6 Ads 1/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 1/2011- 433 - text 6 Ads 1/2011 - 437 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: L. K., zastoupená Mgr. Michalem Klusákem, advokátem, se sídlem Kozinova 1, Šumperk, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2010, č. j. 21 Cad 186/2008 - 371, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2010, č. j. 21 Cad 186/2008 - 371, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Michalu Klusákovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobkyně (v postavení stěžovatelky) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2010, č. j. 21 Cad 186/2008 - 371, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2006, č. X; spor se vede o plný invalidní důchod, přičemž Nejvyšší správní soud ve věci již rozhodoval, a to tak, že rozsudkem ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 Ads 142/2007 - 192, zrušil dřívější rozhodnutí krajského soudu v téže věci a vrátil věc k dalšímu řízení z důvodu zjištěných vad řízení. Krajský soud měl doplnit řízení tak, aby se ozřejmilo, kterými zdravotními postiženými stěžovatelka vlastně trpí (sporná diagnóza chronického únavového syndromu a jeho posudkové hodnocení), které je rozhodující příčinou jejího nepříznivého zdravotního stavu, a jaká je procentní hodnota poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Krajský soud v Ostravě požádal o vyhotovení posudku Posudkovou komisi MPSV v Brně, tento posudek byl zpracován dne 24. 2. 2010, jeho závěry soud hodnotil jako přesvědčivé a na jeho základě žalobu opět (napadeným rozsudkem) zamítl. Stěžovatelka v obsáhle formulované kasační stížnosti na 25 stranách textu napadá rozsudek krajského soudu z důvodů skutkových i právních. Jedná se o opakovanou kasační stížnost; možnost napadnout nové rozhodnutí krajského soudu kasační stížností je omezena ustanovením § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Cit. ustanovení s. ř. s. brání Nejvyššímu správnímu soudu, aby se v řízení o opakované kasační stížnosti za nezměněného skutkového a právního stavu vyjadřoval k námitkám, které ve svém dřívějším rozsudku označil za nedůvodné, popřípadě, aby se vyjadřoval k námitkám, které účastník řízení v první kasační stížnosti neuplatnil, ačkoliv je uplatnit mohl (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, dostupné na www.nssoud.cz). Proto pokud stěžovatelka v bodu 2. kasační stížnosti podbodech 2. - 10. uvádí jednotlivé věty z rozhodnutí soudu, které nejsou ovšem ničím jiným než citacemi z posudku posudkové komise MPSV ze dne 15. 1. 2007 doplněného 27. 3. 2007, jenž sloužil za podklad pro rozhodnutí krajského soudu ze dne 10. 5. 2007, které bylo posléze zdejším soudem zrušeno (20. 11. 2008, č. j. 6 Ads 142/2007 - 192), jedná se o námitky nepřípustné (nedostatky tohoto řízení již Nejvyšší správní soud posoudil v řízení pod sp. zn. 6 Ads 142/2007) a krajský soud ostatně nemohl ani z těchto zjištění v posudcích komise z roku 2007 v řízení vedeném po zrušení jeho prvého rozhodnutí nikterak vycházet. Pokud jde o další námitky, musí Nejvyšší správní soud vzhledem ke značné problematičnosti jejich formulace (formu a způsob kasační stížnosti již Nejvyšší správní soud komentoval ve svém prvém rozhodnutí ve věci těchto účastníků a nezbývá než opakovaně vyjádřit podiv nad způsobem, kterým je kasační stížnost formulována, vytrhávání jednotlivých vět napadeného rozsudku a jejich komentář, aniž je sledována jasně patrná linie stěžovatelčina problému, totiž posouzení jejích zdravotních problémů souvisejících s chronickou únavou trvající řadu let, nevede ke konzistentní a přehledné argumentaci a neumožňuje soudu dostatečně procesně racionálně takové námitky vypořádat. Za této situace Nejvyšší správní soud poukazuje na závěr učiněný již před řadou let Evropským soudem lidských práv v případu Van de Hurk v.Nizozemí (č. 16034/90), podle něhož má účastník řízení sice právo na odůvodnění rozhodnutí soudu, ovšem toto právo nelze chápat jako povinnost poskytnout detailní odpověď na každý „argument“ vznesený v podání určeném soudu. Stěžovatelka, souhrnně řečeno, napadá v dílčích otázkách proces vedený krajským soudem (okolnosti ústního jednání 31. 5. 2010, text usnesení ze dne 31. 5. 2010) č. j. 21 Cad 186/2008 - 339), kterým byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven jako zástupce advokát, absence reakce soudu na její doplňující podání (doplnění žaloby ze dne 27. 12. 2008, 2. doplnění žaloby z 17. 4. 2009, doplnění č. 3 k žalobě ze dne 26. 7. 2009), dále pak vady posudku Posudkové komise MPSV Brno ze dne 24. 2. 2010 a jeho hodnocení ze strany krajského soudu, jakož i porušení stěžovatelčiných práv zaručených Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, správním řádem (§ 2 a § 3), zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a Listinou základních práv a svobod. V tomto rozsahu je kasační stížnost přípustná, je podána osobou oprávněnou (§ 102 a § 104 s. ř. s.). Uplatněné důvody kasační stížnosti lze subsumovat pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy vadu řízení před soudem, mohla-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, případně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud při posouzení věci vycházel ze skutkového stavu zjištěného krajským soudem k datu vydání napadeného rozsudku a posudkových spisů OSSZ Šumperk. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně důvodná. Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/19921 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje posudkové komise. Posudek uvedené komise hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu žádné jiné skutečnosti, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména s těmi, které namítá posuzovaný, a aby své závěry přesvědčivě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem obtížím tvrzeným posuzovanou osobou. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (v posuzované věci ve znění účinném k 14. 9. 2006, tj. datu vydání napadeného rozhodnutí žalované), přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu a oddíl a položku přílohy a současně odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah závažnost dalších zdravotních postižení. V posuzované věci především Nejvyšší správní soud dává za pravdu stěžovatelce v tom, že krajský soud se v napadeném rozsudku nikterak nevypořádal s návrhy, které byly obsahem doplnění žaloby ze dne 27. 12. 2008; zde stěžovatelka v části III. navrhovala, aby soud ustanovil v její věci znalce - Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, přičemž tento návrh odůvo