3 Ads 68/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 68/2012- 23 - text 3 Ads 68/2012 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, ze dne 2. 3. 2011, č. j. 392/SZ/11-3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2012, č. j. 17 A 21/2011 - 53, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2012, č. j. 17 A 21/2011 – 53, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2012, č. j. 17 A 21/2011 – 53 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 2. 3. 2011, č. j. 392/SZ/11-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím původní žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Aši, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 31. 12. 2010, č. j. 17738/2010/ASS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci odňata ode dne 1. 8. 2010 dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení z toho důvodu, že částka příjmu žalobce zvýšená o příspěvek na živobytí a snížená o odůvodněné náklady na bydlení nebyla nižší než částka na živobytí; žalobci také zanikl nárok na příspěvek na živobytí, a proto také ztratil nárok i na doplatek na bydlení. V napadeném rozhodnutí původního žalovaného bylo uvedeno, že prvostupňový orgán postupoval bez jakéhokoliv pochybení. Žalobce v měsíci srpnu 2010 nesplňoval zákonem stanovenou podmínku pro nárok na doplatek na bydlení, a to nárok na příspěvek na živobytí. V tomto ohledu přitom není orgánu pomoci v hmotné nouzi dáno žádné uvážení. Prvostupňový orgán vydal v měsíci prosinec 2010 rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí ode dne 1. 8. 2010, proti němuž žalobce podal odvolání. V odvolacím řízení bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím původního žalovaného ze dne 17. 1. 2011, č. j. 84/SZ/11-3, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2011. V měsíci červenci 2010 získal žalobce podporu v nezaměstnanosti v celkové výši 28.008 Kč. Z uvedených důvodů původní žalovaný neshledal žádného pochybení prvostupňového orgánu při vydání rozhodnutí o odejmutí doplatku na bydlení ode dne 1. 8. 2010, neboť žalobce v měsíci srpnu 2010, kdy byl hodnocen jeho nárok na doplatek na bydlení, neměl nárok na příspěvek na živobytí a dále v tomto měsíci příjem žalobce zvýšený o příspěvek na živobytí a snížený o odůvodněné náklady na bydlení nebyl nižší než částka na živobytí. V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí je v rozporu se správním řádem a odepírá mu základní práva. Žalobce především namítl, že od 1. 7. 2010 mu byla přiznána dávka doplatek na bydlení ve výši 511 Kč, a to rozhodnutím ze dne 26. 11. 2010, č. j. 16008/2010/ASS. Na to mu ovšem byla tato dávka odňata rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 31. 12. 2010, č. j. 17738/2010/ASS ode dne 1. 8. 2010. K tomu žalobce uvedl, že v červenci mu byla po 7 měsících vyplacena zadržovaná podpora v nezaměstnanosti, přičemž poté mu byly s pětiměsíčním zpožděním odebrány dávky příspěvek na živobytí i doplatek na bydlení od 1. 8. 2010. Tento postup považoval žalobce za rozporný s ustanoveními zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí původního žalovaného. Krajský soud si v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí vyžádal potvrzení Úřadu práce v Chebu ze dne 24. 5. 2011, z něhož bylo zjištěno, že žalobci byla vyplacena jednorázově podpora v nezaměstnanosti za 5 měsíců podpůrčí doby za dobu od 18. 1. do 17. 6. 2010 na základě rozhodnutí MPSV ze dne 23. 6. 2010, č. j. 2010/38888-424, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2010. Na tomto podkladě byla žalobci vyplacena dne 15. 7. 2010 částka 27.270 Kč, ačkoliv dle rozpisu jednotlivých měsíčních částek se mělo jednat o částku 28.008 Kč. Dále vycházel ze správního spisu žalovaného, z něhož zjistil, že neobsahuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí stanovené zejména v § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a proto žalovaný nemohl tyto podklady řádně hodnotit v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu. Zejména krajský soud uvedl, že přílohy č. 3-5, které obsahují listiny uvedené ve vyjádření původního žalovaného, není zřejmé, kdy byly ke spisu skutečně připojeny, neboť nejsou uvedeny ve spisovém přehledu (na rozdíl od ostatních písemností). Ve vlastním odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud shledal, že napadené rozhodnutí původně žalovaného je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá žádnou oporu ve správním spisu, přičemž to stejné platí i o prvostupňovém rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.). Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeny důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Ve správním spisu vedeném v předmětné věci však nejsou založeny všechny nezbytné podklady pro vydání rozhodnutí, jelikož založení určitých písemností v části označené „příloha č. 3-5“ neprokazuje jednoznačně, že např. kopie odpovědi Úřadu práce v Chebu ze dne 13. 7. 2010, týkající se sdělení o přehledu plateb podpory v nezaměstnanosti žalobci v částkách shora uvedených, byla po celou dobu součástí správního spisu, neboť v takovém případě by byla nepochybně uvedena ve spisovém přehledu. Podle krajského soudu z žádného dokladu nevyplývá, kdy byla žalobci skutečně vyplacena částka 28.008 Kč uvedená jako příjem žalobce v měsíci červenci 2010. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje podle krajského soudu vůbec žádné konkrétní skutečnosti, na základě nichž bylo rozhodnuto, jelikož není vůbec uvedeno, jakým rozhodnutím a ze kterého dne i v jaké výši bylo rozhodnuto o přiznání dávky doplatek na bydlení, která byla odejmuta. Z předmětných rozhodnutí není zřejmé, z jakého podkladu a kdy bylo zjištěno vyplacení předmětné částky žalobci, a také není uveden důvod započtení částky 28.008 Kč pouze do příjmu žalobce v měsíci červenci 2010, a nikoliv rozpočtení částek na jednotlivé měsíce (leden až červen), za něž podpora v nezaměstnanosti byla přiznána a vyplacena. Konkrétně krajský soud zavázal žalovaného, aby zejména skutečnosti sdělené dne 24. 5. 2011 Úřadem práce v Chebu zohlednil za použití počítačového programu OKNouze/ OKslužby ve dvou variantách výpočtu, kdy bude jednak zohledněna situace, v níž by příjem 28.008 Kč (resp. 27.270 Kč) byl zohledněn za měsíc červenec 2010, a jednak situace, v níž by příjem žalobce za jednotlivé měsíce duben až červen 2010 doložený v témže sdělení Úřadu práce v Chebu včetně srážky ze mzdy ve výši 738 Kč činil za duben 5.077 Kč, za květen 4.848 Kč a červen 2.590 Kč. Podle názoru krajského soudu je rozhodující skutečné vyplacení konkrétní částky žalobci, a nikoliv pouhé datum výpočtu výše celkové podpory v nezaměstnanosti, a proto zavázal správní orgán názorem, že je třeba provést výpočet dávky příspěvek na živobytí a žalobci přiznat tu výši dávky, která pro něho bude příznivější, neboť nemůže jít k tíži občana skutečnost, že zákonodárce nepamatoval na všechny varianty případů, které v praxi mohou nastat a musí být řešeny. Podle krajského soudu další pochybení původního žalovaného spočívá v tom, že místo zrušení prvostupňového rozhodnutí zatížil své (napadené) rozhodnutí stejnou vadou. Nebylo totiž zřejmé, kterého dne skutečně byla jednorázově vyplacena podpora v nezaměstnanosti žalobci či připsána na jeho bankovní účet. Napadené rozhodnutí je tak z pohledu krajského soudu zjevně nepřezkoumatelné, a to zejména pro absenci podkladů pro jeho vydání, které musí být založeny ve správním spisu, byť se jedná i o skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti. Navíc ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda se správní orgány zabývaly rovněž skutkovou podstatou uvedenou ve větě druhé § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Krajský soud uzavřel, že obě správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť nejsou v souladu zejména s § 68 odst. 2 a 3 správního řádu. V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel uvedl, že proti