5 Afs 51/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 51/2011- 45 - text č. j. 5 Afs 51/2011 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Rock Oil plus, s. r. o., se sídlem Říčanská 1984/5, Praha 10, zastoupeného JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem se sídlem Holečkova 31, Praha 5, proti žalovanému: Celní úřad Praha 1, se sídlem Washingtonova 11, Praha 11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010, č. j. 3 Af 33/2010  10, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Dne 12. 11. 2010 pod č. j. 33158-2/2010-176100-021 vydal Celní úřad Praha 1 dražební vyhlášku ve smyslu ust. § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správě daní), s přiměřeným použitím ust. § 328b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. .) k provedení exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 24. 8. 2010 č. j. 15173/2010-176100-021. Žalobce podal proti shora citované dražební vyhlášce, kterou bylo oznámeno konání dražebního jednání a dražba movitých věcí (pohonné hmoty) námitku, kterou rozhodnutím ze dne 22. 11. 2010, č. j. 33158-7/2010-176100-021, žalovaný zamítl. Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, odmítl Městský soud v Praze nyní kasační stížností napadeným usnesením ze dne 21. 12. 2010; dospěl totiž k závěru, že v důsledku dražební vyhlášky nedochází k zakládání, změně, rušení či závaznému určení práv nebo povinností žalobce, ale pouze se touto vyhláškou sděluje veřejnosti čas, místo a podmínky dražebního jednání. Dražební vyhláška proto není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 s. ř. s., je tedy shodně jako rozhodnutí o námitkách (tj. opravném prostředku) podaných proti ní vyloučena ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce (dále jen stěžovatel) namítl, že Městský soud v Praze špatně posoudil zejména rozsah resp. vymezení „rozhodnutí”, jak je předpokládáno ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Dle stěžovatele lze pod pojem úkon správního orgánu v předcházejícím řízení vztáhnout i vydání dražební vyhlášky, vůči které směřovaly námitky stěžovatele, když o těchto námitkách rozhodl orgán veřejné moci formou rozhodnutí. Ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. vyžaduje, aby úkon orgánu veřejné moci založil, měnil, rušil nebo závazně určil stěžovateli práva nebo povinnosti – v dané souvislosti je pak dle stěžovatele nesporné, že dražební vyhláška a na ni navazující rozhodnutí o námitkách, stanoví stěžovateli povinnost strpět prodej jeho majetku v ceně, kterou orgán veřejné moci určil, současně mu teprve takový úkon stanoví, jakému okruhu případných zájemců bude jeho majetek prodán. Současně dle stěžovatele není od věci uvést, že v dané věci se vůbec poprvé stanoví povinnost strpět prodej konkrétního majetku způsobem, který vylučuje platná legislativa – zde pak jak zákon o spotřebních daních, tak i směrnice EU. Je to právě dražební vyhláška a na ni navazující rozhodnutí o námitkách, které určuje, za jakých podmínek a jakému okruhu zájemců bude majetek prodán – tedy pouze dražební vyhláška výhradně určuje podmínky, které mají zásadní a podstatný dopad do ekonomické oblasti stěžovatele. V posuzované věci je dle stěžovatele nesmyslným, ale i nezákonným postupem činnost orgánu veřejné moci, který vydává dražební vyhlášku a tím současně stanoví prodej majetku v ceně odporující realitě nebo omezený okruh dražitelů. Je nesporné, že pouze dotčená dražební vyhláška stanoví nabídkovou cenu ve výši cca 13 Kč za jeden litr BENZINU NATURAL BA 95 – což je nesmysl v situaci, kdy cena na trhu je více než násobek uvedené ceny. Tedy právě a jenom dražební vyhláška stanoví závazně co vše a za jakých konkrétních podmínek je povinen stěžovatel strpět - o takových podmínkách se nerozhodlo v žádném předchozím rozhodnutí. V tomto smyslu je dražební vyhláška jedinečnou a jedinou formou právního úkonu, který má zásadní vliv a dopad do hmotněprávní pozice stěžovatele. Zmíněné ust. § 73 zákona o správě daní konstatuje přiměřené použití občanského soudního řádu. Pak ale nelze pominout, že v daňovém řízení, jehož nedílnou součástí je i část vztahující se k vymáhání daňových nedoplatků, platí zásada vyplývající z ust. § 32 odst. 1 zákona o správě daní, kdy práva a povinnosti lze v daňovém řízení přiznávat pouze rozhodnutím. I v tomto smyslu je nutné dle stěžovatele považovat dražební vyhlášku za rozhodnutí, a to bez ohledu na podmínky, které stanoví občanský soudní řád. Dle stěžovatele se tedy jedná o úkon ve vymáhacím řízení se zcela zásadním zásahem do hmotněprávního postavení stěžovatele a splňuje podmínky vymezené v ust. § 65 s. ř. s.. Pokud městský soud žalobu směřující proti takovému úkonu odmítl, postupoval dle stěžovatele nezákonně. Stěžovatel z důvodů výše uvedených navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v dražební vyhlášce byly stanoveny podmínky, za jakých se dražebníci mohou samotné dražby zúčastnit, neboť minerální oleje, které jsou předmětem dražby, se nachází v režimu podmíněného osvobození od daně dle ust. § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů a jsou dopravovány v souladu s ust. § 25 zákona o spotřebních daních. Žalovaný ve vyjádření cituje podmínky pro osoby, které se mohou zúčastnit dražby dle ust. § 20, § 24, § 265 resp. § 329 odst. 1 o. s. ř. . Co se týče stanovené ceny za litr nafty a benzinu, uvádí žalovaný, že cena nebyla zatížena spotřební daní, neboť daňová povinnost z minerálních olejů vznikne vydražiteli až s uvedením předmětu dražby do volného daňového oběhu. Žalovaný závěrem uvádí, že výkon rozhodnutí s ohledem na návrh stěžovatele na předběžné opatření, se rozhodl do skončení soudního řízení odložit. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu v rozsahu stížních námitek vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podle § 65 odst. 1 s. ř. s. podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Pro žalobní legitimaci tedy není podstatné, zda se daný úkon správního orgánu navenek jeví jako rozhodnutí, tj. akt, který je zachycen na hmotném substrátu a jako rozhodnutí pojmenován, nýbrž zda tento úkon žalobci zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva či povinnosti. Vymáhání daňových nedoplatků je (resp. bylo pro předmětné období) upraveno v § 73 zákona o správě daní a poplatků. Daňová exekuce probíhá dle tohoto ustanovení v několika relativně samostatných fázích. Nejdříve je dlužník, který nezaplatí svůj splatný daňový nedoplatek v zákonné lhůtě, vyzván k jeho uhrazení v náhradní lhůtě. Nedojde-li k jeho úhradě i přes výzvu, správce daně pokračuje v exekučním řízení. Ustanovení § 73 odst. 4 a 5 zákona o správě daní a poplatků upravují výslovně, co lze považovat za exekuční titul a jeho náležitosti. Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli i dalším osobám, kterým správce daně exekučním příkazem ukládá nějaké povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti exekučnímu příkazu podat námitky do patnácti dnů od jeho doručení, o námitkách rozhoduje správce daně, který exekuční příkaz vydal, jeho rozhodnutí je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví (shodně viz závěr rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004  54, dále též nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 416/97). V této fázi exekučního řízení má tedy exekuční dlužník možnost zpochybnit způsob výkonu rozhodnutí, popř. další určující skutečnosti. K posouzení možnosti meritorního přezkumu dražební vyhlášky je třeba vyjít v prvé řadě z ust. § 73 odst. 7 zákona o správě daní, v němž se pro výkon daňové exekuce přiměřeně užije o. s. ř. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí je upraven v ust. § 323-§ 332 o. s. ř., přičemž v ust. § 328b odst. 3 o. s. ř. . oznámí soud dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražební vyhláška není soudním rozhodnutím. Dle odstavce 4 cit. ustanovení soud v dražební vyhlášce uvede a) čas a místo dražby, b) označení dražených věcí, c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí, d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí, e