9 As 118/2011 — Nejvyšší správní soud

9 As 118/2011- 139 - text 9 As 118/2011 - 148 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Honební společenství Tismice, sdružení, se sídlem Tismice, zast. JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem Sluštice 1, Sibřina, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000, ve věci přezkumu řízení o návrhu na uvedení společenstevní honitby do souladu se zákonem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo Tismice I., honební společenstvo, se sídlem Tismice 14, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 9 Ca 161/2008  108, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 9 Ca 161/2008  108, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 1. 10. 2007, č. j. 27163/200516230, 30371/200516230, s e z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ivany Kejmarové, advokátky se sídlem Sluštice 1, Sibřina. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“ nebo „Honební společenstvo Tismice“, příp. „Honební společenství Tismice“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000. Tímto rozhodnutím ministr zemědělství zamítl rozklad stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 1. 10. 2007, č. j. 27163/2005-16230, 30371/2005-16230, kterým bylo v řízení o přezkoumání věci mimo odvolací řízení podle § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý správní řád“), změněno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále též jen „krajský úřad“), ze dne 12. 4. 2005, č. j. 17211/144633/2005/OŽP/kon, tak, že výrok rozhodnutí Městského úřadu Český Brod, odboru životního prostředí (dále též jen „městský úřad“), ze dne 6. 10. 2004, č. j. ŽP/8770/04, zní: „Návrh Honebního společenstva Tismice na uvedení společenstevní honitby Tismice do souladu se zákonem o myslivosti, ze dne 16. 12. 2002, se podle § 69 odst. 1 a 2 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti zamítá“. Městský soud ve svém rozsudku nejdříve rozsáhle zrekapituloval průběh dosavadního řízení ve věci předmětného návrhu stěžovatele na uvedení honitby Tismice do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „nový zákon o myslivosti“, případně jen „zákon o myslivosti“). Následně dospěl k závěru, že správní orgány v přezkumném řízení nepochybily a dospěly ke správným závěrům, že v daném případě nebyly splněny podmínky uvedené v citovaném ustanovení pro transformaci stávající honitby a Honebního společenství Tismice, kterými jsou 1) povinnost honebního společenstva přijmout (případně zesouladnit s novým zákonem o myslivosti) stanovy a uvést do souladu s novým předpisem také své orgány, a 2) nezbytnost dodržet základní výměru honitby v rozsahu 500 ha, vše ke dni 31. 3. 2003 (jak potvrzuje rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 4 As 91/2006  76, na který městský soud odkázal). Městský soud se ztotožnil s názorem přezkumných správních orgánů, že bylo jejich povinností ve vztahu k návrhu přezkoumat, zda stěžovatel jakožto honební společenstvo vzniklé přede dnem účinnosti nového zákona o myslivosti do 9 měsíců od tohoto data tyto podmínky splnil. Za tímto účelem byly správní orgány oprávněny po stěžovateli požadovat údaje o honitbě, která byla předmětem jeho návrhu, a údaje o jednotlivých členech honebního společenstva. Tyto údaje totiž byly zapotřebí k posouzení souladu honitby s podmínkami stanovenými v § 17 zákona o myslivosti, zejména s podmínkou minimální výměry honitby a souvislosti jejích pozemků. Pokud při těchto zjištěních shledaly, že podmínka minimální výměry v daném případě prokázána nebyla, neboť skutečná výměra honebních pozemků ve vlastnictví členů stěžovatele činila pouze 429,2389 ha, a navíc byla z mapových podkladů zjištěna rovněž nesouvislost těchto pozemků, dospěly ke správnému názoru o nutnosti zamítnout návrh stěžovatele na uvedení stávající honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud zdůraznil, že stěžovatel v žalobě žádným způsobem nezpochybňoval ani jeden ze závěrů ministra zemědělství, které se vztahovaly k výpočtu skutečné výměry honebních pozemků členů stěžovatele v jednotlivých katastrálních územích, ani závěr o nesouvislosti honebních pozemků tvořících předmětnou honitbu, přičemž pouze tvrzení a prokázání nezákonnosti těchto závěrů by mohlo odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí soudem. Námitku „vadného celého řízení“ bez uvedení konkrétních pochybení, kterých se měly správní orgány dopustit, považoval městský soud za natolik obecnou, že se jí nemohl zabývat. Navíc pochybeními, ke kterým mělo dojít při vydání předchozích rozhodnutí Okresního úřadu Kolín či Městského úřadu Český Brod ve věci uznání společenstevní honitby Tismice I., jsou rozhodnutí vydaná v jiném řízení, které není předmětem daného přezkumu. Městský soud proto z výše uvedených důvodů shledal žalobu stěžovatele nedůvodnou. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel trvá na tom, že mu z nového zákona o myslivosti vyplývají pouze povinnost uvést orgány do souladu s novým zákonem o myslivosti ke dni 31. 3. 2003 a povinnost dodržet základní výměru honitby v rozsahu 500 ha ke dni 31. 12. 2002. Má za to, že těmto povinnostem dostál, svolal-li na den 3. 8. 2002 podle jeho § 69 valnou hromadu, na které došlo k přijetí nových stanov a zvolení nových orgánů honebního společenstva. Honitba tak zůstala zachována a následně podal dne 16. 12. 2002 návrh na uvedení honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti, jakož i oznámení o přizpůsobení svých stanov, a požádal o zapsání honebního společenstva do rejstříku honebních společenstev. Jeho návrhu však nebylo vyhověno pro nedodržení minimální zákonné výměry honitby ve vlastnictví jeho členů a souvislosti těchto pozemků. Podle stěžovatele však bylo jednoznačně prokázáno, že honitba dosahuje minimální výměry 500 ha. To vyplývá ze skutečnosti, že Okresní úřad Kolín vydal rozhodnutí ze dne 25. 3. 1993, č. j. ŽP/1909/92, ze dne 1. 11. 1994, č. j. 1975/94, a ze dne 24. 4. 1997, č. j. 11140/97-ŽP, kterými uznal společenstevní honitbu Hubert Tismice s tím, že se jedná o souvislé honební pozemky, jejichž výměra je 1966 ha, a honitba tak splňuje předpoklady pro realizaci výkonu práva myslivosti podle § 2 odst. 1 tehdy platného zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti (dále též jen „starý zákon o myslivosti“). Stěžovatel je přesvědčen, že nový zákon o myslivosti neřeší a ani nezná pojem zákonný předpoklad existence honebního společenstva podmíněný souvislostí honebních pozemků v trvalém držení členů honebního společenstva, jejichž výměra musí dosahovat minimálně 500 ha. Uvádí, že od roku 1992 docházelo z různých důvodů k různým změnám ve složení členů honebního společenstva, nikdy však tyto změny neměly vliv na existenci honitby z důvodu toho, že zákon nezná pojem zánik honitby z důvodu poklesu výměry souvislých honebních pozemků v držení členů honebního společenstva pod 500 ha. K výtce nesouvislosti honebních pozemků namítá, že ustanovení § 17 odst. 2 nového zákona o myslivosti ukládá podmínku souvislosti honebních pozemků v držení členů honebního společenstva pouze při tvorbě nových honiteb, nikoliv při jejich uvádění do souladu se zákonem ve smyslu § 69 téhož zákona. Toto ustanovení se dle stěžovatele zabývá výhradně výměrou honitby, nikoli souvislostí honebních pozemků v držení členů honebního společenstva. Má za to, že je nutno rozlišovat mezi výměrou honitby 500 ha a minimální výměrou 500 ha souvislých honebních pozemků v držení členů honebního společenstva nutných pro uznání honitby. Podle stěžovatele je z § 69 nového zákona o myslivosti zřejmé, ž