1 Aps 3/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Aps 3/2012- 33 - text 1 Aps 3/2012 – 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: L. K., zastoupen JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem Rooseveltova 335, Chrudim, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, se sídlem Novoměstská 172, Chrudim, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 14. 12. 2011, čj. 52 A 49/2011 – 39, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 14. 12. 2011, čj. 52 A 49/2011 – 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobou ze dne 23. 9. 2011 se žalobce domáhal u krajského soudu ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobní petit formuloval následovně: „Soud zakazuje Katastrálnímu úřadu pro Pardubický kraj – katastrálnímu pracovišti v Chrudimi, aby pokračoval v porušování žalobcova práva tím, že odmítá provedení zápisu spoluvlastnického práva k pozemku parcelní číslo 3652 v k. ú. Hlinsko v Čechách (dnes veden jako část pozemku parcelní číslo st. 368/1 k. ú. Hlinsko v Čechách) v katastru nemovitostí záznamem podle rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 3. 1993, č. j. 6 C 182/1992 – 24.“ [2] Ze skutkových okolností žalobce uvedl, že na základě dohody o vydání věci dle zákona č. 403/1990 Sb. se stal společně s pěti dalšími osobami spoluvlastníkem pozemku p. č. 3652 v katastrálním území Hlinsko v Čechách. Následně podali vlastníci tohoto pozemku (včetně žalobce) žalobu na vyklizení pozemku k Okresnímu soudu v Chrudimi. Ten jako předběžnou otázku posuzoval, kdo je vlastníkem pozemku. Dospěl k závěru, že žalobce a spol. jsou spoluvlastníky pozemku a žalobě rozsudkem ze dne 30. 3. 1993, čj. 6 C 182/1992  24, vyhověl. Ačkoliv tento rozsudek nabyl právní moci, vlastnické právo žalobce a ostatních spoluvlastníků do katastru nemovitostí zapsáno nebylo. Žalobce proto podal žalobu na určení vlastnického práva k pozemku. V řízení před soudem I. stupně sice byla jeho žaloba zamítnuta, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24. 9. 2009, čj. 18 Co 246/2009 – 106, však byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení bylo zastaveno z důvodu existence překážky věci pravomocně rozsouzené. Tuto překážku založilo rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi ve věci vyklizení pozemku. Žalobce podal dne 11. 7. 2011 návrh na zápis vlastnického práva k pozemku záznamem. Sdělením ze dne 8. 9. 2011 mu žalovaný oznámil, že návrhu nelze vyhovět. [3] Žalobce je přesvědčen, že se žalovaný dopouští nezákonného zásahu tím, že odmítá provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jedinými kompetentními orgány k rozhodování o vlastnictví jsou soudy, které tuto otázku pravomocně rozhodly ve prospěch žalobce. Žalovanému nepřísluší přezkoumávat či jinak zpochybňovat rozhodnutí soudů. I kdyby předpoklady, z nichž vycházel Okresní soud v Chrudimi v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 182/1992 nebyly správné, tak pravomocný rozsudek je dle § 159a odst. 4 o. s. ř. závazný i pro žalovaného. Žalovaný vytváří situaci, ve které dva státní orgány rozhodují ve stejné věci odlišně, a zkracuje tak žalobce a ostatní spoluvlastníky tohoto pozemku na jejich právech, zejména právu vlastnickém, neboť dokud nebude proveden zápis jejich vlastnického práva, jsou omezeni a prakticky zbaveni možnosti s nemovitostmi disponovat. [4] Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku, který je napaden touto kasační stížností, uvedl, že dle § 159a o. s. ř. je pro účastníky řízení a též všechny orgány závazný výrok rozsudku. Zápis vlastnického práva k nemovitosti lze do katastru nemovitostí provést jen na základě rozsudku, který ve své výrokové části obsahuje jednoznačný údaj o určení vlastnického práva. Takový rozsudek může být vydán pouze v civilním soudním řízení zahájeném na základě určovací žaloby dle § 80 písm. c) o. s. ř. Krajský soud dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 620/2008. Rozsudek Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 6 C 182/1992 ve výroku ukládá pouze povinnost vyklidit nemovitosti, neurčuje však, kdo je vlastníkem. Katastrální úřad může vycházet jen z výroku rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění. Je tedy nerozhodné, že se okresní soud v odůvodnění tohoto rozsudku vyjádřil v rámci posuzování předběžné otázky k tomu, kdo je vlastníkem sporného pozemku. Krajský soud dále zohlednil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, sp. zn. 18 Co 246/2009, jímž bylo zastaveno řízení o určovací žalobě z důvodu existence překážky věci pravomocně rozsouzené. Z odůvodnění tohoto usnesení ovšem plyne, že pokud by byla určovací žaloba založena na jiných skutečnostech, mohla by být přípustná. Po žalovaném však nelze požadovat, aby napravil důsledky toho, že si žalobce v tomto civilním řízení dostatečně nestřežil svá práva, a proto bylo řízení o žalobě zastaveno. Krajský soud dále poukázal na to, že záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí má pouze deklaratorní charakter, a proto jeho neprovedením nemohl být žalobce zkrácen na vlastnickém právu. Soud uzavřel, že rozsudek Okresního soudu v Chrudimi není právně relevantním podkladem pro záznam vlastnického práva k pozemku. Postup žalovaného tedy nelze ve vztahu k této listině shledat nezákonným. [5] Krajský soud dále dospěl k závěru, že záznam vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch žalobce nemohl žalovaný provést ani na základě dohody o vydání nemovitosti dle zákona č. 403/1990 Sb. ze dne 25. 3. 1991, která byla registrována pod čj. RE 244/91. Pozemek p. č. 3652, který je dnes veden jako část stavební parcely č. 368/1, byl původně označen a veden jako díl „c“ stavební parcely č. 491 vymezený geometrickým plánem č. 67/91. Díl „c“ nebyl v okamžiku vydání stavební parcely č. 491 její součástí, nýbrž byl součástí stavební parcely č. 368. Právo hospodaření se stavební parcelou č. 368 náleželo organizaci MOTOTECHNA s. p., což plyne z hospodářské smlouvy ze dne 1. 1. 1982, čj. 5/in/81, a geometrického plánu č. 67/91. MOTOTECHNA tuto parcelu zahrnující i díl „c“ vydala dohodou o vydání věci registrovanou pod čj. RE 25/91 panu S. a paní P. ještě předtím, než byla stavební parcela č. 491 vydána žalobci a spol. Byl-li tedy sporný díl „c“ vydán panu S. a paní P., nemohl být později vydán ještě jednou na základě dohody o vydání věci registrované pod čj. RE 244/91. Tyto závěry, které jsou obsaženy ve sdělení žalovaného ze dne 5. 1. 2010 o neprovedení záznamu, žalobce v žalobě nenapadl, neuvedl žádné konkrétní argumenty zpochybňující závěry ve vztahu k dohodě o vydání věci. [6] Jelikož ani jeden z dokumentů, na něž se žalobce odvolal, není dle krajského soudu dostatečným podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce a spol. do katastru nemovitostí, je třeba hodnotit postup žalovaného jako zákonný. Proto jej nelze označit za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., a soud tedy žalobu zamítl. II. Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. Opětovně v ní rekapituluje vývoj sporu o vlastnické právo k pozemku p. č. 3652 v katastrálním území Hlinsko. Stěžovatel poukazuje zejména na to, že judikatura týkající se přípustnosti žalob na určení vlastnického práva se postupem času měnila. Změnu judikatury nelze použít v neprospěch účastníka řízení, který byl v původním řízení úspěšný na základě tehdy platné judikatury. V roce 1992, kdy žalobce podal žalobu na vyklizení pozemku, zastávala soudní praxe názor, že žaloba na plnění (vyklizení nemovitosti) má přednost. Žaloby na určení nebyly v té době přijímány (např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 1095/91). Teprve mnohem později začaly soudy razit zásadu, že podkladem pro zápis do katastru nemovitostí má být rozsudek o žalobě na určení. Musely ovšem současně připustit, že i rozsudky ve věcech žalob na vydání nemovitosti nebo na uzavření dohody o vydání nemovitosti dle restitučních předpisů jsou podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí (rozsudek NSS sp. zn. 4 Aps 2/2005, 3 Cdon 97/97, 3 Cdon 288/96, 22 Cdo 812/2000). Nelze tedy bezvýjimečně lpět na zásadě, že podkladem pro zápis může být pouze rozsudek o určení vlastnictví. [8] Stěžovatel vždy postupoval v souladu s judikaturou, žalobě na vyklizení nemovitosti bylo vyhověno. Nelze ho nutit, aby poté, co jeden spor pravomocně vyhrál, zahajoval spor další, v němž se bude téhož domáhat na základě jiných skutkových tvrzení. Spor o vlastnictví k pozemku byl mezi stranami již jednou pravomocně rozhodnut a tímto rozhodnutím je katastrální úřad vázán, není oprávněn přezkoumávat jeho správnost. Rozhodnutím krajského s