5 As 9/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 9/2011- 128 - text č. j. 5 As 9/2011 - 143 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: JUDr. P. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 12, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, č. j. 9 Ca 429/2008 - 72, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, č. j. 9 Ca 429/2008 - 72, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Předmětem sporu v posuzované věci jsou otázky vad řízení a zákonnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání stěžovatele z funkce soudního exekutora. Ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 26. 7. 2007, č. j. 344/2007-PERS-SO/2 odvolal stěžovatele z funkce soudního exekutora Exekutorského úřadu Znojmo dle § 15 odst. 2 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, exekuční činnosti a změně dalších zákonů (exekuční řád), z důvodu pravomocného odsouzení stěžovatele za úmyslný trestný čin. Ministr spravedlnosti rozhodl podle § 8 písm. a) exekučního řádu, ve spojení s § 15 odst. 3 exekučního řádu účinného do 25. 6. 2009 na návrh Exekutorské komory ČR, podaný podle § 15 odst. 2 písm. b) exekučního řádu z důvodu ztráty bezúhonnosti stěžovatele, který byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání z funkce soudního exekutora podal stěžovatel rozklad. Ministr spravedlnosti podaný rozklad rozhodnutím ze dne 17. 10. 2007 podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „správní řád“), zamítl. K žalobě stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) původní rozkladové rozhodnutí ze dne 17. 10. 2007 rozsudkem č. j. 9 Ca 359/2007 - 117 ze dne 3. 7. 2008 zrušil pro vadu řízení spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení majícím vliv na zákonnost rozhodnutí z důvodu nevypořádání se s námitkami stěžovatele jednak v rámci přípustného rozkladu a jednak v rámci nevedení řízení o rozkladu ani v rozsahu subsidiárního a částečného použití správního řádu. V dalším řízení městský soud žalovaného zavázal, aby se zabýval podaným rozkladem a v rámci zásady dobré správy se vypořádal se všemi procesními námitkami v rozkladu a s námitkou poukazující na rozdíly v rozhodování žalovaného v podobných či shodných případech i s přihlédnutím ke konkretizaci námitky v doplněném podání žaloby. V novém rozhodnutí č. j. 4/07-Rk ze dne 18. 11. 2008 ministr spravedlnosti rozklad stěžovatele opět zamítl a potvrdil rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání stěžovatele jako soudního exekutora z funkce. Stěžovatel uvedené rozhodnutí opět napadl žalobou. Městský soud žalobu stěžovatele rozsudkem č. j. 9 Ca 429/2008 - 72 ze dne 28. 6. 2010 zamítl, když dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vyslovení nicotnosti rozhodnutí ministra o odvolání stěžovatele z funkce soudního exekutora jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani pro zrušení rozkladového rozhodnutí ministra pro nezákonnost či vady řízení. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právních otázek městským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dále ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost a z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Za nesprávně posouzené právní otázky stěžovatel označil posouzení otázky Ústavou zaručené rovnosti s pravomocně odsouzenými a neodvolanými exekutory, veškerá porušení práv účastníka řízení z důvodu absence správního řízení, marné uplynutí měsíční lhůty k odvolání stěžovatele z funkce soudního exekutora, nevydání rozhodnutí ve smyslu správního řádu a nicotnost prvoinstančního rozhodnutí ministra spravedlnosti i rozhodnutí o rozkladu. Pochybení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatel spatřuje v tom, že městský soud nezrušil rozhodnutí žalovaného o rozkladu i rozhodnutí žalovaného o odvolání stěžovatele z funkce soudního exekutora pro neodstranitelné vady řízení spočívající v absenci postupu podle správního řádu po celé řízení vedené žalovaným. Podle stěžovatele jsou procesními vadami, které mohly mít vliv na nezákonnost typicky vady, jimiž účastníku byla zcela nebo i částečně odňata možnost se hájit, neboť nelze zpravidla předjímat, zda by dokazování a zjištěný skutkový stav vedly k totožnému výslednému rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, stěžovatel zřejmě spatřuje v namítaném nevypořádání se se všemi žalobními námitkami městským soudem. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele uvedl, že rozsudek městského soudu považuje za věcně správný a nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že se soud nevypořádal konformním způsobem se všemi námitkami stěžovatele. K věci žalovaný uvádí, že návrh Exekutorské komory ČR obdržel dne 16. 7. 2007 a rozhodnutí vydal ve stanovené jednoměsíční lhůtě, jak ukládá § 15 odst. 3 exekučního řádu. Rozhodnutí ze dne 26. 7. 2007 bylo k poštovní přepravě předáno dne 31. 7. 2007 a stěžovateli doručeno po opakovaných pokusech dne 5. 9. 2007 prostřednictvím Exekutorské komory ČR. Po zrušení původního rozhodnutí o rozkladu a vrácení věci rozsudkem městského soudu č. j. 9 Ca 359/2007 - 117 ze dne 3. 7. 2008 žalovanému k dalšímu řízení s tím, aby se zabýval podaným rozkladem, byl rozhodnutím ze dne 18. 11. 2008 podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), ve smyslu § 90 odst. 5 věty první správního řádu, rozklad doručený stěžovatelem Ministerstvu spravedlnosti dne 31. 8. 2007 a doplněný dne 6. 9. 2007 jako nedůvodný zamítnut a napadené rozhodnutí o odvolání stěžovatele z funkce soudního exekutora potvrzeno. V rámci zásady dobré správy se žalovaný v intencích rozsudku městského soudu vypořádal se všemi procesními námitkami rozkladu a rovněž s námitkou poukazující na rozdíly v rozhodování žalovaného v podobných či shodných případech i s přihlédnutím ke konkretizaci těchto námitek uvedených stěžovatelem v doplnění žaloby ze dne 27. 4. 2008. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 174/2005 ze dne 23. 10. 2006 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2007 pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Zákonná podmínka založila materiální právní důvod k odvolání z funkce. Ustanovení § 15 odst. 3 exekučního řádu ve znění účinném do 25. 6. 2009 zakládalo ministru spravedlnosti povinnost exekutora odvolat a nedávalo prostor ke správnímu uvážení. Za irelevantní považuje žalovaný námitku stěžovatele, že mu nebylo oznámeno zahájení řízení, neboť uvedené řízení lze zahájit i vydáním rozhodnutí. Způsob doručení rozhodnutí nemohl mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí o odvolání soudního exekutora z funkce a na jeho účinky, neboť rozhodnutí se dostalo do rukou stěžovatele, ten se seznámil s jeho obsahem a následně proti němu podal rozklad. Ministr spravedlnosti byl povinen odvolat exekutora ve lhůtě jednoho měsíce od doručení návrhu Komorou, tzn. v této lhůtě rozhodnout. Z dikce zákona nevyplývá a nelze z něj ani dovodit, že v této jednoměsíční lhůtě od doručení návrhu byl žalovaný povinen rozhodnutí exekutorovi i fakticky doručit. Žalovaný nepřisvědčuje tvrzení stěžovatele ani ohledně porušení zásady předvídatelnosti, když v případě soudního exekutora Mgr. J.V. se jednalo o rozhodnutí předchozího ministra spravedlnosti, na němž se nepodílel a které nemohl ani následně zvrátit. Skutečnost, že předchozí ministr spravedlnosti nerozhodl o odvolání soudního exekutora Mgr. J.V., je ve vztahu k zákonnosti vydaného rozhodnutí o odvolání stěžovatele irelevantní. Faktickému odvolání exekutora Mgr. J.H. zabránila skutečnost, že v souladu s § 45a odst. 5 trestního zákona bylo třeba na tohoto exek