— Nejvyšší správní soud

14 Kse 6/2011- 299 - text 14 Kse 6/2011 - 299 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Ivety Glogrové, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jany Nowakové Těmínové a Mgr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 7. 6. 2011, č. j. 95/2011-OD-ENA/13, na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. W., soudní exekutorce Exekutorského úřadu Plzeň - město, se sídlem Radyňská 9, Plzeň, zast. JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, při ústním jednání konaném dne 31. 1. 2012, t a k t o : JUDr. J. W., nar. X, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Plzeň - město, se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z p r o š ť u j e návrhu ministra spravedlnosti České republiky na zahájení kárného řízení ze dne 7. 6. 2011, č. j. 95/2011-OD-ENA/13, kterým jí bylo kladeno za vinu, že 1) jako soudní exekutorka v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 106 EX 4128/10 prostřednictvím svého zaměstnance Bc. M. T. a vykonavatele M. H. v rozporu s ustanoveními § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 věta prvá exekučního řádu, tedy v rozporu s § 2 věta druhá exekučního řádu a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v rozporu s § 326 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu dne 3. 3. 2011 na adrese Ž. 1720, T. prováděla soupis a zajištění movitých věcí v bytě rodičů povinného P. H., nar. X, R. 1, T., dokud matka povinného D. H. neuhradila na místě 35 000 Kč a nesjednala si splátkový kalendář ve výši 5 000 Kč měsíčně, přestože se zde povinný nezdržoval a nenacházely se zde žádné věci povinného, a jmenovaní zaměstnanci soudní exekutorky ani neměli žádný důvod domnívat se, že se jedná o byt povinného a že se zde věci povinného mohou nacházet, přesto si do uvedeného bytu v rozporu s § 325b odst. 2 věta druhá zjednala pomocí Policie ČR přístup, současně porušila § 326 odst. 2 občanského soudního řádu, § 55 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve spojení s § 11 vyhlášky č. 418/2001 Sb. tím, že přes odpor přítomných rodičů povinného jakožto obyvatel bytu její výše uvedení zaměstnanci sepisovali a zajišťovali movité věci, o kterých se domnívali, že náleží povinnému, a nerespektovali skutečnost, že osoby, které mají věci u sebe, je odmítly vydat; 2) v rozporu s § 2 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 418/2001 Sb. v protokole o soupisu a zajištění movitých věcí ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 106 EX 4128/10, prostřednictvím svého zaměstnance Bc. M. T. a vykonavatele M. H. neuvedla, že movité věci (lednice, mrazák, počítač, dlouhé zbraně a lovečtí psi) byly označeny, sepsány a zajišťovány, od čehož bylo následně upuštěno v důsledku úhrady částky 35 000 Kč matkou povinného na místě samém, tedy se snaží vzbudit mylný dojem, že k úhradě došlo dobrovolně a nikoli pod tlakem uvedených úkonů, vědomě tedy sepsala veřejnou listinu obsahující nepravdivé údaje, čímž zakrývala porušení § 55 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy specifikované v ad 1); 3) současně v rozporu s ustanovením § 27 odst. 3 písm. e) exekučního řádu soudní exekutorka umožnila svému zaměstnanci Bc. M. T. označovat se za vykonavatele soudního exekutora a vůči třetím osobám provádět úkony, které lze svěřit pouze vykonavateli exekutora, tj. osobě, která složila kvalifikační zkoušku a splňuje další předpoklady předepsané tímto ustanovením, a to tím, že dne 3. 3. 2011 provedl prohlídku bytu rodičů povinného P. H., nar. X, R. 1, T., na adrese Ž. 1720, T. a přijal plnění od matky povinného D. H., čímž bylo porušeno ustanovení § 46 odst. 2 písm. e) a § 46 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Exekutorka tedy při výkonu svěřeného úřadu nepostupovala dostatečně pravdivě, pečlivě, svědomitě a poctivě ve smyslu čl. 3 odst. 1, 3 a čl. 5 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů, přijatých usnesením Sněmu Exekutorské komory ČR dne 28. 2. 2006, a současně porušila čl. 11 odst. 3 uvedeného etického kodexu; č í m ž měla závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, a dopustit se tak kárného provinění podle § 116 odst. 2 exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, neboť n e b y l o p r o k á z á n o , že skutky pod bodem ad 1) a ad 2) s p á c h a l a kárně obviněná, a dále n e b y l o p r o k á z á n o , že s e s t a l skutek uvedený pod bodem 3) návrhu na zahájení kárného řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Ministr spravedlnosti podal návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. W., soudní exekutorce, pro skutky, jichž se měla dopustit ve výroku rozhodnutí uvedeným způsobem. Kárně obviněná ve vyjádření k návrhu na zahájení kárného řízení uvedla, že všechny body kárné žaloby vycházejí z listinných podkladů, jejichž obsah je jednoznačně interpretován ve světle tvrzení Ing. J. H., otce povinného (dále též jen „stěžovatele“). V počínání svých zaměstnanců nespatřovala žádné porušení právních či stavovských povinností. Skutečnosti, že povinný P. H. (dále jen „povinný“) se mohl zdržovat na adrese Ž. 1720, T., nasvědčovala adresa uvedená v usnesení o nařízení exekuce, výpis ze živnostenského rejstříku ze dne 7. 6. 2010 a 3. 3. 2011 a částečně i zpráva České pošty ze dne 22. 6. 2010. Za účelem vyvrácení nebo potvrzení byl na adresu Ž. 1720, T., vyslán zaměstnanec exekutorského úřadu Bc. M. T. Poštovní schránka se jménem „H.“ ho utvrdila v podezření, že se zde povinný může zdržovat. Poté, co zjistil, že D. H., matka povinného (dále též jen „matka povinného“), podniká v přízemí panelového domu, požádal ji zdvořile o možnost vstoupit do jejich bytu, s čímž souhlasila. Za normálních okolností by byla situace vyvrácením tohoto podezření definitivně vyřešena a zaměstnanec by uvedený byt opustil s tím, že se zde povinný nezdržuje. Stav se však zásadně změnil příchodem stěžovatele do bytu, který nevybíravým způsobem vyzval Bc. M. T. k tomu, aby byt opustil. Tato skutečnost vyvolala v zaměstnanci exekutorky podezření, že se povinný v bytě může zdržovat či v něm má umístěny movité věci. V té době nebyl Bc. M. T. vykonavatelem soudního exekutora a nebyl oprávněn k jiným než jednoduchým úkonům. Proto přivolal na místo vykonavatele M. H. Posléze byla přivolána Policie ČR, aby poskytla asistenci vykonavateli a umožnila vstup do bytu manželů H. Zaměstnanci exekutorky provedli prohlídku bytových místností, a protože našli dlouhé střelné zbraně, přivolali policii znovu. Policejní hlídka však sdělila, že se na místo nedostaví, neboť ověření legálního držení zbraní si má vykonavatel soudního exekutora zajistit sám. Stěžovatel v mezidobí ohrožoval oba zaměstnance střelnými zbraněmi, a tito z obavy o svoje zdraví a život, opustili byt rodičů povinného a vyčkali dalšího příjezdu policie v 16,17 hod. Vykonavatel M. H. přistoupil k přivolání zámečnické služby, ale před jejím příjezdem umožnili rodiče povinného vstup do svého bytu, kde na místě požádala matka povinného o možnost uhradit 35 000 Kč a následně dobrovolně požádala o splátkový kalendář. Kárně obviněná popřela, že by na místě byl proveden soupis movitých věcí. Byly prováděny toliko přípravné práce k soupisu movitých věcí směřující. Popřela rovněž, že by její zaměstnanci vyvíjeli jakýkoli nátlak na rodiče povinného za účelem úhrady části exekuce. Ke skutku uvedenému v bodě 2) návrhu na zahájení kárného řízení uvedla, že nesouhlasí s tvrzením, že by protokol o soupisu a zajištění movitých věcí ze dne 3. 3. 2011, obsahoval nepravdivé údaje. Namítla, že protokol odpovídá ustanovení § 2 písm. e) vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška č. 418/2001 Sb.“). Soupis movitých věcí v něm není uveden proto, že nebyl proveden. Pokud tam není uvedeno, že movité věci byly označeny, sepsány a zajišťovány, pak ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) citované vyhlášky uvádí, že se v protokolu uvede toliko „stručné vylíčení průběhu úkonu, zejména obsah návrhů, které byly při něm podány“. Podle názoru kárně obviněné protokol požadavku vyhlášky zcela vyhovoval. Kárně obviněná nesouhlasila s tvrzením, že sepsala veřejnou listinu obsahující nepravdivé údaje, čímž měla zakrýt i porušení § 55 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „vyhláška č. 37/1992 Sb.“). Podle jejího názoru by se mělo vycházet pro danou věc z § 51 této vyhlášky, nikoliv z § 55. Kárně obviněná popřela, že by umožnila svému zaměstnanci se vydávat za vykonavatele soudního exekutora. Bc. M. T. byl vyslán na adresu Ž. 1720, T., pouze za účelem zjištění, zda se tam zdržuje povinný. Veškeré další úkony prováděl až za přítomnosti vykonavatele M. H. Bc. M. T. postupoval v souladu s jejím pověřením ze dne 1. 4. 2010, podle něhož byl oprávněn toliko k jednoduchým úkonům souvisejícím s exekuční činností. V předmětné době již absolvoval školení vykonavatele pořádané Exekutorskou komorou, v březnu 2011 se přihlásil ke kvali