2 Aps 4/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Aps 4/2011- 113 - text 2 Aps 4/2011 - 124 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. T., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, se sídlem Vítkovická 2, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2011, č. j. 22 A 41/2010 - 34, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava (dále „žalovaný“) byl dne 10. 3. 2010 doručen návrh na vklad vlastnického práva na základě smlouvy o převodu vlastnictví blíže specifikované bytové jednotky, uzavřené mezi Stavebním bytovým družstvem Poruba (převodce) a manželi J. T. a J. T. (nabyvatelé). Žalovaný usnesením ze dne 11. 3. 2010 přerušil řízení o povolení vkladu vlastnického práva z důvodu, že účastníci řízení nebyli označeni v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, konkrétně, že J. T. (dále „stěžovatel“) je v návrhu na vklad, přiložených listinách a úředním ověření podpisu, označen rodným číslem X, zatímco v informačním systému evidence obyvatel je označen rodným číslem XX. Účastníci řízení (nabyvatelé i převodce) byli zároveň vyzváni, aby do 30 dnů ode dne doručení usnesení odstranili tento nedostatek návrhu na vklad vlastnického práva. [2] Stavební bytové družstvo Poruba dne 17. 3. 2010 doplnilo návrh tak, že požádalo o odstranění chyby v psaní spočívající v uvedení nesprávného rodného čísla stěžovatele. Žalovaný dne 19. 3. 2010 rozhodl o návrhu na vklad a vklad provedl s tím, že v listu vlastnictví byl stěžovatel zapsán pod identifikátorem (rodným číslem) s koncovkou ve tvaru 229. Stěžovatel dne 7. 5. 2010 žalovaného požádal prostřednictvím své právní zástupkyně o postup podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, a dne 10. 5. 2010 podal žalovanému stížnost na postup správního orgánu. Žalovaný (Kancelář úřadu) na tyto žádosti reagoval dopisem ze dne 15. 6. 2010, v němž shrnul výsledky vlastního šetření provedeného na základě žádosti (stížnosti) stěžovatele. [3] Stěžovatel následně podal dne 12. 5. 2010 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ze strany žalovaného ke Krajskému soudu v Ostravě. Tento nezákonný zásah spatřoval v tom, že v řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalovaný stěžovatele donutil používat koncovku rodného čísla ve tvaru 225, a domáhal se toho, aby žalovaný obnovil stav před zásahem do jeho práv a vrátil údaj rodného čísla stěžovatele v původní stav, tj. s uvedením koncovky 229. [4] Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že nedošlo ke splnění všech podmínek pro poskytnutí soudní ochrany ve smyslu ustanovení § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). K tomu krajský soud odkázal na předcházející judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 21. 1. 2009, č. j. 4 As 4/2008 - 95, publ. pod č. 1819/2009 Sb. NSS. Proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost. II. Obsah kasační stížnosti [5] Z obsahu kasační stížnosti se podává, že stěžovatel uplatňuje důvody vymezené ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. [6] Krajský soud dospěl k závěru, že postup žalovaného je nepochybně „zásahem“ v širším slova smyslu, nicméně při posouzení otázky nezákonnosti tohoto zásahu krajský soud odkázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (č. j. 4 As 4/2008 - 95) ve věci vydání cestovního pasu stěžovateli. Tato věc však s nyní projednávanou věcí podle stěžovatele vůbec nesouvisí, přičemž naprosto nelze souhlasit s tím, že závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v tomto rozhodnutí jsou závazné pro rozhodování soudů i správních orgánů ve všech dalších případech. [7] Stěžovatel se neztotožňuje se závěrem uvedeným v odkazovaném dřívějším rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, totiž že údaje vedené v centrálním registru obyvatel [pozn. soudu: stěžovatel má zřejmě na mysli registr rodných čísel, který je podle § 13b odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), informačním systémem veřejné správy jakožto samostatné funkční části informačního systému evidence obyvatel, v němž jsou využívána veškerá rodná čísla a další pomocné související údaje (dále jen „registr“)] mají výlučnou informační hodnotu a mají tedy přednost i před matričními listinami. Tento závěr pak převzal i Ústavní soud (viz usnesení ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. II. ÚS 888/09). Závěr o výlučné informační hodnotě registru není podložen ustanoveními žádného z platných zákonů České republiky a nelze ani zjistit, která zákonná ustanovení soud interpretoval; jedná se tedy pouze o osobní názor soudců Nejvyššího správního soudu, který však nemůže být postaven nad zákon. Stěžovatel upozorňuje, že české právo není právem precedentů, judikáty nejsou právně závazné a jsou pouze doporučením, jak rozhodovat v obdobných případech. [8] Stěžovatel poukazuje na ustanovení § 58 odst. 3 a dále § 91 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, z nichž jednoznačně vyplývá, že údaje v matričních dokladech, které se odlišují od údajů uvedených v jiných veřejných listinách, se považují za správné, pokud se neprokáže opak. Stěžovatel trvá na tom, že opak se dosud neprokázal a musí tak platit údaj uvedený v základním matričním dokladu – rodném listu. Veškeré listiny a důkazy, které byly v průběhu let předloženy v rámci soudních sporů, ať již ze strany Ministerstva vnitra nebo České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), jsou pochybného charakteru. Není tedy dosud zřejmé, na jakém základě jsou údaje vedené v registru považovány a priori za pravdivé a jediné správné. [9] Stěžovatel poukazuje na poslední vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 14. 2. 2011, vydané v rámci soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 220/2010, kde ministerstvo jakožto správce registru uvádí: „Konstatujeme, že registr není v současné době veden v elektronické podobě v plném rozsahu“. Stěžovatel z toho dovozuje, že registr je nefunkční, a dodává, že současný registr, včetně soupisového lístku, který má dokazovat platnost stěžovatelova rodného čísla, předloženého ze strany ČSSZ, nemůže mít proti váze zápisu rodného čísla v rodném listu stěžovatele sebemenší důkazní hodnotu. [10] Stěžovatel dále poukazuje na to, že je veden u správních úřadů – Živnostenský úřad Magistrátu města Ostravy a Finanční úřad Ostrava III – pod tvarem jeho rodného čísla s koncovkou 229. Stěžovatel pod tímto identifikátorem podniká a řádně platí daně. Uvedené úřady zcela automaticky považují údaje obsažené v rodném listě stěžovatele za správné, neboť jejich opak nebyl prokázán. Krajský soud se navíc nezabýval skutečností, že žalovaný nepřevzal informaci o tvaru rodného čísla stěžovatele z registru (zde pouze zjistil rozpor), údaj převzal ze sdělení dalšího účastníka řízení, bez jakéhokoliv podložení správnosti, bez vědomí a bez souhlasu stěžovatele. Stěžovatel připomíná, že rodné číslo požívá ochrany přiznané tomuto údaji zákonem (zákon o evidenci obyvatel, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). [11] Krajský soud se v napadeném rozsudku blíže nevyjádřil k podmínce zkrácení na právech stěžovatele, zabýval se jen pro něj stěžejní otázkou zákonnosti změny rodného čísla. O naplnění této podmínky přitom podle stěžovatele není pochyb. Kromě toho, že neustále dochází k porušování osobnostních práv stěžovatele, a to zejména práva na ochranu soukromí (čl. 10 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod), celá událost má zásadní vliv na osobní a rodinný život stěžovatele. Stěžovatel nemůže být nikým donucován, aby akceptoval pro něj nesprávný tvar rodného čísla a aby si převzal doklady vystavené pod tímto nesprávným identifikátorem. [12] Stěžovatel dodává, že od roku 2002 se nachází v situaci, kdy si nemůže být jist svou totožností. Přestože je řádným plátcem daní a pojistného na sociální a zdravotní pojištění, nemůže si být jist, že tyto pravidelně prováděné platby jsou identifikovány řádně u jeho osoby, nemůže si být jist poskytnutím zdravotní péče a s ohledem na svůj věk také případným vyplácením dávek důchodového pojištění. Z důvodu dvojí identity s ním přestávají komunikovat banky, nemůže si převzít doporučené zásilky na poště, nemůže vycestovat z České republiky,