— Nejvyšší správní soud

12 Ksz 9/2010- 52 - text 12 Ksz 9/2010 - 52 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném dne 13. 4. 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty, JUDr. Mileny Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph. D. návrh okresního státního zástupce v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2010 sp. zn. 1 SPR 416/2010 na zahájení kárného řízení proti Mgr. M. H., nar. X, státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, a rozhodl t a k t o : Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., Mgr. M. H., nar. X, státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, bytem D. 923, H. K., j e v i n n a , ž e v rozporu s povinností postupovat svědomitě a bez zbytečných průtahů stanovenou v § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v postavení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové při výkonu dozoru nad zákonností přípravného řízení trestního ve věci sp. zn. 2 ZT 65/2010 proti obviněným M. P. a H. P., kteří byli ponecháni ve vazbě na základě usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 172, resp. usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové z téhož dne, č. j. 2 ZT 65/2010 – 174, ve spojení s usneseními Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2010, č. j. 0 Nt 1502/2010 – 8 a č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7, nerozhodla ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 4 trestního řádu o tom, že se obvinění ponechávají i nadále ve vazbě, ač tak měla učinit nejpozději do 21. 10. 2010, v důsledku čehož byli obvinění omezováni na osobní svobodě až do 1. 11. 2010, kdy byli propuštěni z vazby na základě příkazů státního zástupkyně Mgr. M. H. ze dne 1. 11. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 303 a č. j. 2 ZT 65/2010 - 304, t e d y zaviněně porušila povinnosti státního zástupce , t í m s p á c h a l a kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství. Z a t o s e j í u k l á d á Kárné opatření podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, s n í ž e n í p l a t u o 1 0 % n a d o b u 4 m ě s í c ů . O d ů v o d n ě n í : Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 13. 12. 2010 doručen návrh okresního státního zástupce v Hradci Králové (dále jen „navrhovatel“) na zahájení kárného řízení proti státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové Mgr. M. H., v němž jí bylo kladeno za vinu spáchání kárného provinění podle § 28 zákona č. 283/1991 Sb., o státním zastupitelství. V návrhu na zahájení kárného řízení je jí kladeno za vinu, že „jako dozorová státní zástupkyně zaviněně porušila povinnosti státní zástupkyně a tím ohrozila důvěru v odbornost jejího postupu, když v trestní věci vedené na Okresním státním zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 2 ZT 65/2010 proti obviněným M. P. a H. P. v rozporu s § 71 odst. 4 trestního řádu nerozhodla nejpozději do tří měsíců od právní moci o ponechání obviněných nadále ve vazbě, ponechala je ve vazbě od 21. 10. 2010 do 1. 11. 2010, v důsledku čehož obvinění setrvali ve vazbě bez právního důvodu, tedy nezákonně.“ Navrhovatel kárnému soudu navrhl, aby též s ohledem na písemnou výtku, již kárně obviněné navrhovatel uložil dne 9. 7. 2010, sp. zn. 1 SPR 177/2010, kárně obviněné uložil kárné opatření podle § 30 odst. 1 písm. c) zákona o státním zastupitelství, odvolání z funkce. Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu po zevrubné rekapitulaci řízení, jež předcházelo vytýkanému skutku, shrnul, že kárně obviněná měla v souladu s § 71 odst. 4 tr. řádu rozhodnout o dalším ponechání obviněných ve vazbě nejpozději dne 21. 10. 2010. Oba obvinění byli z vazby propuštěni dne 1. 11. 2010 na příkaz kárně obviněné, ačkoliv u nich důvod vazby i nadále trval; to ostatně bylo potvrzeno i rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2010, č. j. 0 Nt 940/2010 - 6, kterým byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněné H. P. proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, a v němž krajský soud konstatoval, že důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu trval i v této fázi řízení. Navrhovatel v jednání kárně obviněné spatřuje předně porušení § 71 odst. 4 tr. řádu, dále též porušení § 20 odst. 1 Vyhlášky ministra spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli a čl. 38 odst. 2 a 5 Pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 8/2009, o trestním řízení, neboť kárně obviněná nevyrozuměla vazební věznici o právní moci rozhodnutí o ponechání obviněných ve vazbě č. j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010 – 174. Ústní jednání před kárným soudem proběhlo dne 13. 4. 2011 za přítomnosti kárně obviněné, jejího obhájce a navrhovatele. Kárný návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (§ 8 odst. 5 písm. d/ zákona č. 7/2002 Sb., zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, dále jen „zákon o řízení“), přičemž byly zachovány lhůty, jež má na mysli ustanovení § 9 odst. 1 zákona o řízení, neboť byl podán do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění (1. 11. 2010), jakož i do tří (dvou - podle § 29 zákona o státním zastupitelství) let ode dne spáchání kárného provinění. Z písemného vyjádření kárně obviněné ze dne 11. 2. 2011 (a shodně z její výpovědi učiněné před kárným senátem) plyne, že kárně obviněná si je vědoma svého pochybení, i jeho závažnosti, domnívá se však, že uložení navrhovaného kárného opatření (odvolání z funkce) je příliš drakonické; navrhuje soudu postup podle § 30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, tedy upuštění od uložení kárného opatření, neboť projednání postačí. Kárně obviněná uvádí, že v její praxi státní zástupkyně (jmenována státní zástupkyní v roce 2001) se jedná o první pochybení tohoto druhu. Ve vazebních věcech, právě z důvodu závažnosti této agendy, si kárně obviněná vede ještě vlastní pomocnou evidenci (vlastní kalendárium), v níž si údaje vyznačuje; tato evidence v její dosavadní praxi nikdy neselhala. Faktickou příčinu svého selhání (nikoliv omluvu tohoto jednání, jak kárně obviněná zdůrazňuje), spatřuje ve špatném zaznamenání data právní moci usnesení státní zástupkyně o ponechání obviněných ve vazbě ze dne 30. 6. 2010, č. j. 2 ZT 65/2010 – 172 a 2 ZT 65/2010  174. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dnem vydání usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, ze dne 21. 7. 2010, č. j. 0 Nt 1502/2010 – 8 a č. j. 0 Nt 1503/2010 – 7, jimiž zamítl stížnosti proti usnesením státní zástupkyně. Pro určení počátku běhu lhůty podle § 71 odst. 4 tr. řádu byl rozhodný den 21. 7. 2010, který však kárně obviněná zaměnila s dnem právní moci ostatních výroků usnesení okresního soudu. Tato usnesení totiž obsahovala též další výroky, jež nabyly právní moci později (v důsledku podání stížností obviněných), kárně obviněná si tak mylně poznačila konec lhůty k rozhodnutí o dalším ponechání ve vazbě do své evidence. Toto pozdější datum bylo ostatně vyznačeno i na doložce právní moci usnesení okresního soudu, což ji v jejím omylu zřejmě utvrdilo. Při vypracování obžaloby ve věci již pracovala s mylně stanovenou lhůtou a domnívala se tak, že obžaloba bude podána soudu dříve, než uplyne lhůta k rozhodnutí o dalším ponechání ve vazbě ve smyslu § 71 odst. 4 tr. řádu. Vzhledem k příčině svého jednání je kárně obviněná přesvědčena, že, i pokud by splnila své povinnosti plynoucí z § 20 odst. 1 jednacího řádu, jejichž porušení připouští, nevedlo by to (zřejmě) bohužel k zabránění nezákonného držení ve vazbě; kárně obviněná by totiž pravděpodobně vazební věznici sdělila chybné datum nabytí právní moci (v souladu se svým mylným přesvědčením) předmětných usnesení. Kárně obviněná v souvislosti s dalším procesním vývojem v trestním řízení obou obviněných poukázala na skutečnost, že oba obvinění nyní striktně plní své procesní povinnosti v řízení před soudem, dostavují se opakovaně k hlavnímu líčení a nepokračují v páchání trestné činnosti; posuzování vazebních důvodů státní zástupkyní i soudy se tak v tomto světle může jevit jako příliš přísné. Nepopírá však, že formálně trvá obava, že obvinění se budou domáhat náhrady škody za nezákonné držení ve vazbě podle zákona č. 82/1998 Sb., avšak za pravděpodobnější kárně obviněná považuje, že s ohledem na hrozící trestní sankce obvinění spoléhají spíše na postup podle § 92 odst. 1 trestního zákoníku (započtení vazby do uloženého trestu). Těmito skutečnostmi a úvahami však kárně obviněná nechce nijak zlehčovat závažnost svého jednání. Kárně obviněná tedy nezpochybňuje, že se dopustila vytýkaného jednání, a to ve formě zavinění z nedbalosti. Považuje jej však za jednorázové selhání, které neodůvodňuje tak razantní postup vůči ní