3 Ads 58/2011 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 58/2011- 61 - text 3 Ads 58/2011 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. J. A., zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem, se sídlem Martinská 10, Plzeň, proti žalovanému: Velitel vojenského útvaru č. 8407 v Praze-Kbelích, zastoupený Ministerstvem obrany, se sídlem nám. Svobody 471, Praha 6, proti rozkazu velitele vojenského útvaru č. 8407 Praha - Kbely ze dne 14. 12. 2009, č. 277, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, č. j. 11 Ad 1/2010 - 23, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 12. 2010, č. j. 11 Ad 1/2010 – 23 (dále jen „napadené usnesení“). Tímto usnesením městský soud odmítl žalobu proti rozkazu žalovaného ze dne 14. 12. 2009, č. 277 (dále jen „napadený rozkaz“). Napadeným rozkazem ze dne 14. 12. 2009, č. 277, rozhodl velitel vojenského útvaru č. 8407 Praha - Kbely plk. Ing. J. B. v čl. 3 o nařízené práci a práci přesčas. V textu napadeného rozkazu je k tomuto článku uvedeno „neobsazeno“. V příloze č. 1) tohoto rozkazu je formou tabulky rozepsána nařízená práce a práce přesčas u příslušníků 243. vrtulníkové letky (dále jen „243.vrlt“). U stěžovatele je v této tabulce uvedeno, že mu byla v měsíci listopadu 2009 nařízena pohotovost na pracovišti ve dnech 5. 11. 2009 v rozmezí 21:00 – 24:00 (pracovní doba téhož dne proběhla od 8:00 do 21:00 hod.), 6. 11. 2009 v rozmezí 0:00 – 7:00 hod. (pracovní doba téhož dne proběhla od 7:00 do 12:00 hod.), 12. 11. 2009 v rozmezí od 21:00 – 24:00 hod. (pracovní doba téhož dne proběhla od 8:00 do 21:00), dne 13. 11. 2009 v rozmezí od 0:00 do 7:00 hod. (pracovní doba téhož dne proběhla od 7:00 do 12:00 hod.), dne 21. 11. 2009 v rozmezí od 21:00 – 24:00 hod. (pracovní doba proběhla tento den od 8:00 do 21:00 hod.) dne 22. 11. 2009 v rozmezí od 0:00 – 7:00 hod. (pracovní doba proběhla tento den od 7:00 do 9:00 hod.), dne 24. 11. 2009 v rozmezí od 21:00 do 24:00 hod. (pracovní doba proběhla tento den od 8:00 do 21:00 hod.), dne 25. 11. 2009 v rozmezí od 0:00 – 5.00 hod. (pracovní doba proběhla od 5.00 do 12:00 hod.), dne 27. 11. 2009 od 21:00 do 24:00 hod. (pracovní doba proběhla tento den od 7:00 do 21:00 hod.) a dne 28. 11. 2009 v rozmezí od 0:00 do 7:00 hod. (pracovní doba tento den proběhla od 7:00 do 9:00 hod.). Napadený rozkaz navazuje svým obsahem na přílohu č. 6) rozkazu velitele vojenského útvaru č. 8407 č. 256 ze dne 13. 11. 2009 s názvem „rozdělení služeb u 243 vrlt.“ u LZS Plzeň a SAR na měsíc listopad 2009. Z této přílohy vyplývá, že stěžovatel (kpt. Ing. J. A.) měl nastoupit směnu (8:00 – 21:00 hod.) a hotovost (21:00 – 7:00 hod.) u LZS Plzeň ve dnech 5., 12., 21., 24. 11. 2009 a u SAR dne 27. 11. 2009. V žalobě proti napadenému rozkazu stěžovatel uvedl, že rozkaz velitele je konstitutivní právní akt vydaný služebním orgánem, který nabývá účinnosti zveřejněním. Stěžovatel tvrdil, že byl rozkazem velitele vojenského útvaru č. 8407 Praha - Kbely č. 256 ze dne 13. 11. 2009 určen k výkonu nepřetržitých 24 hodinových služeb LZS a SAR ve dnech 5. 11, 12. 11., 21. 11. a 24. 11. 2009 (LZS) a výkonu služby (SAR). K výkonu služby LZS a SAR vojáci nastupují v 9.00 hod. dne, kdy jsou do této služby určeni rozkazem, a výkon služby končí následující den v 9.00 hod. Za takto vykonanou službu náleží zaměstnanci plat a příplatek za práci v noci a v sobotu a v neděli podle § 3 odst. 1, 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platu“). Na základě napadeného rozkazu tak je stěžovateli stanoven plat ve smyslu zákona o platu (§ 3 odst. 2). Vzhledem k tomu, že stěžovatel v měsíci listopadu 2009 skutečně vykonal nepřetržité služby LZS a SAR, jak mu bylo nařízeno, považuje napadený rozkaz v té části, kde je určena „pracovní pohotovost“, za rozhodnutí vydané v rozporu s platným právním řádem, jelikož působí zpětně a odnímá stěžovateli jím nabytá práva. Jednáním žalovaného byl tedy stěžovatel poškozen na svých právech nevyplacením platových náležitostí v souladu se zákonem o platu. Žalobci tedy nebyl vyplacen příplatek za noční práci a práci v sobotu a v neděli. Doba označená žalovaným v napadeném rozkazu jako pracovní pohotovost byla ve skutečnosti podle názoru stěžovatele výkonem služby konaným nad základní týdenní dobu služby. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozkazu a přiznání náhrady nákladů řízení. V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že vycházel z ustanovení § 30 a § 145 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“). V prvé řadě se zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl rozhodnout o věci samé. Citoval ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Návazně městský soud citoval ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Městský soud nejprve posuzoval, zda rozkaz velitele výše uvedeného vojenského útvaru o tom, že rozkazem č. 256 nařízená a takto rovněž skutečně vykonaná nepřetržitá služba lékařské záchranné služby a pátrání a záchrany v měsíci listopadu 2009 nebyla v době od 21:00 hod. dne nástupu služby do 7:00 hod následujícího dne označena za výkon služby, ale pouze za pracovní pohotovost, bylo možno považovat za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s. Městský soud dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o rozhodnutí služebního funkcionáře ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. Městský soud se ve svých úvahách přitom neomezil na výklad ustanovení § 145 zákona č. 221/1999 Sb., na něž ve svém vyjádření odkazoval žalovaný, jelikož definice rozhodnutí, které se dotýká práv, právem chráněných zájmů a povinností, je v § 65 s. ř. s. podle jeho názoru širší v určení okruhu možných rozhodnutí, jaká přicházejí v úvahu přezkoumávat v rámci správního soudnictví. Žalobou napadený úkon žalovaného není podle názoru městského soudu takovým úkonem, kterým by byl žalobce přímo dotčen na svých právech a povinnostech. K tomu městský soud dále uvedl, že napadeným rozkazem bylo deklarováno, že určité činnosti stěžovatele v určitých dnech nebyly výkonem služby, ale pracovní pohotovostí. Tímto rozkazem tedy nebylo rozhodnuto o konkrétních právech a povinnostech stěžovatele. Nelze samozřejmě vyloučit, že uvedený rozkaz následně mohl mít dopad do sféry práv či povinností žalobce, nešlo však o dopad bezprostředně vyplývající přímo z napadeného rozkazu. Podle názoru městského soudu by se případný zásah do stěžovatelových práv či povinností řešil v jiném, odlišném či následném řízení. Městský soud má za to, že může jít např. o situaci, kdy stěžovatel nebude v důsledku napadeného rozkazu spokojen například s poskytnutím náhradního volna s vyplacením příslušné odměny za vykonanou práci apod., podá podnět či návrh, o němž bude příslušný služební funkcionář povinen rozhodnout. Teprve takovéto rozhodnutí by se podle názoru soudu bezprostředně a přímo dotýkalo práv a právem chráněných zájmů stěžovatele a mohlo by být v případě splnění pojmových znaků obsažených v ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. přezkoumatelné soudem. Ve věci je podle městského soudu zásadní, že napadeným rozkazem nedošlo ke změně služebního poměru stěžovatele. Stěžovatel dále pro žalovaného vykonával služební činnost. Jde tedy v jistém smyslu o opatření, jehož účelem je umožnit řízení vnitřního chodu vojenského útvaru, zajišťování jeho činností a plnění úkolů, které jsou dány stanovenou působností. Faktické postavení stěžovatele se v důsledku napadeného rozkazu nezměnilo, pokud jde o vymezení druhu činnosti, kterou byl stěžovatel povinen v rámci tohoto zařazení vykonávat. Pokud se jedná o samotnou konkrétní výši služebního příjmu stěžovatele za období, které bylo up