamu tak, že do něj dodatečně vlastní rukou dopsal část výroku o náhradě škody, což následně uvedl i v písemném vyhotovení rozsudku. Kárně obviněný soudce byl navrhovatelem s uvedenými skutečnostmi po jejich zjištění seznámen, JUDr. N. své pochybení připustil. Navrhovatel se domnívá, že jednání JUDr. N. je závažným porušením výše uvedených povinností soudce, kterým byla dále ohrožena důvěra v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárně obviněný soudce by měl být dle návrhu shledán vinným kárným proviněním dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, za což by mu mělo být uloženo kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců. II. Vyjádření kárně obviněného soudce Ve vyjádření ze dne 2. 8. 2011 kárně obviněný soudce připouští, že se ve věci vedené u OS Olomouc pod sp. zn. 4T 164/2010 dopustil pochybení, které je předmětem návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 22. 6. 2011. Pochybení, kterého velmi lituje, vzniklo bezpochyby v souvislosti se snahou vyřídit maximální počet trestních věcí v souvislosti s nadcházejícím koncem kalendářního roku 2010 (jeho nápad trestních věcí za rok 2010 činil 244 trestních věcí a roku 2009 dokonce 332 věcí). Je si vědom své povinnosti dodržovat zákon, ale právě značný nápad věcí ho nutil ke spěchu, v důsledku kterého došlo k pochybení. Je pravdou, že nepožádal předsedu okresního soudu o prodloužení lhůty tří týdnů od podání obžaloby, nicméně k překročení této lhůty došlo pouze o jeden den. Rovněž nezpochybňuje, že opomněl u hlavního líčení přečíst návrh poškozené VZP ČR s požadavkem na náhradu škody, přestože poškozená se k trestnímu řízení včas a řádně připojila. Stejně tak opomněl rozhodnout v hlavním líčení dne 14. 12. 2010 ohledně náhrady škody a vyhlásit tuto část rozhodnutí. Když si tuto situaci již po vyhlášení rozsudku uvědomil po odchodu stran trestního řízení z jednací síně, ve snaze dospět ke spravedlivému a efektivnímu řízení i ohledně náhrady škody řešil celou situaci tak, že výrok o náhradě škody dodatečně do protokolu o hlavním líčení dopsal a zapracoval tento výrok i do výroku a odůvodnění rozsudku. Kárně obviněný soudce připustil, že tento postup neodpovídal trestnímu řádu a souvisel s momentálním podceněním významu rozhodování soudu v adhezním řízení. V této souvislosti na svoji obhajobu považuje za nutné uvést, že obžalovaný, státní zástupce ani poškozený si proti rozsudku odvoláni nepodali, i když si odvolací lhůtu po vyhlášení rozsudku ponechali. Takto vadný rozsudek se stal pravomocný a vykonatelný, což svědčí o tom, že žádná z procesních stran proti obsahu písemného výroku rozsudku nic nenamítala a pochybení bylo nepochybně ke všem účastní