5 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 118/2012- 31 - text 5 As 118/2012 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: B. D. K., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 7/548, Praha 2, proti žalovanému: Policie ČR, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2012, č. j. 5 A 266/2010 - 71, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne 13. 1. 2010, č. j. CPUL-5011-39/ČJ-2009-044061-RAAB, bylo žalobci (dále jen „stěžovateli“) uloženo správní vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále též „zákon o pobytu cizinců“), z důvodu, že stěžovatel byl na území České republiky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Doba, po kterou nelze stěžovateli povolit vstup na území, byla správním orgánem stanovena na 1 rok. Ze správního spisu lze zjistit, že stěžovatel byl dne 3. 10. 2008 kontrolován v rámci součinnostní kontroly Úřadem práce Chomutov a inspektorátem cizinecké policie Chomutov v provozovně firmy ZKL-ROLL s.r.o. V rámci kontroly bylo zjištěno, že stěžovatel vykonával pro právnickou osobu práci bez povolení k zaměstnání. Výkon práce spočíval v soustružení, broušení ložiskových kroužků a provádění vizuální kontroly kvality ložisek, a to v období od 8. 9. 2008 do 3. 10. 2008. Odvolání podané proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný správní orgán zamítl dne 27. 10. 2010, rozhodnutím č. j. CPR-2420-4/ČJ-2010-009CPR-V242. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel správní žalobou. V podané žalobě namítal, že v jeho věci rozhodoval nepříslušný orgán, že činnost, kterou mu žalovaný vytýkal, nelze považovat ani za dani podléhající výdělečnou činnost, ani za zaměstnání dle zákoníku práce, neboť ji vykonával jako řádný člen družstva. Žalobní námitky se dále týkaly otázky zániku odpovědnosti stěžovatele z důvodu, že řízení o správním vyhoštění bylo zahájeno více než rok po skončení nelegální práce a také otázky nepřiměřené přísnosti rozhodnutí. Městský soud žalobní námitky neshledal důvodné a rozsudkem ze dne 15. 6. 2011, č. j. 5 A 266/2010 - 28, žalobu zamítl. Proti uvedenému rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil rozhodnutím ze dne 24. 11. 2011, č. j. 5 As 98/2011 – 58, z důvodu, že v posuzované věci shledal oprávněnou kasační námitku vady řízení před soudem, neboť městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž by byly pro tento postup splněny zákonné podmínky ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud následně rozsudkem ze dne 3. 2. 2012, č. j. 5A 266/2010 – 71 žalobu stěžovatele opět zamítl, když žalobní námitky neshledal důvodné. Proti rozsudku městského soudu ze dne 3. 2. 2012, č. j. 5A 266/2010–71 podal stěžovatel včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, dále z důvodu vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit, za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost a z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně s kasační stížností stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně souhlasí s právním názorem uvedeným v napadeném rozsudku a podle jeho názoru se městský soud se všemi rozhodnými skutečnostmi a námitkami stěžovatele vypořádal řádně a přezkoumatelným způsobem. Žalovaný naopak nesouhlasí s názorem stěžovatele, že pro jím prováděnou činnost nemusel mít povolení k zaměstnání, když v dané věci není podstatné, zda byl stěžovatel jako člen družstva k družstvu v členském vztahu nebo jen v pracovněprávním vztahu, byť byl shledán vztah pracovněprávní, neboť vykonávaná činnost nebyla předmětem činnosti družstva INTERSION, pro které stěžovatel pracoval, což je rozhodující skutečnost v dané věci. Skutečnost, pro koho měl stěžovatel pracovat, byla od počátku zřejmá, a to, že pracoval pro družstvo. Za absurdní považuje žalovaný argumentaci stěžovatele poukazující na ustanovení § 89 zákona č. 435/2004 Sb., s tím, že uvedené ustanovení nekonstatuje, že by člen družstva měl mít povolení k zaměstnání, jestliže vykonává činnosti mimo předmět činnosti daného družstva. Výklad stěžovatele považuje žalovaný nejen za rozporný se zákonem, ale i se záměrem zákonodárce. Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že projednávaná kasační stížnost není důvodná. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu, že se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami ohledně obchodněprávního charakteru vztahu člena družstva k družstvu. Stěžovatel výše uvedenou námitku blíže nekonkretizoval. Městský soud při posuzování důvodnosti žaloby za podstatnou považoval skutečnost, že stěžovatel byl na území ČR fakticky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, když na pracovišti firmy ZKL-ROLL, s.r.o. vykonával na základě pokynů jiných osob manuální práci, za kterou pobíral v hotovosti odměnu. Na str. 3 a 4 napadeného rozsudku se soud podrobně vypořádal i se žalobní argumentací, že se ve skutečnosti nejednalo o pracovní činnost, ale že stěžovatel uvedenou činnost vykonával jako člen družstva. S ohledem na výše uvedené zdejší soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku neshledal důvodnou. Nesprávné posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení Stěžovatel považuje za nesprávný závěr městského soudu, že byl na území ČR fakticky zaměstnán. Poukazuje při tom na § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dle kterého „cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.“ Nesprávný závěr městského soudu stěžovatel opírá také o rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 16/2006, dle kterého „plní-li cizinec jako společník úkoly vyplývající z předmětu činnosti právnické osoby, musí mít ve smyslu § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, povolení k zaměstnání. Není rozhodující, zda cizinec přitom plní běžné úkoly, vyplývající z činnosti právnické osoby, anebo vykonává práci tomu se vymykající. Nemá-li takový cizinec povolení k zaměstnání, je dán důvod k jeho vyhoštění podle § 118 a § 119 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.“ Stěžovatel dovozuje, že i z judikatury Nejvyššího správního soudu tak vyplývá, že plní-li společník/člen družstva jiné úkoly než úkoly vyplývající z předmětu činnosti právnické osoby, povolení mít nemusí a nemůže být za takové jednání vyhoštěn. Městský soud stěžovatelem provedený výklad § 89 zákona o zaměstnanosti považoval za rozporný se smyslem zákona. K posuzované otázce soud uvedl, že správní orgány dospěly ke správnému závěru, že stěžovatel byl na území ČR zaměstnán bez povolení k zaměstnání, když nepovažoval za rozhodné, zda existovaly například písemné smlouvy o výkonu práce a za rozhodující považoval skutečnost, že stěžovatel fakticky vykonával pracovní činnost, tedy ve smyslu pracovního práva vykonával závislou činnost, za kterou pobíral mzdu. V odůvodnění napadeného rozsudku soud dále konstatuje, že § 89 zákona o zaměstnanosti hovoří o „plnění úkolů vyplývajících z př