8 Afs 11/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 11/2011- 424 - text 8 Afs 11/2011 - 436 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) BÖGL a KRÝSL, k. s., se sídlem Pod Špitálem 1452, Praha - Zbraslav, b) Chládek & Tintěra, a. s., se sídlem Nerudova 16, Litoměřice, c) Max Bögl Bauunternehmung GmbH & Co. KG, se sídlem Max Bögl-Str. 1, Sengenthal, Spolková republika Německo, všech zastoupených JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 2. 2006, čj. 2R 105/05, 002/06  Hr, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2011, čj. 62 Af 51/2010  303, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Správní řízení 1. Žalovaný zahájil dne 19. 10. 2005 k návrhu uchazeče – právního předchůdce žalobce a) a žalobců b) a c), účastníků SDRUŽENÍ MAX BÖGL & JOSEF KRÝSL  CHLÁDEK & TINTĚRA, založeného smlouvou o sdružení ze dne 11. 7. 2005, č. 05/PB/2005, podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účelem podání společné nabídky na provedení předmětu veřejné zakázky (dále též jen „uchazeč“), správní řízení [§ 96 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“)] o přezkoumání rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení (dále též jen „zadavatel“) ze dne 6. 10. 2005 o námitkách uchazeče ze dne 20. 9. 2005 proti rozhodnutí zadavatele ze dne 13. 9. 2005 o vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Optimalizace trati Plzeň - Stříbro“, zadávanou podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno na Centrální adrese dne 15. 6. 2005 pod evidenčním číslem 50003838, a dne 18. 6. 2005 v Úředním věstníku Evropské unie. 2. Žalovaný rozhodl dne 8. 12. 2005 pod čj. VZ/S194/05-152/5706/05-KV tak, že zadavatel porušil § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách, požadoval-li po uchazečích prokázání odborné způsobilosti podle vnitřního předpisu Českých drah, a. s., který není právním předpisem, a uložil zadavateli podle § 101 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, aby zrušil zadávací řízení ve věci předmětné veřejné zakázky, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí. 3. Předseda žalovaného k rozkladu uchazeče ze dne 30. 12. 2005 a rozkladu zadavatele ze dne 4. 1. 2006 změnil napadené rozhodnutí žalovaného tak, že správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 101 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách zastavil, neboť neshledal porušení zákona o veřejných zakázkách. II. Dosavadní průběh řízení před správními soudy II.1 4. Žalobci napadli rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, čj. 62 Ca 7/2006  103, zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který rozsudkem ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 Afs 47/2008  180, zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud mj. vyslovil, že odbornou způsobilostí podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách je třeba rozumět i odbornou způsobilost ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“), definovanou vnitřními předpisy vydanými podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách. II.2 6. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 11. 8. 2009, čj. 62 Ca 7/2006  200, znovu zrušil napadené rozhodnutí předsedy žalovaného a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 7. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2010, čj. 8 Afs 12/2010  268, opět zrušil rozsudek krajského soudu. Vytkl krajskému soudu nesprávné posouzení otázky a uzavřel, že „úředně oprávněného zeměměřického inženýra je třeba v kontextu bodu 4.2.8 dílu 1 části 1 zadávací dokumentace považovat za člena personálu vykonávajícího vedoucí práce, pro kterého byla stanovena podmínka předložení dokladu o odborné zkoušce podle předpisu ČD Ok 2/2“. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pojmům užitým v zadávací dokumentaci je třeba přisuzovat jejich obecně přijímaný význam, nejsou-li použity ve specifickém významovém smyslu, resp. nejsou-li v zadávací dokumentaci konkrétním způsobem definovány a doplnil, že „(Z)vláštní definice pojmu „personál, který bude vykonávat vedoucí práce“ přitom v posuzované věci nebyla v zadávací dokumentaci obsažena. Vymezila-li zadávací dokumentace obsah rozsah pojmu „management pro řízení stavby“ a taxativně vypočetla pozice, které lze za management pro řízení stavby považovat, přičemž v bodě 4.2.8 odst. 1 a 2 zadávací dokumentace zadavatel pro tyto pozice stanovil konkrétní kvalifikační požadavky, nelze soudit, že by byl pojem použitý ve shodném bodě zadávací dokumentace (odst. 4) použitý v jiném smyslu.“ II.3 8. Krajský soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 5. 1. 2011, čj. 62 Af 51/2010  303, žalobu zamítl. 9. Konstatoval, že se s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 47/2008  180 již nezabýval námitkami žalobců, které se týkaly charakteru a právní závaznosti vnitřního předpisu ČD Ok 2/2. Nejvyšší správní soud totiž jednoznačně uvedl, že zadavatel požadoval prokázání odborné způsobilosti podle vnitřního předpisu ČD Ok 2/2 v souladu s § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách. 10. K vyjádření žalobců ze dne 8. 12. 2010 krajský soud uvedl, že nemůže posuzovat otázku, zda je vnitřní předpis ČD Ok 2/2 vydán v souladu s rozsahem zákonného zmocnění, protože Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 Afs 47/2008  180 jednoznačně uvedl, že v daném řízení je odbornou způsobilostí podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách i odborná způsobilost definovaná vnitřními předpisy vydanými podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dráhách, tedy předpisem ČD Ok 2/2, a zavázal krajský soud, aby se zabýval tím, zda zadavatel specifikoval konečným výčtem pracovní pozice, u nichž požaduje prokázat „Vysvědčení o odborné zkoušce pro vedoucí prací“. Za tohoto stavu by krajský soud přezkoumáním, zda je vnitřní předpis ČD Ok 2/2 vydán v souladu s rozsahem zákonného zmocnění, porušil § 110 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud podle krajského soudu jednoznačně uzavřel, že vnitřní předpis ČD Ok 2/2 mohl v daném případě stanovit odbornou způsobilost podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách, z čehož plyne, že tento předpis i stanovená odborná způsobilost je v souladu se zákonným zmocněním. 11. Krajský soud neshledal důvodnou námitku, že zadavatel pochybil, jestliže přímo v oznámení zadávacího řízení neuvedl přesné pozice členů personálu uchazeče, u nichž požadoval prokázat odbornou způsobilost podle předpisu ČD Ok 2/2. 12. Krajský soud konstatoval, že seznam požadavků zadavatele, uvedený v oznámení zadávacího řízení, je seznamem úplným a není možné ho později (např. v zadávací dokumentaci) rozšiřovat o další požadavky, a to ani v případě, kdyby zadavatel dospěl k závěru, že je jich k plnění veřejné zakázky třeba. Krajský soud nepovažoval dikci posledního odstavce bodu 4.2.8 zadávací dokumentace za rozšíření nebo doplnění požadavků na splnění kvalifikace, které by bylo rozporné s § 30 odst. 3 větou druhou zákona o veřejných zakázkách. Zadavatel v zadávací dokumentaci naopak uvedl totožný požadavek, jako v oznámení zadávacího řízení, a to předložení dokladu o odborné zkoušce podle předpisu ČD Ok 2/2 pro členy personálu žalobců, kteří budou vykonávat vedoucí práce. 13. Podle krajského soudu by nebylo v rozporu s posledně uvedeným zákonným ustanovením ani to, kdyby zadavatel v zadávací dokumentaci upřesnil svůj požadavek, a to tím, že by uvedl, koho považuje za „členy personálu, kteří budou vykonávat vedoucí práce“, samozřejmě pouze za situace, že by osoby, resp. pracovní pozice, označené zadavatelem až v zadávací dokumentaci jako vedoucí, bylo možné považovat za pozice „vedoucích“ na základě obecné logiky. Takové upřesnění, neklade-li na uchazeče kvalitativně jiný požadavek, než který vyplývá z předchozího oznámení, může být podle krajského soudu obsaženo v zadávací dokumentaci. Informace obsažená v oznámení je toti