1 As 143/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 143/2012- 38 - text 1 As 143/2012 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. M., proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2010, čj. SMHMP 495979/2010, za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. M., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2012, čj. 7 A 147/2010 - 33, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osobě zúčasněné na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Klíčovou otázkou řešenou tímto rozsudkem je, za jakých podmínek může otec odhlásit zletilou dceru z trvalého pobytu ve svém bytě, jsou-li s manželkou rozvedeni a dcera byla svěřena do výchovy bývalé manželce. [2] Žalobce je otcem dcery, nar. X (dále též jen „dcera“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“). Po rozvodu manželství byla dcera svěřena do výchovy matce dítěte, bývalé manželce žalobce. Dcera pokračuje ve studiu a má tak ve vztahu k žalobci postavení nezaopatřeného zletilého dítěte. Žalobce se v řízení před správními orgány domáhal zrušení údaje o místu trvalého pobytu dcery v bytě, který sám užívá na základě nájemní smlouvy, a to s odkazem na § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“). Úřad městské části Praha 10 (dále jen „správní orgán I. stupně“) žalobcovu žádost zamítl rozhodnutím ze dne 14. 4. 2010, čj. OOS/ZTP-102/2010. Žalobce neuspěl ani v řízení o odvolání, neboť žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Jelikož žalobce považoval rozhodnutí žalovaného za nezákonné, domáhal se nápravy žalobou u městského soudu. [3] Městský soud žalobě vyhověl v záhlaví označeným rozsudkem. V rozsudku dospěl k závěru, že právo osoby zúčastněné na řízení (dcery žalobce) na užívání žalobcova bytu netrvá po dobu placení soudem určeného výživného, neboť náklady na bydlení jsou již ve výživném zahrnuty. Nelze po povinném z výživného požadovat, aby nad rámec soudem stanoveného výživného zabezpečoval také bydlení jemu nesvěřených dětí. Bydlení ve formě naturálního plnění zajišťuje dceři žalobce matka, které byla tato osoba soudem sveřena do péče. Jelikož užívací právo dcery k bytu žalobce netrvá, jsou splněny podmínky § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. Údaj o jejím trvalém bydlišti tak měl být k žádosti žalobce zrušen. II. Stručné shrnutí argumentů v kasační stížnosti a vyjádření žalobce [4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se včasnou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že dedukce městského soudu spočívající v závěru, že soudem stanovené výživné zahrnuje taktéž náklady na bydlení osoby zúčastněné na řízení, je nesprávná a právně nepodložená. Dle názoru stěžovatele je vyživovací povinnost rodičů chápána jako uspokojování dalších potřeb dítěte a nelze ji zúžit pouze na svěření do péče jednomu rodiči a stanovení výživného druhému rodiči; tyto povinnosti nelze mezi ně takto striktně a nastálo rozdělit. Skutečnosti stanovené v souvislosti s rozvodem rodičů se mohou v průběhu času měnit. Vyživovací povinnost je komplex povinností tvořící jeden nedělitelný celek, včetně povinnosti poskytnout bydlení a z toho vyplývající právo k přihlášení se k trvalému pobytu do objektu, k němuž svědčí užívací právo rodiči povinnému výživou k dítěti. Pokud trvá vyživovací povinnost rodičů k nezletilému či nezaopatřenému dítěti, pak trvá oběma rodičům, a to ve všech aspektech, které v sobě zahrnuje. Stěžovatel vychází ze stejného rozhodnutí Nejvyššího soudu jako městský soud v napadeném rozsudku. Na rozdíl od výkladu městského soudu ho stěžovatel vykládá způsobem, jenž potvrzuje právě jeho právní názor. Dále odkazuje na zásadu legitimního očekávání ve správním řízení a poukazuje na dva rozsudky městského soudu (sp. zn. 7 Ca 4/2009 a 6 Ca 94/2009), jež se údajně týkaly obdobných věcí a v nichž městský soud dospěl ke stejnému závěru jako stěžovatel v nyní posuzované věci. [5] Vzhledem k tomu, že dle stěžovatele nebyla splněna podmínka zániku užívacího práva dcery k bytu žalobce, nemohl údaj o místu jejího trvalého pobytu zrušit. Poukázal dále na skutečnost, že tento stav potrvá do doby zániku vyživovací povinnosti žalobce k jeho dceři, příp. do doby, než sama neohlásí změnu svého trvalého pobytu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek městského soudu zrušil. [6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil, pouze zdejšímu soudu zaslal několik listin, mezi nimi protokol o podání vysvětlení ze dne 4. 10. 2008, lékařskou zprávu ze dne 4. 10. 2008, záznam Policie ČR ze dne 11. 12. 2008, úřední záznam Policie ČR o podání vysvětlení ze dne 8. 2. 2009 a zprávu o výsledku šetření veřejného ochránce práv ze dne 20. 10. 2010. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Právní otázkou, kterou dle stěžovatele městský soud posoudil nezákonně, má být, zda žalobci soudem stanovené výživné zahrnuje taktéž náklady na bydlení osoby zúčastněné. Podstatou věci je jinými slovy správnost definování rozsahu vyživovací povinnosti obou rozvedených manželů k nezaopatřené dceři. Na řešení této otázky pak závisí závěr, zda byly splněny podmínky úspěšnosti žádosti žalobce o zrušení údaje o místu trvalého pobytu jeho dcery. [10] K tomu zdejší soud uvádí následující. Podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu upravuje § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, ve znění zákona č. 53/2004 Sb. Podle tohoto ustanovení ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. K tomu, aby mohl být údaj o místu trvalého pobytu zrušen je tedy potřeba splnit 1) podmínku zániku užívacího práva k příslušnému objektu nebo jeho části a současně 2) podmínku faktického neužívání tohoto objektu nebo jeho části touto osobou. Jsou-li tyto podmínky splněny, příslušná ohlašovna údaj zruší; zákon při tom neposkytuje žádný prostor pro správní uvážení. Návrh podává vlastník objektu nebo jiná oprávněná osoba k objektu (§ 12 odst. 2 cit. zákona). [11] Stěžovatel ve správním řízení zkoumal pouze první z podmínek v § 12 odst. 1 písm. c), tj. zda osobě zúčastněné na řízení zaniklo užívací právo k bytu, v němž bydlí žalobce, či nikoliv. Protože podmínky v § 12 odst. 1 písm. c) musí být dle stěžovatele splněny současně, k zamítnutí žádosti postačilo nesplnění pouze jedné z podmínek. Z tohoto důvodu se i městský soud mohl zabývat pouze přezkumem první podmínky a z takto vymezeného rozsahu předmětu řízení byl povinen vycházet i soud zdejší. Ostatně faktické neužívání bytu dcerou žádná ze stran nečinila sporným; na to nemá vliv ani záměr dcery v budoucnu v bytě žalobce bydlet, vyslovený v průběhu správního řízení. [12] Z předložených spisů zdejší soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 15. 3. 2010 u správního orgánu I. stupně [příslušná ohlašovna dle § 2 písm. d) zákona o evidenci obyvatel] žádost o zrušení trvalého pobytu jeho dcery na adrese N. S. 10, P. 10 – V. Na této adrese bydlí žalobce na základě nájemní smlouvy. V žádosti uvedl, že je rozvedený a děti, které v rozvedeném manželství měl, byly soudem svěřeny do péče jejich matky – jeho bývalé manželky. K tomu doložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 9. 2008, čj. 5 C 64/2008 – 25 o rozvodu manželství (právní moc 15. 10. 2008) a rozsudek téhož soudu ze dne 21. 4. 2008, čj. 20 P 97/99 – 37, o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu (právní moc 2. 5. 2008). Dcera byla posléze uvedeným rozsudkem svěřena do péče matky, bývalé manželky žalobce. Na konci prosince 2009 se prý odstěhovala (pozn. NSS: Tento údaj žalobce následně zpochybňuje v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně vlastním tvrzením, že tomu tak bylo již na podzim roku 2008. Ve správním řízení nebyla však tato skutečnost s ohledem na nesplnění první z kumulativních podmínek zákona prokazována). V současné době bydlí v bytě své matky na adrese K. S. 2402/15, P. 10 – S. Na adrese tohoto bytu měla bývalá manželka žalobce přihlášen trval