8 Afs 2/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 2/2011- 217 - text 8 Afs 2/2011 - 234 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem Prokopa Velikého 197/29, Ostrava – Vítkovice, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1079/1a, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 3. 2009, čj. UOHSR 126/2008/013227/2009/310/ADr, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2010, čj. 62 Ca 22/2009 – 146, t a k t o : I. Kasační stížnosti s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí správního orgánu [1] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) zahájil dne 27. 6. 2007 správní řízení z důvodu možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“) se Sdružením pohřebnictví v ČR (dále též „účastník řízení“ nebo „Sdružení“). [2] Na základě provedeného šetření Úřad vydal dne 4. 6. 2008 rozhodnutí čj. S 161/2007/KD-08040/2008/850, v jehož 1. výrokové části konstatoval, že tím, že: 1) valná hromada Sdružení přijala dne 14. 3. 2002 dokument nazývaný „Kodex cti“, obsahující v článku III. bodu 4. (nazvaném „Vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví a souvisejících oborech“) v odstavci druhém pravidlo motivující členy Sdružení nepožadovat za své služby ceny nižší, než jsou ceny obvyklé, přičemž toto pravidlo bylo ze strany účastníka řízení do 14. 3. 2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno, 2) valná hromada Sdružení přijala dne 17. 3. 2005 dokument nazvaný „Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o 'Znak kvality' propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR“ (dále jen „Zásady Znaku kvality“), obsahující v části „Směrnice pro marketing v pohřebním oboru“ v odstavci nazvaném „Obecně“ zákaz podávání informací srovnávajících ceny mezi konkurenty, přičemž toto pravidlo bylo ze strany účastníka řízení do 14. 3. 2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno, 3) v únoru 2003 vydalo Sdružení metodický materiál „Jak postupovat při kopání hrobů“, přepracovaný v dubnu 2004 (jako „Metodický návod pro stanovení ceny za výkop hrobů“) a dále upravený v lednu 2005, který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován, 4) v lednu 2000 Sdružení vydalo metodický materiál „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících“, přepracovaný v březnu 2001, dále v únoru 2003 (jako „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002“), dále v dubnu 2004 a v lednu 2007 („Jak postupovat při určení výše cen (i) nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem, (ii) za výkopy hrobu“), který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován, 5) v dubnu 2004 Sdružení vydalo metodický materiál „Předloha (i) smlouvy o nájmu hrobového místa, (ii) ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených“ (ve vztahu k materiálům specifikovaným ad 3), 4) a 5), dále jen „metodiky“ nebo „metodické materiály“), který obsahuje návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován, Sdružení přijalo a uplatňovalo zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a v případě jednání vymezeného ad 4) rovněž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 63/1991 Sb.“) k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb. [3] Sdružení byla za shora uvedená porušení zákona č. 63/1991 Sb. a zákona o ochraně hospodářské soutěže uložena pokuta ve výši 500 000 Kč a bylo mu uloženo nahradit náklady řízení ve výši 2500 Kč (3. a 5. výroková část). Úřad podle § 7 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže jednání popsané v první výrokové části do budoucna zakázal (2. výroková část). Současně účastníkovi řízení uložil jako opatření k nápravě povinnost informovat všechny své členy o tomto rozhodnutí a o zákazu a neplatnosti rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných v 1. výrokové části rozhodnutí, a dále Sdružení uložil povinnost, aby na svém nejbližším zasedání valné hromady upravilo metodické materiály popsané v 1. výrokové části bodu 3), 4) a 5) tak, aby neobsahovaly ani nepřímý návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení (4. výroková část). [4] Předseda Úřadu zamítl rozklad Sdružení proti shora specifikovanému rozhodnutí Úřadu a rozhodnutím ze dne 18. 3. 2009, čj. UOHS-R 126/2008/01-3227/2009/310/ADr, potvrdil rozhodnutí vydané v prvním stupni správního řízení. II. Dosavadní průběh řízení před správními soudy [5] Žalobce napadl rozhodnutí předsedy Úřadu žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Namítl v ní, že předseda Úřadu, resp. Úřad ve správním řízení porušil zásadu materiální pravdy, neboť nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Ve správním řízení byl nesprávně vymezen relevantní trh z geografického hlediska. Nebylo prokázáno, že jednání žalobce je zakázaným cenovým rozhodnutím sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, resp. zákona č. 63/1991 Sb. Žalobce nestanovoval ceny služeb poskytovaných jeho členy, a to přímo ani nepřímo. Předmětné dokumenty žalobce měly nezávazný charakter a jejich plnění nebylo nikdy vynucováno. Z rozhodnutí nelze seznat, jakým způsobem byla stanovena výše pokuty. Uložená pokuta je nepřiměřená a nedůvodně vysoká. Předseda Úřadu, resp. Úřad nedostatečně posoudil celkovou finanční situaci žalobce, neboť výše pokuty představuje téměř 50% z celkových příjmů žalobce. Žalobce současně navrhl, aby krajský soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí. [6] Krajský soud usnesením ze dne 4. 8. 2009, čj. 62 Ca 22/2009 – 107, zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žaloby a rozsudkem ze dne 1. 11. 2010, čj. 62 Ca 22/2009 – 146, žalobu zamítl. [7] Krajský soud neshledal důvodnou námitku směřující proti vymezení geografického relevantního trhu coby trhu celorepublikového. Spotřebitel má možnost volby pohřebiště bez geografického omezení, přičemž není podstatné, podle jakých kritérií tak činí. Krajský soud nespatřuje mezi jednotlivými územími uvnitř republiky rozdíly ve způsobu a podmínkách poskytování služeb a přístupu k nim či v lokálních spotřebitelských preferencích. Neshledal ani žádné administrativní či faktické překážky poskytování daných služeb, jež by mohly vyvolat překážky střetu nabídky a poptávky mezi jednotlivými lokalitami. I když přenositelnost nabídky mezi jednotlivými územími může být považována za významně omezenou, přenositelnost poptávky vyloučena není. Ve spotřebitelských úvahách mohou při přenesení poptávky, a to i mimo místo bydliště zesnulého či pozůstalých, hrát roli osobní důvody spotřebitelů, konkrétní způsob poskytování služeb, prvek „dobré pověsti“, skladba služeb, cena apod. Podle krajského soudu není ani vyloučeno či významně ztíženo poskytování těchto služeb napříč jednotlivými lokalitami na základě konkrétní poptávky odběratele služeb. [8] Předseda Úřadu podle krajského soudu nepochybil ani při právní kvalifikaci jednání žalobce coby zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů z pohledu § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. Krajský soud předeslal, že zakázaná jsou i ta rozhodnutí, která mají za cíl narušení soutěže, aniž by takového cíle bylo byť jen částečně dosaženo. Krajský soud u posuzovaných dokumentů dospěl k závěru, že se bezesporu jedná o výstupy z řádné činnosti sdružení soutěžitelů, jež měly být považovány za dokumenty oficiálního charakteru. Podle soudu byla splněna i podmínka pro to, aby bylo možno jednání žalobce považovat za zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů, a sice aby toto jednání směřovalo od sdružení směrem k jeho členům. Kodex cti byl souborem vnitřních pravidel, závazných pro všechny členy žalobce, jež bylo zapotřebí dodržovat pro získání i udržení členství ve Sdružení. Zásady Znaku kvality stanovily, že subjekt žádající o propůjčení či udržení tohoto znaku musí dodržovat zásady přijaté valnou hromadou žalobce pro provozování pohřebních služeb. Není rozhodné, že se tento materiál nevztahoval na všechny členy Sdružení. Totéž platí i v případě uvedených tří metodik, které sice