— Nejvyšší správní soud

16 Kss 2/2013- 134 - text Pokračování 16 Kss/2013 - 140 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl v ústním jednání konaném dne 20. června 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a členů JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Tomáše Prokopce, o návrhu předsedkyně Nejvyššího soudu se sídlem Burešova 20, Brno, na zahájení kárného řízení proti JUDr. O. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Zelenkou, soudcem Vrchního soudu v Praze, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 26. 2. 2013, č. j. S 35/2013, t a k t o : Podle § 19 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, exekutorů a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, s e kárně obviněný JUDr. O. L., nar. X, soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 z p r o š ť u j e kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že jako předseda senátu v trestní věci vedené proti obžalovanému Ing. J. F. pod sp. zn. 1 T 61/2011 po umožnění práva posledního slova obžalovanému a přerušení hlavního líčení dne 3. 10. 2012 v 11:26 hod. na 45 minut a následném zjištění v 12:30 hod., že obžalovaný a jeho obhájce jsou nepřítomni, vydal na Ing. F. příkaz k zatčení, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že k tomu nejsou splněny zákonné předpoklady, přičemž vydaný příkaz k zatčení neodvolal ani poté, co Ing. F. soudu opakovaně sdělil, že žádá, aby rozsudek byl vyhlášen v jeho nepřítomnosti, v důsledku čehož byl Ing. F. dne 20. 10. 2012 ve 13:30 hod. zatčen, č í m ž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, protože skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zahájení řízení [1.] Předsedkyně Nejvyššího soudu (dále jen „kárná žalobkyně“, příp. „žalobkyně“ či „navrhovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti soudci Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. O. L. (dále též „kárně obviněný“). Tento návrh odůvodnila tím, že jako předseda senátu v trestní věci vedené proti obžalovanému ing. J. F. pod sp. zn. 1 T 61/2011 po umožnění práva posledního slova obžalovanému a přerušení hlavního líčení dne 3. 10. 2012 v 11:26 hod. na 45 minut a následném zjištění v 12:30 hod., že obžalovaný a jeho obhájce jsou nepřítomni, vydal na ing. F. příkaz k zatčení, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že k tomu nejsou splněny zákonné předpoklady, přičemž vydaný příkaz k zatčení neodvolal ani poté, co ing. F. soudu opakovaně sdělil, že žádá, aby rozsudek byl vyhlášen v jeho nepřítomnosti, v důsledku čehož byl ing. F. dne 20. 10. 2012 ve 13:30 hod. zatčen. Tím JUDr. L. zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o soudech a soudcích“). Za to mu kárná žalobkyně navrhla uložení kárného opatření podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích – snížení platu o 30% na dobu jednoho roku. [2.] V odůvodnění návrhu kárná žalobkyně zejména uvedla, že podle ustanovení § 69 odst. 1 trestního řádu „[j]estliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.“ Z citovaného ustanovení plyne, že příkaz k zatčení může být vydán pouze tehdy, je-li dána existence některého z důvodů vazby. [3.] V projednávaném případě shledal JUDr. L. tzv. útěkový vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu („Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest“.). Skutečnost, že se ing. F. po přerušení řízení vzdálil a nebyl 19 minut po ohlášené době, kdy mělo být pokračováno v řízení, přítomen (čímž zmařil vyhlášení rozsudku), podle kárné žalobkyně nemůže sama o sobě založit existenci tohoto vazebního důvodu. Přes řadu trestních stíhání, která proti němu byla vedena, ing. F. nikdy neuprchl ani se neskrýval a zdržoval se v místě svého trvalého bydliště, kde také byl dne 20. 10. 2012 zatčen. Ostatně i v dřívějším usnesení vydaném právě JUDr. L. dne 11. 5. 2011, č. j. 1 T 61/2011-501, je uvedeno, že stran vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu není vazba již odůvodněna a obžalovanému lze uvěřit, že je vcelku dobře zakotven ve svých osobních poměrech, zdržuje se v místě bydliště a není zřejmě problém ho kontaktovat. Ze spisu prý ani nevyplývá, že by v navazujícím období do 3. 10. 2012 došlo v poměrech ing. F. k nějakým změnám. Je třeba vycházet i z judikatury, podle níž sama skutečnost, že se obžalovaný nedostavil k hlavnímu líčení, ač byl řádně předvolán, dostatečně neodůvodňuje obavu, že se skrývá, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání [rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 2. 1988, sp. zn. 4 To 12/88, in: SbSRS č. 8/1989; podobný závěr učinil Ústavní soud v nálezu (poznámka NSS: ve skutečnosti šlo o usnesení) ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 18/98; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz/]. [4.] Důvodná obava, že ing. F. uprchne nebo se bude ukrývat, nemohla spočívat ani ve skutečnostech, na které odkazuje JUDr. L. Není totiž pravda, že ing. F. nedoložil svoji zdravotní indispozici (viz potvrzení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze podepsané MUDr. M. I.). Rovněž neodpovídá skutečnosti tvrzení místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Mgr. B. B., dle kterého ing. F. neměl žádné akutní problémy a v termínu hlavního líčení (30. 5. 2012) se objednal na plastiku chlopně. Ing. F. byl totiž prostřednictvím rychlé záchranné pomoci dne 25. 5. 2012 hospitalizován poté, co při dobíhání vlaku upadl do bezvědomí a z nemocnice byl propuštěn teprve dne 31. 5. 2012. Operaci srdce se podrobil až 11. 6. 2012, tedy po termínu nařízeného hlavního líčení. Konečně, pokud Mgr. B. uvedla, že operace srdce znemožňovala účast ing. F. na hlavním líčení jen krátkodobě, nikoliv dlouhodobě, jak se ing. F. snažil předstírat ve svých emailech, nezbývá než konstatovat, že žádné takové emaily se v předmětném spise nenachází. [5.] Kárná žalobkyně dále uvádí, že příkaz k zatčení lze vydat pouze subsidiárně, nelze-li obviněného předvést nebo zadržet. I pokud by proto byly pravdivé všechny skutečnosti tvrzené Mgr. B., nemohly by ještě samy o sobě vést k vydání příkazu k zatčení (viz též citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 18/98). V daném případě se však soud nepokusil ing. F. předvolat či předvést a z odůvodnění příkazu k zatčení není ani zřejmé, proč by to nemělo být možné. [6.] Kárná žalobkyně má za to, že JUDr. L. jako zkušený trestní soudce (soudcem byl jmenován dne 10. 6. 1999) musel vědět, že nebyly dány zákonné podmínky pro vydání příkazu k zatčení, resp. podmínky útěkové vazby. Pokud měl kárně obviněný skutečně za to, že ing. F. úmyslně zmařil vyhlášení rozsudku a v tomto jednání hodlá pokračovat, měl postupovat dle ustanovení § 66 trestního řádu a uložit pořádkové opatření (u obhájce Mgr. K. tak ostatně postupováno bylo) a nařídit nové jednání. [7.] Kárná navrhovatelka tvrdí, že JUDr. L. zneužil příkazu k zatčení, zasahujícího do nejvýše chráněné hodnoty člověka (jeho svobody) k udržení své autority poté, co se veřejnost k výzvě obžalovaného vyjádřila v jeho prospěch. To je zřejmé i ze skutečnosti, že JUDr. L. příkaz k zatčení neodvolal ani poté, co mu ing. F. dne 3. 10. 2012 emailem oznámil, že souhlasí a žádá, aby rozsudek byl vynesen v jeho nepřítomnosti. Od večerních hodin toho dne tak bylo zjevné, že ing. F. nemá v úmyslu mařit vyhlášení rozsudku. [8.] Závěrem kárná žalobkyně uvádí, že jakkoliv jsou z předmětného spisu známy opakované urážky ing. F. směřující proti kárně obviněnému soudci, je v právním státě nepřípustné, aby soudce zneužil institutu příkazu k zatčení jako sankce ve smyslu pořádkového opatření či dokonce jako odplaty, a to v podstatě za odpor obžalovaného proti trestnímu stíhání. V daném případě proto nešlo o otázku výkladu ustanovení § 69 odst. 1 ve spojení s § 67 písm. a) trestního řádu, nýbrž o zneužití příkazu k zatčení způsobem hraničícím se skutkovou podstatou trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. II. Vyjádření kárně obviněného [9.] Kárně obviněný především poukazuje na ustanovení § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, podle něhož se v tomto řízení přiměřeně postupuje podle trestního řádu. Při popisu skutku je proto nutno vycházet z ustanovení § 177 písm. c) trestního řádu. Kárný návrh je vadný, protože zákonný předpoklad odpovědnosti